Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 331/2025-41

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., reg. č. Anonymizováno, sídlem Adresa žalobkyně A, podnikající v České republice prostřednictvím Jméno žalobkyně A., organizační složka, IČO IČO, sídlem Adresa žalobkyně B, IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 118 391 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 13,4 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 13,4 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem právnická osoba.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 13,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 13,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, .

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela datum smlouvu o povoleném přečerpání do výše částka, číslo Anonymizováno, ve znění dodatků ze dne datum, kterým byl limit navýšen na částka, a ze dne datum, kterým byl limit navýšen na částka. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Úrok z povoleného přečerpání činil 13,4 % ročně, žalovaný byl povinen platit i poplatky dle sazebníku. Žalovaný využíval povolené překročení finančních prostředků na běžném účtu dle podmínek až do ledna 2024, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb, což však žalovaný nečinil, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni datum, kdy se celý dluh stal splatným. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem, ze svého interního blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy i při navyšování řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a jejich ověření, přičemž při prvním posouzení uvedl žalovaný příjem částka (ověřený ve výši částka), výdaje částka (bankou stanovené dle interního ekonomického modelu na částka) a další splátky částka, přičemž banka zjistila zatížení ve výši částka; při druhém posouzení uvedl žalovaný příjem částka (ověřený částka), výdaje částka (bankou stanovené dle interního ekonomického modelu na částka) a splátky částka, přičemž zjištěné zatížení činilo částka; a při třetím posouzení uvedl žalovaný příjem částka (ověřený částka), výdaje částka (bankou stanovené dle interního ekonomického modelu na částka) a splátky částka, přičemž banka zjistila zatížení částka, přičemž ve všech případech žalobkyně neshledala žádné skutečnosti zpochybňující správnost údajů ani schopnost žalovaného úvěr splácet a současně nevyšlo najevo, že by byl v prodlení s plněním svých závazků. Žalovaný nadále dluží na jistině částku částka s úrokem ve výši 13,4 % p.a. z této částky od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ke dni datum ve výši částka vzniklým smluvní sazbou 13,4 % p.a. z jistiny částka od datum do datum a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni datum vzniklým zákonnou sazbou z částky jistiny ve výši částka od datum do datum ve výši částka. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu předmětného nařízení a žalovaný jakožto spotřebitel má bydliště na území České republiky.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí povoleného přečerpání částka. V žádosti uvedl, že je svobodný, je vyučený, bydlí ve vlastním bytě, nevyživuje žádné osoby, je zaměstnán jako řemeslník na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem částka (zjištěno ze žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání). Žalovaný požádal datum o navýšení limitu povoleného přečerpání na částka. Uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné osoby, jeho čistý měsíční příjem činí částka, nemá žádné náklady na bydlení, žádné limity kreditních karet a přečerpání, žádné splátky (zjištěno ze žádosti o navýšení limitu povoleného přečerpání). Žalovaný požádal datum o navýšení limitu povoleného přečerpání na částka. Uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné osoby, jeho čistý měsíční příjem činí částka, nemá žádné náklady na bydlení, žádné limity kreditních karet a přečerpání, žádné splátky (zjištěno ze žádosti o navýšení limitu povoleného přečerpání). Na účet žalovaného chodily pravidelné platby od společnosti právnická osoba v částce asi nad částka za měsíc (zjištěno z Transakční historie účtu za období od datum Transakční historie účtu za období od datum, Transakční historie účtu za období od datum, Transakční historie účtu za období od datum).

6. Žalobkyně k první žádosti žalovaného o poskytnutí přečerpání zjistila, že dle transakcí na účtu u žalobkyně příjem žalovaného činí částka a splátkové zatížení částka. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného částkou částka dle statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, nové splátkové zatížení činilo částka (zjištěno ze sjetiny z interního systému žalobkyně k žalovanému a vyjádření žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Žalobkyně k druhé žádosti žalovaného o poskytnutí navýšení limitu povoleného přečerpání zjistila, že dle transakcí na účtu u žalobkyně příjem žalovaného činí částka a splátkové zatížení částka. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného částkou částka dle statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, nové splátkové zatížení činilo částka (zjištěno ze sjetiny z interního systému žalobkyně k žalovanému a vyjádření žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Žalobkyně k třetí žádosti žalovaného o poskytnutí navýšení limitu povoleného přečerpání zjistila, že dle transakcí na účtu u žalobkyně příjem žalovaného činí částka a splátkové zatížení částka. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného částkou částka dle statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, nové splátkové zatížení činilo částka (zjištěno ze sjetiny z interního systému žalobkyně k žalovanému a vyjádření žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného).

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o vedení účtu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést účet č. č. účtu (zjištěno ze smlouvy o vedení účtu č. Anonymizováno, včetně potvrzení o zřízení účtu).

8. Žalobkyně a žalovaný podepsali datum smlouvu o povoleném přečerpání č. Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše částka tím, že žalovanému i opakovaně umožní přečerpat disponibilní zůstatek na jeho Anonymizováno č. č. účtu. Povolené přečerpání bylo úročeno úrokovou sazbou 18,90 % ročně, žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úroky a jeho další příslušenství. Součástí smlouvy byly i Podmínky pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby a Sazebník bankovních poplatků právnická osoba, z nichž soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smluvních vztahů žalobkyně a žalovaného (vše zjištěno ze smlouvy o povoleném přečerpání č. Anonymizováno ze dne datum, interního systému žalobkyně o ověření SMS). Žalobkyně a žalovaný datum podepsali dodatek č. Anonymizováno ke smlouvě o povoleném přečerpání č. č. účtu, na jehož základě limit povoleného přečerpání činil částka (zjištěno z citované smlouvy a interního systému žalobkyně o ověření SMS). Žalobkyně a žalovaný datum podepsali dodatek č. Anonymizováno ke smlouvě o povoleném přečerpání č. č. účtu, na jehož základě limit povoleného přečerpání činil částka (zjištěno z citované smlouvy a interního systému žalobkyně o ověření SMS).

9. Žalobkyně umožňovala žalovanému čerpat finanční prostředky nad rámec zůstatku na běžném účtu dle smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a žalovaný plnil své povinnosti úvěr splácet do ledna 2024. K datum činil konečný zůstatek na účtu -částka. Žalovaný od datum do datum plnil částka a čerpal celkem částka. Počáteční zůstatek na účtu činil částka (zjištěno z Transakční historie účtu za období od datum, Transakční historie účtu za období od datum, Transakční historie účtu za období od datum, Transakční historie účtu za období od datum).

10. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední výzvu k uhrazení dlužné částky ze dne datum, v níž ho vyzvala k zaplacení dlužné částky částka a poplatku ve výši částka v lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Uvedla dále, že pro případ neuhrazení dlužné pohledávky žalovaným žalobkyně odstupuje od smlouvy o úvěru (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dluhu/odstoupení od smlouvy ze dne datum, včetně dodejky).

11. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení částky částka do 10 dnů od doručení dopisu z titulu smlouvy o úvěru. Výzva byla na poště podána datum (zjištěno z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu, ze dne datum, včetně poštovního podacího archu).

12. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

13. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně umožnila na základě smlouvy o povoleném přečerpání č. Anonymizováno ze dne datum, ve znění jejích dodatků ze dne datum a ze dne datum, žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání až do částka. K prověřování úvěruschopnosti žalobkyně doložila sjetinu ze svého interního systému, dle kterého vycházela z měsíčního příjmu žalovaného v částce částka, bankou stanovených výdajů dle interního ekonomického modelu na částka, zatížení ve výši částka; příjmu částka, bankou stanovených výdajů dle interního ekonomického modelu na částka a zatížení částka; příjmu částka, bankou stanovaných výdajů dle interního ekonomického modelu na částka a zatížení částka. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nezjišťovala a neověřovala další výdaje žalovaného. Žalovaný od datum do datum plnil částka a čerpal celkem částka. Počáteční zůstatek na účtu činil částka.

15. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

16. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

17. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu , o. z.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

26. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

30. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

31. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne datum, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

32. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně za situace, kdy zjistila, že splátkové zatížení žalovaného v době žádosti o úvěr činilo částka, částka a částka a nové splátkové zatížení mělo činit částka, částka a částka. Žalovanému by tak při zohlednění jím tvrzených příjmů v částce asi částka – částka zbývala na pokrytí veškerých nákladů částka asi částka až asi částka měsíčně, což nemůže být dostatečná částka ani s přihlédnutím k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že ve vlastním bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Soud pak má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Žalobkyně však nezjišťovala a neověřovala žádným způsobem výdaje žalovaného při uzavírání smlouvy a vyšla pouze z ekonomického modelu a částky částka a částka dle něj; podrobněji nevysvětlila, jak k takto nízké částce jako celkovým výdajům žalovaného za měsíc došla. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného – a to rovněž s přihlédnutím k uvedené výši příjmů. Žalobkyně tedy jednak vyšla z příjmů žalovaného v částce kolem částka a poskytla mu úvěr, přestože zjistila, že jeho nové splátkové zatížené bude činit až částka a nezjistila výdaje žalovaného.

33. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne datum, sp. zn. .

34. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o povoleném přečerpání č. Anonymizováno ze dne datum, ve znění jejích dodatků ze dne datum a ze dne datum, absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (resp. debetních transakcí ve výši částka) a částkou, kterou žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil (resp. kreditních transakcí ve výši částka a počátečního zůstatku v částce částka). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný jako spotřebitel je nečinný, netvrdí nedostatek prostředků. Za této situace lze dovodit, že prodlení žalovaného se splacením zbytku jistiny úvěru nastalo v době následující po uplynutí doby k plnění dle smlouvy a výzvě žalobkyně k zaplacení. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl na poště podán datum, tedy byl doručen datum (srov. § 586 o. z., odst. 11 tohoto rozsudku). Splatnost tak nastala dnem datum, od datum je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky částka, proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu o. z. Výše úroků z prodlení se řídí

36. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 96,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne datum včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu ze dne datum, neboť doplněná tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.

38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.