Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 39/2026-47

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 58 615,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 862 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 753,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 848,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 862 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 753,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 848,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 58 615,90 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku celkem 28 072 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za vyplacení úvěru) zaplatit žalobkyni poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 330 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále nahlédla do příslušných registrů a výpisu z jeho bankovního účtu. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když zaplatil pouze 7 210 Kč, žalobkyně proto ke dni 21. 4. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 27 999,62 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 529,23 Kč, smluvního úroku ve výši 28 777,69 Kč a poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 319,50 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za prvních 90 dnů žalovaného v prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši 989,86 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 848,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 13. 11. 2024 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal společně s jistinou nejpozději do 7. 5. 2026 zaplatit žalobkyni taktéž smluvní úrok ve výši 0,883 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dále za volitelnou službu „Anonymizováno“ částku ve výši 165 Kč za každé vyplacení plnění. Dle článku VIII. odst. 1 smlouvy má žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Formulář s informacemi pro spotřebitele, Formulář s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy tyto dokumenty dále konkretizovaly obsah smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena předloženou oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného a dále prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet č. č. účtu dvěma platbami provedenými dne 13. 11. 2024 a dne 1. 1. 2025 celkem částku 28 072 Kč.

4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti sám. Co se týká příjmu žalovaného, tento uvedl částku 45 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 43 966 Kč (viz také dokument „Identifikované příjmy“). Stran měsíčních výdajů pak žalovaný uvedl, že tyto činí 25 000 Kč, z toho výdaje na bydlení 15 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, výši výdajů na půjčky žalovaný neuvedl; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 15 185 Kč a dále také rezervu ve výši 650 Kč. Disponibilní příjem žalovaného dle výpočtu žalobkyně činil 23 300 Kč.

5. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. č. účtu pořízený společností Anonymizováno za období od 10. 11. 2023 do 12. 11. 2024 soud zjistil, že žalovanému byly připisovány pravidelné platby od společnosti právnická osoba v průměrné výši 39 888 Kč měsíčně, současně pak nahodilé (nikoli měsíční) platby v řádech nižších tisíců korun českých z protiúčtu vedeného na jméno jméno FO. Žalovaný z tohoto bankovního účtu po celé doložené období prováděl měsíčně blíže nespecifikované platby v řádech až desetitisíců korun českých na blíže neoznačené protiúčty, současně pak prováděl pravidelné platby ve výši 18 500 Kč označené jako „nájemné“. Žalovanému byly připisovány peněžní prostředky od společnosti právnická osoba., a to i v částkách převyšujících deset tisíc korun českých. Žalovaný současně vkládal i vybíral peněžní prostředky z tohoto bankovního účtu v hotovosti. Z předloženého výpisu je současně zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta půjčka (úvěr) od společnosti právnická osoba (nyní právnická osoba.) ve výši 20 000 Kč a dále čtyři půjčky (úvěry) od právnická osoba. ve výši 355 726 Kč, ve výši 468 598 Kč, ve výši 150 000 Kč a ve výši 9 161 Kč, které žalovaný průběžné splácel měsíčními splátkami ve výši 12 000 Kč, ve výši 10 000 Kč a ve výši 3 053 Kč, dále hradil obchodní úroky kontokorentu. Mimo výše uvedené hradil žalovaný prostřednictvím tohoto bankovního účtu své běžné výdaje (nákupy potravin, pohonných hmot, drogerie, telefonní služby, streamovací platformy, elektronika a další).

6. Dopisem odeslaným dne 21. 4. 2025 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2025, a to do tří dnů. Upomínka byla téhož dne odeslána (potvrzení o podání).

7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , (dále jen „ “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 13. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

12. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

13. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

14. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a také na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila dokument „Identifikované příjmy“, dle něhož činil čistý příjem žalovaného částku 43 966 Kč měsíčně. Dle předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného však čistý a zároveň pravidelný měsíční příjem za ověřované období činil 39 888 Kč měsíčně, který byl zasílaný pravidelně společností právnická osoba. kolem desátého dne v měsíci. Platby od osoby jménem jméno FO připisované na bankovní účet žalovaného soud hodnotí jako nahodilé a nezpůsobilé k učinění závěru o tom, že pocházely z výdělečné činnosti žalovaného. Pokud se jedná o výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela z minimálních výdajů žalovaného ve výši 15 185 Kč, sám žalovaný pak tvrdil jejich výši v částce 25 000 Kč. Lze mít za prokázané, že žalobkyně ověřila běžné výdaje žalovaného na potraviny, pohonné hmoty, telefonní služby a další prostřednictvím výpisu z jeho běžného bankovního účtu. Pokud se jedná o náklady žalovaného na bydlení, žalobkyně nikterak nereflektovala skutečnost zjistitelnou z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného, kdy žalovaný prováděl platby označené jako „nájem Anonymizováno“ ve výši 18 500 Kč měsíčně, kdy již jen samotná výše žalovaným hrazeného nájemného podstatně převyšuje celkové výdaje žalovaného, s nimiž žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru kalkulovala. Z předložených výpisů je současně zřejmé, že žalovaný prováděl velké množství plateb v řádech vyšších tisíců až desetitisíců korun českých na blíže nespecifikované účty, kdy s ohledem na kladné transakce od společnosti právnická osoba. se lze důvodně domnívat, že minimálně část těchto peněžních prostředků byla žalovaným užita jako vklad pro hazardní hry či sázky, neboť příjmy žalovaného od této společnosti (v řádech vyšších tisíců korun českých) s ohledem na charakter její činnosti musely plynout z předchozího hazardního jednání žalovaného. Žalobkyně současně dle předložených dokladů žádným způsobem nereflektovala předchozí úvěrové zatížení žalovaného, když z předloženého výpisu vyplývá celkem pět úvěrů (půjček), které byly žalovanému v období posledního roku vyplaceny, a které splácel měsíčními splátkami v minimální výši 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný tyto své výdaje dle předloženého výpisu posouzení úvěruschopnosti přitom zamlčel a žalobkyně je dle předložených dokladů žádným způsobem nereflektovala. K tomuto soud podotýká, že je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

16. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 28 072 Kč, a to ve lhůtě přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Jelikož žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, dosud uhradil částku 7 210 Kč, soud jej zavázal k úhradě zbývající části jistiny, tj. k úhradě částky ve výši 20 862 Kč (výrok I.).

18. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“

19. V důsledku toho, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a soudu neuvedl, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu jednoho roku, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalovaného, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalovaného soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaný nebyl činný. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalovanému tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje , v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

20. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na úroky, poplatky a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, a co se týče požadovaných úroků z prodlení, s ohledem na výše uvedené se žalovaný dosud do prodlení s vrácením jistiny nedostal.

21. Pokud se jedná o náklady řízení, soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť převážně úspěšným v řízení byl žalovaný (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí), avšak ze spisu se nepodává, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.