Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
223 C 37/2026-66
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
doručovací adresa: Anonymizováno
o zaplacení částky 32 233,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 924 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 29 924 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 309,18 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 019,58 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku za období od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 4 496,58 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 924 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 29 924 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 2 309,18 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 019,58 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku za období od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 4 496,58 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 32 233,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 8. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná načerpala celkem částku ve výši 31 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných nejpozději do 15. dne v měsíci v minimální výši 1 575 Kč. Žalovaná zaplatila první splátku ve výši 1 575 Kč dne 15. 9. 2025, avšak následující splátku splatnou dne 15. 10. 2025 již neuhradila, čímž smlouvu porušila. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby opakovaně upomínána. Žalobkyně proto po žalované požaduje jistinu úvěru ve výši 31 447 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 496,58 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 943,58 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 786,18 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. 5. 2026, na které se žalovaná, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 27. 8. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 31 500 Kč, přičemž čerpaná částka bude vyplacena žalované bezhotovostně na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z čerpané částky, minimálně ve výši 10 000 Kč v případě první tranše a 1 000 Kč v případě další tranše. Sjednána byla roční zápůjční úroková sazba ve výši 57,99 % a roční procentní sazba nákladů ve výši 76,18 %. Přílohou smlouvy je dokument o posouzení úvěruschopnosti žalované s výsledkem, že žalovaná má měsíčně zůstatek v částce 1 584 Kč a je schopna úvěr splácet.
6. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že dne 29. 8. 2025 byla žalobkyní na účet žalované vyplacena částka 31 500 Kč se zprávou pro příjemce „jméno FO úvěr“. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že dne 27. 8. 2025 byla na účet žalobkyně zaúčtována částka 1 Kč od žalované se zprávou pro příjemce „Jméno žalované“.
7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 1. 2026 žalovanou informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 13. 2. 2026.
8. Z výpisů z bankovního účtu žalované č. č. účtu za období od 2. 3. 2025 do 26. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná v měsících duben až červen 2025 měla pravidelný příjem od společnosti právnická osoba pohybující se v rozmezí 31 až 35 tisíc Kč měsíčně. Z tohoto příjmu však činila vždy několik dní poté vysokou odchozí platbu (např. dne 4. 4. 2025 byla přijata částka 31 980 Kč a dne 7. 4. 2025 byla odeslána částka 31 000 Kč; dne 7. 5. 2025 byla přijata částka 34 371 Kč a dne 9. 5. 2025 byla odeslána částka 34 000 Kč, dne 5. 6. 2025 byla přijata částka 35 168 Kč a odeslána byla částka 34 000 Kč). V červenci 2025 již od uvedené společnosti přišla platba pouze 3 172 Kč a v srpnu 2025 již nic. Vedle toho měla žalovaná příjem od Úřadu práce ČR, v červenci 2025 to činilo 8 424 Kč a 5 375 Kč. Celkové výdaje v tomto měsíci činily 31 971,52 Kč.
9. Z ostatních listinných důkazu nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 27. 8. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 31 500 Kč bezhotovostně na její bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem. Žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku ve výši 1 575 Kč. V měsíci předcházejícím uzavření smlouvy žalovaná neměla evidovaný pravidelný příjem, její příjem činily především platby od Úřadu práce ČR a její výdaje tyto příjmy přesahovaly. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní vyzvána.
11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky elektronické komunikace s elektronickým podpisem DigiSign. Žalovaná podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však žalobkyně v projednávaném případě přistoupila stran příjmů a výdajů žalované lehkomyslně. Přestože měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované za 6 měsíců předcházejících sjednání úvěrové smlouvy, nepřihlédla k tomu, že od července 2025 již žalovaná neměla pravidelný příjem od společnosti právnická osoba a současně nevyhodnotila výdajové položky na účtu žalované, neboť její výdaje v posledním měsíci přesahovaly její příjem. Pokud pak dospěla k závěru, že žalované zbývá rezerva ke splácení úvěru 1 584 Kč, pak to sice formálně na splátku ve výši 1 575 Kč stačí, avšak je zřejmé, že při jakémkoliv nepředvídaném výdaji navíc již žalovaná úvěr nebyla schopna splácet. Pokud žalobkyně přesto žalované úvěr poskytla, vystavila se sama rizika, že jí nebudou finanční prostředky vráceny a úvěrová smlouva bude posouzena jako neplatná.
18. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí, a vzhledem k uvedenému smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.
20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu prostředky ve výši 31 500 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila pouze 1 576 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 29 924 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení žalobkyni náleží od 14. 2. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). První výzva k okamžité úhradě dluhu byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026 a byla v ní stanovena lhůta k plnění do 13. 2. 2026. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 924 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 29 924 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 356 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše 4 062 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně 79 % a úspěchu žalované v řízení 21 %, a to s přihlédnutím k příslušenství). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 662 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 233,18 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Advokát není plátcem DPH. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci (např. u zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka) a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.
23. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.