Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 46/2026-97
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 277 04 Cítov
o 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni z účtu Okresního soudu v adresa vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši částka zaplaceného z návrhu na zahájení řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni z účtu Okresního soudu v , adresa, vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši , částka, zaplaceného z návrhu na zahájení řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši částka, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalované si žalobkyně vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalované. Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když se dostala do prodlení již se splátkou splatnou dne datum. Jelikož žalovaná nereagovala ani na výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni datum za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, podle které měla žalovaná dluh uhradit nejpozději do datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částka. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši částka. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů za dvě upomínky v celkové výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaná k věci uvedla, že smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřela a úvěr ve výši částka obdržela. Souhlasí také s tím, že na svůj dluh uhradila žalobkyni částka. Na svou obranu ale uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala její schopnost úvěr splácet. Žalovaná žalobkyni při uzavření smlouvy uvedla, že její příjem je ve výši částka, nikoliv částka. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání soudu omluvila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku částka a žalovaná měla tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 10 % p.m. splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná tak měla splatit celkem částka představující poskytnutou jistotu ve výši částka a smluvní úrok ve výši částka. V příloze č. hodnota ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalované podle výpisu z účtu činí částka (příjem tvrzený žalovanou ve výši částka), náklady na bydlení má ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka, tvrzené žalovanou ve výši částka), na běžnou spotřebu ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka, prohlášené žalovanou ve výši částka) a existující závazky nalezené na účtu ve výši částka. Žalobkyně k osobě žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému SOLUS, a provedla kontrolu v neplatných dokladech, vše s negativním výsledkem. Z výpisů z účtu žalované za měsíc červenec až září 2024 žalobkyně zejména zjistila, že příjmy na účet v červenci 2024 byly ve výši částka, výdaje ve výši částka a konečný zůstatek ve výši částka, příjmy v srpnu 2024 byly ve výši částka, výdaje ve výši částka, konečný zůstatek ve výši částka a v září 2024 byly příjmy na účet ve výši částka, výdaje ve výši částka a konečný zůstatek ve výši částka. Dne datum pak byla na účet žalované připsána platba ve výši částka označená jako „mzdový účet“, dne datum stejně označená platba ve výši částka a dne datum ve výši částka. Dne datum pak byla na účet žalované připsána významnější platba ve výši částka označená jako „plátce: Obec adresa“, dne datum stejně označená platba ve výši částka a dne datum ve výši částka /viz smlouva vč. příloh na č. l. 14-34 spisu, předsmluvní informace na č. l. 8-10 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 11-12 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 61-67 spisu, výstup z Credit Info CEE na č. l. 60 spisu, sdělení banky a výpis z účtu na č. l. 72-89 spisu/. Žalovaná žalobkyni předložila občanský průkaz, řidičský průkaz /viz kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu na č. l. 68-70 spisu/. Dne datum žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši částka z účtu č. č. účtu nazvaného jménem žalované. V poznámce je uvedeno jméno žalované. Dne datum žalobkyně vyplatila na účet č. č. účtu částku ve výši částka, přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFGI úvěr“, v poznámce „Khynychová úvěr“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 35,36 spisu, sdělení vč. výpisu z banky na č. l. 49-56 spisu/. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila žalobkyni částku částka /viz tabulka umoření na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení splátek, naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, podle které měla žalovaná úvěr zaplatit nejpozději do datum /viz upomínky na č. l. 37-40 spisu, předžalobní výzva na č. l. 41 spisu, podací lístek na č. l. 42 spisu/.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částka. Soud vzal dále za prokázané, že účastníci chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, a proto podle soudu smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud v této souvislosti připomíná, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně v Příloze č. hodnota na svých 24 stranách velmi obšírně popisuje postup při zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy tvrdila, že z výpisů z účtu žalované zjistila její příjem ve výši částka a výdaje na spotřebu, nájem ve výši cca částka a splátkové zatížení ve výši částka. Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaná dostatečný finanční zůstatek ve výši částka ke splácení splátky ve výši cca částka (za 12 měsíců měla žalovaná splatit celkem částka), a to ačkoliv žalobkyně z výpisů z účtu žalované musela zjistit, že příchozí platby, který by mohly představovat výplatu ze závislé činnosti byly v měsíční výši cca částka, měsíční výdaje (odepsané platby) byly měsíčně ve výši minimálně částka a měsíční zůstatky na účtu nepřesáhly částka. Soudu tak není zřejmé, jak žalobkyně mohla dospět k závěru, že žalovaná bude za této situace schopna splácet cca částka měsíčně. Žalobkyně dále nic netvrdila o tom, jak ověřovala zdroj příjmů žalované, v případě pracovního poměru, zda tento trvá, zda není žalovaná ve zkušební nebo výpovědní době, a další podstatné skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry soudu jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované částka. Žalovaná žalobkyni celkem uhradila částku ve výši částka. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila částka, došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši částka. Soud proto žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok I. tohoto rozsudku).
18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalované nárok na náhradu jejich nákladů řízení v částce částka, a to za účast na jednání soudu dle § 1 odst. 1, 3 písm. b) a § 2 odst. 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
19. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o vrácení části uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, neboť žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši částka, ačkoliv podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků činila z tarifní hodnoty částka výše soudního poplatku částka. Soud proto rozhodl dle § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení přeplatku ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.