Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 57/2026-91

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 281 63 Černé Voděrady

o 44 535 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 535 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků ze dvou úvěrových smluv uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO. První dílčí nárok ve výši 13 026,57 Kč (dlužná jistina 10 556,76 Kč a dlužný poplatek 2 469,81 Kč) s příslušenstvím žalobkyně uplatňuje z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy č. hodnota uzavřené dne 19. 12. 2021, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 808 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 156 Kč se splatností poslední splátky do 24. 6. 2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas a do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil věřiteli celkem 61 781,43 Kč. Druhý dílčí nárok ve výši 31 508,43 Kč (dlužná jistina 22 874,21 Kč a dlužný poplatek 8 634,22 Kč) s příslušenstvím žalobkyně uplatňuje z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy č. hodnota uzavřené dne 20. 11. 2021, na jejímž základě byly žalovanému rovněž poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 36 234 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 177 Kč se splatností poslední splátky do 25. 11. 2023. Ani v tomto případě žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas a do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil věřiteli celkem 44 725,57 Kč. Obě pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn; před podáním žaloby byl žalovaný bezúspěšně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž učinil zejména následující skutková zjištění:

Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tato byla sepsaná obchodním zástupcem, paní jméno FO, dne 20.11.2021 a téhož dne podepsána žalovaným. Z žádosti vyplynulo, že žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, uvedl, že je zaměstnán jako zedník na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 27 952 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, vyživovací povinnost nemá. Měsíční výdaje žadatele o úvěr činí 14 692 Kč, z toho výdaje na externí splátky částku 5 000 Kč, na interní splátky u poskytovatele úvěru částku 4 692 Kč a ostatní měsíční výdaje částku 5 000 Kč. Jako účel čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč byly označeny „neočekávané výdaje“.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce, paní jméno FO, a to s právnická osoba dne 20.11.2021. Čerpaní peněžních prostředků bylo sjednáno ve výši 40 000 Kč na splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která činí 216 Kč, s tím, že zákazníkovi měl být vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 784 Kč a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Společně s úvěrem byl sjednán rovněž úrok ve výši 34 734 Kč, dále poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Celková výše plateb, které měl žalovaný věřiteli zaplatit, činila 76 234 Kč. Sjednáno bylo měsíční splácení úvěru, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 177 Kč, s tím, že poslední splátka činí 3 163 Kč.

Ze „sjetiny tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota“ soud zjistil, že ke smlouvě Anonymizováno věřitel eviduje platby dlužníka v souhrnné částce 43 850,57 Kč ke dni 6.5.2025.

Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tato byla sepsaná obchodním zástupcem, paní jméno FO, dne 19.12.2021 a téhož dne podepsána žalovaným. Z žádosti vyplynulo, že žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, uvedl, že je zaměstnán jako zedník na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 52 542 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, vyživovací povinnost nemá. Měsíční výdaje žadatele o úvěr činí 15 938 Kč, z toho výdaje na externí splátky částku 5 000 Kč, na interní splátky u poskytovatele úvěru částku 5 938 Kč a ostatní měsíční výdaje částku 5 000 Kč. Jako účel čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč bylo označeno „refinancování“.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce, paní jméno FO, a to s právnická osoba dne 19.12.2021. Čerpaní peněžních prostředků bylo sjednáno ve výši 40 000 Kč na splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která činí 643 Kč, s tím, že zákazníkovi měl být vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 357 Kč a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Společně s úvěrem byl sjednán rovněž úrok ve výši 33 308 Kč, dále poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Celková výše plateb, které měl žalovaný věřiteli zaplatit, činila 74 808 Kč. Sjednáno bylo měsíční splácení úvěru, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 156 Kč, s tím, že poslední splátka činí 4 156 Kč.

Ze „sjetiny tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota“ soud zjistil, že ke smlouvě Anonymizováno věřitel eviduje platby dlužníka v souhrnné částce 60 614,81 Kč ke dni 6.5.2025.

Skutečnost, že původní věřitel své pohledávky za žalovaným postoupil na žalobkyni vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2.9.2025 a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to doporučeným dopisem ze dne 28.4.2025. Předžalobní upomínkou ze dne 29.7.2025, byl žalovaný na základě doporučeného dopisu upomínám k úhradě dluhu před podáním žaloby.

Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc září 2021 soud zjistil, že na tento účet byla připsána příchozí platba ve výši 10.200 Kč dne 17.9.2021 a dále platba od zahraniční společnosti ve výši 7.445,10 Kč dne 30. 9. 2021.

Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc říjen 2021 soud zjistil, že na tento účet byly připsány příchozí platby od zahraniční společnosti, a to ve výši 7.427,40 Kč dne 6. 10. 2021, 12.414,50 Kč dne 20. 10. 2021 a 12.502 Kč dne 27. 10. 2021. Dále byly na účet připsány dvě platby od jméno FO ve výši 3.000 Kč a 1.500 Kč. Soud dále zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 7.944,91 Kč a konečný zůstatek ke konci sledovaného období činil 12.385,22 Kč.

Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc listopad 2021 soud zjistil, že na tento účet byly připsány příchozí platby od zahraniční společnosti, a to ve výši 12.338,50 Kč dne 3. 11. 2021, 12.188 Kč dne 12. 11. 2021, 12.163,50 Kč dne 18. 11. 2021 a 12.305 Kč dne 25. 11. 2021. Dále byla dne 22. 11. 2021 na účet připsána částka 39.784 Kč od poskytovatele úvěru. Soud dále zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, celkový kreditní obrat dosáhl částky 89.299,08 Kč, debetní obrat částky 74.852,22 Kč a konečný zůstatek ke konci sledovaného období činil 14.446,86 Kč.

Z nedatované a nepodepsanéy označené jako nájemní smlouva soud zjistil, že jako nájemce v ní vystupuje jméno FO, přičemž předmětem nájmu je rekreační chata s tím, že právo jejího užívání má i žalovaný. Nájemné je ve smlouvě sjednáno ve výši 12.000 Kč měsíčně a záloha na služby ve výši 1.000 Kč ve prospěch společnosti ČEZ, přičemž nájemné je hrazeno na účet pronajímatele č. č. účtu. Další obsah předložené smlouvy je nečitelný, a nelze z něj proto učinit bližší skutková zjištění.

Soud k důkazu provedl rovněžy vyhotovené v cizím jazyce (č.l. 22-23, 23, 42, 43-51) ( ) Vzhledem k tomu, že tytoy nebyly opatřeny překladem do českého jazyka, byl jejich obsah pro soud nesrozumitelný. K jednání se žalobkyně nedostavila, soud jí proto nemohl poskytnout poučení ohledně potřeby předložení překladu těchto listin. Za této situace soud k uvedeným listinám nepřihlédl a neučinil z nich skutková zjištění.

4. Ohledně skutkového stavu soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 19. 12. 2021 a dne 20. 11. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO: IČO, se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 22.11.2021 peněžní prostředky ve výši 39 784 Kč. Žalovaný ze smlouvy č. hodnota uhradil celkem 60 614,81 Kč a ze smlouvy č. hodnota celkem 43 850 Kč (vše ke dni 6.5. 2025). Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě nedoplatků ze smluv.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, když doložila postoupení pohledávek na svou osobu ( , (dále jen „o. z.“).

Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvy o úvěru podle a násl. o.z.; předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklé závazky je tak nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření obou smluv (dále jen „“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní ( zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům ( zákona).

Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU opakovaně vyjádřil názor, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a dále že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

6. Soud se s ohledem na právní úpravu s povinností eurokonformního výkladu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednané úvěry a dospěl k závěru, že nikoliv.

Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že poskytovatel úvěru „splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy … Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Poukázala, že přímo z žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zedník, jeho měsíční příjem činí 52 542 Kč, resp. 27 952 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu, ověřeného pracovní smlouvou a výplatních pásek za měsíce září, říjen 2021, a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně ke správnému závěru, že je v jeho schopnostech splácet zápůjčku, přičemž tuto schopnost vyhodnotila jako dostatečnou. Z provedeného dokazování tato tvrzení nevyplynula. Ze skutkových tvrzení i provedeného dokazování plyne, že poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených žalovaným v žádostech o úvěr, aniž by tyto údaje byly dostatečně doloženy či ověřeny. Žalobkyně v průběhu řízení sice předložila listinné důkazy, tytoy jsou však vyhotoveny v cizím jazyce bez překladu do českého jazyka, a soud z nich proto nemohl učinit relevantní skutková zjištění. Žalobkyně dále předložila výpisy z bankovních účtů žalovaného, tyto však pokrývají pouze omezené období tří měsíců, a navíc vždy jen ve vztahu k jednomu z účtů, nikoli ke všem účtům současně. Z takto předložených podkladů proto nelze učinit ucelený závěr o celkových příjmech a výdajích žalovaného ani o jeho skutečné finanční situaci. Soud má za to, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti by bylo nezbytné doložit výpisy ze všech účtů žalovaného za delší časové období. Nicméně ani z předložených výpisů nelze zjistit strukturu výdajů žalovaného, zejména v jaké výši vynakládal prostředky na bydlení, splácení jiných závazků či běžné životní potřeby. Pokud jde ou označenou jako nájemní smlouva, tato je nedatovaná, nepodepsaná a její podstatná část je nečitelná, takže z ní nelze učinit bližší skutková zjištění o existenci a obsahu nájemního vztahu ani o skutečné výši nákladů žalovaného na bydlení. Náklady na bydlení tak nebyly v řízení spolehlivě zjištěny. Současně z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl již v době uzavírání smluv zatížen dalšími závazky, a to nejen vůči právní předchůdkyni žalobkyně, kdy docházelo k opakovanému refinancování jeho dluhů, včetně částek bagatelní výše, ale i vůči dalším věřitelům. Přesto bylo přistoupeno k uzavření dalších úvěrových smluv, aniž by bylo prokázáno, že by se věřitel jakkoli zabýval celkovým úvěrovým zatížením žalovaného; takové posouzení žalobkyně v řízení ani netvrdila. Za této situace má soud za to, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídal požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Bez zjištění a ověření údajů o příjmech, výdajích a celkové zadluženosti žalovaného nelze učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pouhé vycházení z neověřených tvrzení žalovaného nelze považovat za dostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti. Bez zjišťování a ověření údajů o příjmech a zjišťování skutečných nákladů/výdajů, včetně jejich doložení, lze jen těžko učinit kvalifikovaný úsudek o celkových poměrech žalovaného a lze jen těžko kvalifikovaně posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Postup, kdy poskytovatel úvěru nezjišťoval a nijak blíže neověřoval příjmy, zejména však výdaje žalovaného, tak není dle soudu dostatečným ověřením úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru, že při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nebylo postupováno s odbornou péčí a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak ve smyslu o. z. ve spojení s zákona o spotřebitelském úvěru s povinností eurokonformního výkladu absolutně neplatné.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z.

8. V řízení V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 20. 11. 2021 vyplynulo, že po započtení refinancované částky měl být žalovanému vyplacen zůstatek úvěru ve výši 39 784 Kč. Tato skutečnost byla potvrzena výpisem z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc listopad 2021, z něhož plyne, že dne 22. 11. 2021 byla na tento účet připsána částka 39 784 Kč od poskytovatele úvěru. Jiné čerpání peněžních prostředků ze smluv o úvěru však v řízení prokázáno nebylo. Zejména nebylo prokázáno, že by žalovanému byly poskytnuty další finanční prostředky v rozsahu odpovídajícím nároku uplatněnému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně rozsahu poskytnutého plnění. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů (přehledů splácení) současně vyplynulo, že ke dni 6. 5. 2025 žalovaný uhradil ve prospěch úvěrových účtů částku 43 850,57 Kč ze smlouvy č. hodnota a částku 60 614,81 Kč ze smlouvy č. hodnota. Za této situace soud uzavírá, že žalovaný uhradil na předmětné úvěry částky převyšující prokázané plnění poskytnuté ze strany věřitele. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zaplacení dalších částek představujících zůstatky jistin úvěrů, a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Je třeba dodat, že soud žalobkyni neposkytl poučení podle a 3 , neboť se k nařízenému jednání, ač byla řádně předvolána, nedostavila. Za situace, kdy účastník řízení u jednání není přítomen, nemůže soud splnit svou poučovací povinnost ve smyslu citovaného ustanovení, jelikož její realizace je vázána na procesní součinnost účastníka a jeho přítomnost při jednání. Následky neunesení břemene tvrzení a důkazního tak jdou k tíži žalobkyně.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu zůstal nečinný, žádné náklady mu proto objektivně nevznikly. Soud proto výrokem II žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.