Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 320/2025-21

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného

o 30 304,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 30 304,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 304,36 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 30 304,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 304,36 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se v celém rozsahu zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 16. 6. 2025 k soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 304,36 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 60 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne datum, na žalovaným uvedený účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit jistinu a smluvní úrok ve výši 100 852,56 Kč, a to nejpozději do datum. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný na dluh uhradil dle žalobkyně celkem 61 259,97 Kč.

2. Zdejší soud postupoval podle , (dále jen „ “), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá ( ).

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný dne datum uzavřel distančně s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč zaslaná bezhotovostně na účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se zavázal zaplatit nejpozději do dvanácti měsíců jistinu a částku ve výši 5 % jistiny + úrok přirostlý za předchozích třicet dnů, a to v měsíčních splátkách každý třicátý den od načerpání úvěru do úplného splacení, tedy smluvní úrok ve výši 40 852,56 Kč. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 183,10 %. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum,Anonymizovánokterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil 71 259,97 Kč.

4. spisová značka bylo řízení ohledně částky 10 000 Kč s 12,75 % zákonnými úroky z prodlení od datum do zaplacení, podle ustanovení , 2, 3, 4 , , (dále jen „ “) zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní dne 27. 10. 2025 před zahájením jednání, jelikož žalovaný po podání žaloby dne datum uhradil původnímu věřiteli na svůj dluh částku 10 000 Kč.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle , o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. , nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích z žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).

6. I kdyby však původní věřitel úvěruschopnost žalovaného prověřil řádně, jednalo by se i tak o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru. V žalobkyní předložené ě je obsaženo ustanovení obsahující závazek dlužníka původnímu věřiteli zaplatit částku sestávají z jistiny a smluvního úroku ve výši 108,72 % ročně z jistiny, RPSN činila 183,10 %. Žalovaný by tak měl uhradit celkově 100 852,56 Kč. Jednalo by se o úroky ve smyslu či , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 108,72 % ročně je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu , (podle současné úpravy ) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 9,23 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.

7. S ohledem na celkovou nerovnováhu sjednaných práv a povinností ve smlouvě v neprospěch spotřebitele (smluvní pokutu, náklady na vymáhání, oproti povinnosti věřitele poskytnout finanční prostředky, shledal soud smlouvu v celém rozsahu neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nárokům z nich vyplývajícím nelze přiznat právní ochranu a je třeba je vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle . Jelikož však žalovaný uhradil celkem částku 71 259,97 Kč, tedy celou jistinu ve výši 60 000 Kč, žaloba byla zcela zamítnuta.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle , kdy žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.