Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1428/2026

27 Cdo 1428/2026-399

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně BIOMATRIX EUROPE s. r. o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28200306, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Ludmily 252/3, PSČ 160 00, proti žalovanému MUDr. Arturu Zlenkovi, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o zaplacení 9.485,06 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. -370, ve znění usnesení ze dne 27. 1. 2026, č. j. -375, a usnesení ze dne 5. 3. 2026, č. j. -383, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 5. 2017 se žalobkyně domáhá na žalovaném jako jejím bývalém jednateli zaplacení 9.485,06 USD s příslušenstvím z titulu náhrady škody.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2024, č. j. -335, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9.485,06 USD s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., změnil je ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak je v tomto výroku též potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení státu (třetí výrok).

[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. První zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. -212, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. -247, potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. -284, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[5] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[6] Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[7] Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[8] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[10] Dovolatel přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud v průběhu odvolacího řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, resp. rozhodnutí je „v rozporu s rozhodovací praxí“.

[11] Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[12] Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatel v něm nekonkretizuje (byť jen slovně) judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud (podle jeho mínění) při posuzování konkrétních (v dovolání nastíněných) právních otázek odchýlit; v této souvislosti neoznačuje ani žádné právní závěry, které by ve své rozhodovací praxi formuloval dovolací soud. Nejvyšší soud sám si rovněž není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené rozhodnutí mělo protivit.

[13] Dovolatelem citovaná rozhodnutí Ústavního soudu požadavkům plynoucím z nevyhovují, neboť se týkají přípustnosti dovolání v restitučních věcech a tato rozhodnutí závěry, na jejichž základě by bylo možné usuzovat na přípustnost dovolání, neformulují.

[14] Dovolatel tudíž shora uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v projednávané věci nedostál.

[15] Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 8. 2026

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu