Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 Azs 124/2026 - 26.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Azs 124/2026 - 26
II. Kasační stížnost žalobce
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž součástí byl návrh na přiznání odkladného účinku.
[6] Stěžovatel namítl, že krajský soud měl při posouzení věci zohlednit, že ačkoli po určitou dobu pobýval v Bulharské republice, toto území opustil. Rozhodný by proto měl být faktický pobyt na území daného státu, a nikoliv pouze předchozí pobyt. Na území Bulharska přitom nemá žádné zázemí. To má naopak v České republice, které by proto měla být příslušným členským státem k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu.
III. Posouzení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku z 28. 3. 2024, čj. 8 As 210/202228, bodě 22, „míjíli se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereagujeli na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci.“ Tento závěr Nejvyšší správní soud zopakoval například v usnesení z 17. 7. 2026, čj. 2 Azs 90/2026-24.
[8] V projednávané věci krajský soud posuzoval výhradně otázku, zda žalovaný správně určil členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a zda v případě stěžovatele neexistovaly individuální okolnosti bránící jeho přemístění do tohoto státu. Krajský soud se přitom ztotožnil s odůvodněním žalovaného, jenž založil příslušnost Bulharské republiky na kritériu podle čl. 12 odst. 1 a 4 nařízení Dublin III. Stěžovatel byl totiž v době podání žádosti držitelem povolení k pobytu vydaného tímto členským státem, jež bylo platné do 21. 3. 2026 a v době vydání rozhodnutí žalovaného splňoval kritéria čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Faktický pobyt žalobce je podle krajského soudu nevýznamný. Kasační argumentace stěžovatele se proto zcela míjí s důvody, na nichž krajský soud svůj rozsudek založil. Stěžovatel nezpochybňuje, že byl držitelem povolení k pobytu vydaného Bulharskou republikou, ani netvrdí existenci relevantních individuálních okolností, které by bránily jeho přemístění do tohoto členského státu. Stěžovatel pouze obecně uvádí, že žalovaný, potažmo krajský soud, měli přihlédnout k jeho faktickému pobytu na území daného státu, nikoli k pobytu předchozímu. Závěr krajského soudu, respektive žalovaného se však neopírá o předchozí faktický pobyt na území Bulharska, ale o skutečnost, že v době podání žádosti byl stěžovatel držitelem povolení k pobytu vydaného tímto členským státem. Takto uplatněná námitka je proto nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
[9] Za přípustné zpochybnění závěrů krajského soudu nelze považovat ani zmínku o chybějícím zázemí v Bulharsku a naopak o dlouhém pobytu a vybudovaném zázemí v České republice. Krajský soud v bodě 17 rozsudku k podobné žalobní námitce zcela konkrétně uvedl, že stěžovatel pobýval na území Bulharské republiky po delší dobu (32 měsíců), než po kterou se do podání žádosti o mezinárodní ochranu zdržoval v České republice (5 měsíců). Krajský soud také v bodě 20 rozsudku s odkazem na obsah pohovoru vyvrátil tvrzení o rodinném zázemí na území České republiky. Obecná a nijak blíže nekonkretizovaná kasační námitka (jde o jednu větu), však nereaguje na konkrétní důvody krajského soudu, kterými vysvětlil nedůvodnost totožné žalobní argumentace. I tato kasační námitka je tak nepřípustná.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. Samostatně nerozhodoval ani o návrhu na přiznání odkladného účinku, který nebyl vůbec konkretizován.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. srpna 2026
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu