Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 114/2026 - 36

- 37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: B. B., zastoupen advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou, Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2026, čj. OAM1117/BABA01LE242025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2026, čj. 32,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle , , a , o azylu (zákon o azylu). Žádost podal z důvodu strachu z pronásledování pro své politické názory, kvůli odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za podporu hnutí Ennahda ve volbách konaných v roce 2022, pro problémy s tuniskou policií, která po žalobci vyžadovala úplatky, a ze strachu ze strýce, který žalobce pod hrozbou smrti nutil ke sňatku s jeho dcerou. Žalovaný žádosti o mezinárodní ochranu nevyhověl. Městský soud v Praze však rozhodnutí co do zamítnutí žádosti o doplňkovou ochranu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve zbývající části žalobu zamítl.

[2] Žalobce (stěžovatel) napadl výrok II rozsudku městského soudu kasační stížností, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku podle Tvrdí, že mu v zemi původu hrozí újma ze strany jeho strýce, který mu vyhrožoval smrtí, neožení-li se s jeho dcerou. Po odmítnutí tohoto sňatku byl opakovaně vystaven pohrůžkám ublížení na zdraví a následně byl rovněž napaden. Stěžovatel dále namítá, že se nemůže obrátit na policejní orgány, neboť jeho strýc má u policejních složek známé a současně disponuje prostředky k jejich ovlivnění. Na policii se nemůže obrátit ani proto, že se s ní v minulosti dostal do konfliktu, když při obchodování na tržišti nezaplatil úplatky, které po něm požadovala.

[3] Stěžovatel dále uvádí, že má strach z pronásledování z důvodu zhoršené politické situace a pro dlouhodobé pronásledování opozičních protestů, kdy např. v březnu 2026 bylo potvrzeno rozhodnutí o odnětí svobody opoziční političky Abir Moussi, která byla odsouzena za pokojné protesty proti současné vládní garnituře. Odsouzeno bylo dalších 21 osob, a to včetně vůdčích postav hnutí Ennahda, k trestům odnětí svobody v délce 12 až 35 let. Jejich obvinění přitom byla pouze obecná a zahrnovala vágně popsaný zločin terorismu či zločiny proti státní bezpečnosti. Stěžovatel uvádí, že i jemu byl v Tunisu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v době trvání půl roku za volbu opozičního hnutí Ennahda, přičemž v případě nuceného vycestování mu hrozí jeho výkon. Stěžovateli tedy v zemi původu hrozí pronásledování za vyjádření politického názoru, resp. je již v zemi původu pronásledován, neboť mu byl v důsledku podpory opozičního hnutí uložen trest odnětí svobody.

[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že dne 12. 6. 2026 nabyl účinnosti , kterým se mění , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kterým se změnila úprava odkladného účinku kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany. Podle zákona o azylu má podání kasační stížnosti odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o: a) odnětí azylu nebo doplňkové ochrany; nebo b) neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany.

[5] V obecné rovině též platí, že podle kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznání odkladného účinku představuje výjimku ze zákonem stanoveného pravidla, že podání kasační stížnosti odkladný účinek nemá, a k jeho přiznání tedy musí nastat mimořádné okolnosti, které jej odůvodňují. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, čj. , č. 760/2006 Sb. NSS). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy (usnesení NSS ze dne 16. 7. 2018, čj. ).

[7] Máli být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, stěžovatel musí tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na účinky rozhodnutí utrpěl. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická, neboť přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.

[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil různé okolnosti, které by mu údajně hrozily při návratu do země původu, a právě v nich spatřoval důvod pro přiznání odkladného účinku. Ve skutečnosti však stěžovateli v současné chvíli nehrozí vycestování do země původu. Nyní napadeným rozsudkem městského soudu bylo totiž zrušeno rozhodnutí žalovaného co do zamítnutí žádosti o udělení doplňkové ochrany podle § 14a a 14b zákona o azylu a stěžovatel je tak oprávněn pobývat na území ČR jako žadatel o mezinárodní ochranu (viz § 3d odst. 1 zákona o azylu). Obavy, že by stěžovatel mohl toto oprávnění setrvat na území České republiky po celou dobu řízení pozbýt v důsledku porušení některé svojí procesní povinnosti (např. nedostavením se k případnému doplňujícímu pohovoru), považuje zdejší soud jednak za hypotetické, a navíc je v možnostech a především zájmu samotného stěžovatele, aby jim předešel právě tím, že bude skutečně spolupracovat tak, aby jím naznačená situace nenastala.

[9] Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. , č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2026

Vojtěch Šimíček

předseda senátu