Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ads 60/2026 - 39

pokračování -40

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: M. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2025, čj. MPSV2025/145280-421-1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2026, čj. -43,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně (správní orgán prvního stupně) rozhodnutím ze dne 28. 5. 2025, čj. 427915/25/B, přiznal žalobkyni podporu v nezaměstnanosti ve výši 9077 Kč měsíčně. Při stanovení podpory vycházel z průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého žalobkyně dosáhla v posledním ukončeném zaměstnání.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž zpochybnila správnost podkladů, z nichž správní orgán prvního stupně vycházel. Současně poukazovala na nesprávnost údajů o jejím výdělku, z nichž byla podpora v nezaměstnanosti odvozena.

[3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že k novým skutečnostem a důkazům uplatněným v odvolání nepřihlížel s odkazem na , (dále též „ “). Nad rámec toho uvedl úvahy týkající se rozhodného období a způsobu zjištění výdělku pro účely stanovení podpory v nezaměstnanosti. Na rozdíl od správního orgánu I. stupně vyšel z toho, že k výpočtu podpory v nezaměstnanosti byl použit pravděpodobný výdělek, neboť žalobkyně v prvním čtvrtletí roku 2025 odpracovala méně než 21 dnů ( a 2 , , dále též „ “).

II. Rozsudek krajského soudu

[4] Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný podle krajského soudu na jedné straně odmítl odvolací námitky žalobkyně s poukazem na koncentrační zásadu, na straně druhé však odvolací námitky vypořádal a na základě nich změnil věcné posouzení obsažené v prvostupňovém rozhodnutí. To připustil i ve vyjádření k žalobě. Žalovaný oproti správnímu orgánu I. stupně nově vyšel z toho, že podpora v nezaměstnanosti byla stanovena z pravděpodobného výdělku podle , neboť žalobkyně v rozhodném období neodpracovala alespoň 21 dnů. Takový závěr však z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neplynul. Prvostupňové rozhodnutí pouze odkázalo na průměrný měsíční čistý výdělek z posledního zaměstnání, nevymezilo rozhodné období a neobsahovalo úvahu, zda byly splněny podmínky pro použití pravděpodobného výdělku. Pokud přitom žalovaný v odvolacím rozhodnutí založil své vysvětlení na institutu pravděpodobného výdělku podle , muselo být z jeho rozhodnutí zřejmé nejen to, že byly splněny podmínky pro použití pravděpodobného výdělku, ale také to, z jakých podkladů tento závěr plyne a jak byl pravděpodobný výdělek zjištěn. To však z rozhodnutí žalovaného ani ze správního spisu zřejmé nebylo. Proto krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil podle a b) a a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření

[5] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nesouhlasí s důvody, na kterých krajský soud postavil zrušení jeho rozhodnutí. Je názoru, že v odvolacím řízení nijak nezměnil věcné posouzení případu; pasáže napadeného rozhodnutí týkající se pravděpodobného výdělku podle jeho názoru měly pouze vysvětlující charakter a nepředstavovaly nahrazení ani změnu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Stěžovatel správně aplikoval na skutečnosti a důkazy uplatněné žalobkyní až v odvolání. Krajský soud měl proto žalobu zamítnout a nikoliv zrušit žalobou napadené rozhodnutí.

[6] Žalobkyně podala ke kasační stížnosti vyjádření. Plně se ztotožnila s rozsudkem krajského soudu. Ten správně dovodil, že existují zjevné rozpory mezi obsahem správního spisu, podklady o výdělcích žalobkyně a odůvodněním správních rozhodnutí. Za takového stavu nebylo možné napadené rozhodnutí žalovaného považovat za přezkoumatelné a zákonné. Požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. , č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). Uvedené se uplatní i v případě kasační stížnosti podané správním orgánem (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2007, čj. -59, ze dne 24. 7. 2013, čj. -35, či usnesení ze dne 26. 2. 2014, čj. -27, a ze dne 2. 9. 2025, čj. -25).

[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[9] Podle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval krajský soud v souladu s judikaturou.

[10] Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů sice tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, a odvolací orgán proto může nedostatky odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napravit či jeho odůvodnění doplnit; právě proto však musí být z jejich společného odůvodnění seznatelné, na jakém skutkovém a právním základě správní orgány rozhodly (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2013, čj. -48, a ze dne 31. 10. 2014, čj. -25).

[11] Nepřezkoumatelnost je dána mimo jiné tehdy, pokud ze správního rozhodnutí není zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů správní orgán vycházel, případně pokud je jeho odůvodnění nejasné, nesrozumitelné nebo vnitřně rozporné. K takové vadě je soud povinen přihlédnout i bez výslovné žalobní námitky, neboť nepřezkoumatelné rozhodnutí nelze věcně přezkoumat (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2008, čj. -50).

[12] Tato judikatura dopadá i na řízení, v nichž se uplatní koncentrace podle . Odvolací orgán může k novým skutečnostem či důkazům nepřihlédnout, dospějeli k závěru, že je účastník mohl uplatnit dříve. Pokud však současně na těchto skutečnostech fakticky založí doplnění nebo změnu odůvodnění, musí být z jeho rozhodnutí zřejmé, z jakého skutkového a právního základu vychází a jaký význam těmto skutečnostem přikládá. Jinak řečeno, koncentrace řízení nezbavuje odvolací orgán povinnosti vydat přezkoumatelné rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 10. 2010, čj. -76, a ze dne 13. 3. 2025, čj. -25).

[13] Optikou uvedených východisek krajský soud nahlížel i na nynější věc. Dovodil, že žalovaný sice formálně uvedl, že k odvolacím tvrzením žalobkyně nepřihlíží z důvodu koncentrace řízení, současně však v odvolacím rozhodnutí rozvedl úvahu o pravděpodobném výdělku. Na rozdíl od správního orgánu prvního stupně dovodil, že v případě žalobkyně musel být použit pravděpodobný výdělek, neboť v rozhodném období neodpracovala alespoň 21 dnů. Nevysvětlil však již řádně, na základě jakých skutkových zjištění k tomuto závěru dospěl, resp. na základě čeho lze dovodit, že byly splněny podmínky pro jeho použití podle a jak byla ověřena správnost jeho stanovení podle .

[14] To, zda se při stanovení podpory v nezaměstnanosti vychází ze skutečně dosaženého průměrného měsíčního čistého výdělku, či z výdělku pravděpodobného, je pro posouzení věci určující, neboť jde o kvalitativně odlišné způsoby zjištění rozhodné částky. Podle zákona o zaměstnanosti se podpora stanoví z výdělku zjištěného v posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období, jímž je zpravidla předchozí kalendářní čtvrtletí ( ); jde přitom o průměrný měsíční čistý výdělek skutečně dosažený zaměstnancem v tomto období, vycházející z jeho reálné mzdy a odpracované doby. Neodpracujeli však zaměstnanec v tomto období alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek ( ), který se zjišťuje odlišným způsobem – nikoli ze skutečně dosaženého příjmu v rozhodném období, nýbrž na základě kvalifikovaného odhadu toho, jakého výdělku by zaměstnanec za obvyklých podmínek zřejmě dosáhl ( ). Nejde tedy o pouhé terminologické upřesnění, nýbrž o rozdílnou skutkovou i právní premisu výpočtu (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2012, čj. , a ze dne 27. 8. 2014, čj. ).

V. Závěr a náklady řízení

[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[16] O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s . Žalovaný (stěžovatel) nebyl v řízení úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná byla žalobkyně, která ve vyjádření ke kasační stížnosti požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně však nebyla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem a žádné konkrétní náklady řízení nevyčíslila ani nedoložila. Ve správním soudnictví nelze procesně úspěšnému účastníkovi, který není zastoupen advokátem, přiznat paušální náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu; soud může vycházet pouze z nákladů, jejichž vznik a výši účastník tvrdí a prokáže (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, čj. -79, č. 3344/2016 Sb. NSS, ze dne 5. 3. 2015, čj. -25, a ze dne 8. 4. 2022, čj. -39). Soud žalobkyni proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. srpna 2026

Tomáš Foltas

předseda senátu