Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1412/2026

-167

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné Městské části Prahy 22, se sídlem v Praze 10, Nové náměstí 1250/10, identifikační číslo osoby 00240915, proti povinnému J. V., zastoupenému Mgr. Janou Süssmilichovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Lidická 170, provedením prací a výkonů, odstraněním nepovolené stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2025, č. j. -81, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 10. 9. 2025, č. j. -60, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) zastavil exekuci a rozhodl o nákladech exekuce, a to tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá. Vyšel ze zjištění, žerozhodnutím Městské části Praha 22 ze dne 14. 8. 2019, č. P22 9412/2019 OV 11, bylopovinnému uloženo odstranění nepovolené přístavby, stavebních úprav a doplňkových staveb do 30. 12. 2019, přičemž na daném rozhodnutí oprávněná vyznačila doložku právní moci ke dni 30. 9. 2020 a doložku vykonatelnosti ke dni 4. 10. 2020. Usnesením Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, ze dne 16. 9. 2020, č. j. MHMP 1419964/2020, bylo odvolání povinného proti zmíněnému rozhodnutí Městské části Praha 22 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno.

2. Odvolací soud s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že správní orgán, který exekuční titul v projednávané věci vydal, určil lhůtu ke splnění do 30. 12. 2019, pročež vykonatelnost exekučního titulu nastala dnem nabytí jeho právní moci, tedy 30. 9. 2020. Odvolací soud konstatoval, že ukládá-li rozhodnutí konkrétní povinnost, mohou nastat dvě situace - lhůta ke splnění povinnosti uplyne buď před právní mocí rozhodnutí nebo poté; pokud uplyne před právní mocí (bylo-li plnění vázáno na určité pevné datum, avšak právní moc vzhledem k podaným opravným prostředkům nastala později), je rozhodnutí vykonatelné nabytím právní moci. Pokud senejedná o rozhodnutí předběžně vykonatelné (pokud odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek), nemůže nastat vykonatelnost před právní moci rozhodnutí. Uplyne-li lhůta ke splnění povinnosti po právní moci rozhodnutí (povinnost je často vázána na určitou lhůtu, která počne běžet nabytím právní moci rozhodnutí), je rozhodnutí vykonatelné jejím uplynutím. Odvolací soud dále přisvědčil závěru, že právní názor nadřízeného správního orgánu z přestupkového řízení, souvisejícího s rozhodnutím o odstranění stavby, není právně závazný ve vztahu k obsahu samotného rozhodnutí o odstranění stavby. Zdůraznil také, že správní orgán neshledal důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti exekučního titulu. Odvolací soud tedy uzavřel, že důvod pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „, není dán.

3. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s otázkou procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena: Zda je nicotné a (či) nevykonatelné rozhodnutí o odstranění stavby, v němž jepovinnost odstranit stavbu stanovena konkrétním datem, které nastalo před právní mocí tohoto rozhodnutí. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil a 2 . Z logiky věci nelze stanovit povinnost s vykonatelností ke dni právní moci rozhodnutí. Adresát nemůže předjímat rozhodnutí odvolacího soudu a nemůže se na odstranění stavby připravit tak, aby byl schopen povinnost včas splnit. Podle se ve výrokové části má uvést lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění. Pokud by měla nastat vykonatelnost rozhodnutí současně s právní mocí, jednalo by se o situaci, jako by žádná lhůta k plnění stanovena nebyla. S odkazem na , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož stavební úřad stanoví v nařízení o odstranění stavby podmínky, byla v souzené věci podle dovolatele dána podmínka nemožná a nevykonatelná, spočívající v uložení termínu plnění k datu předcházejícímu okamžik nabytí právní moci rozhodnutí. Výklad odvolacího soudu je v rozporu se smyslem a účelem zákona (zejm. s ) a obecnými principy procesního práva a zasahuje do práva dovolatele na spravedlivý proces způsobem, který mu může přivodit přímou majetkovou újmu, neboť exekuce probíhá na základě nicotného, popř. nevykonatelného exekučního titulu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Současně navrhl, aby rozhodl o odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení.

4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „“

5. Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi dosud nezabýval otázkou vykonatelnosti správního rozhodnutí ukládajícího povinnost plnit ve lhůtě, jež uplynula dříve, než rozhodnutí nabylo právní moci.

6. Dovolání není důvodné.

7. Podle je rozhodnutí vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.

8. Podle § 74 odst. 2 je rozhodnutí ukládající povinnost k plnění vykonatelné, je-li vprávní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím.

9. Ukládá-li exekuční titul povinnost odstranit stavbu, je třeba vykonatelnost rozhodnutí posuzovat podle . Je tudíž nezbytné zkoumat, zda byly splněny dvě kumulativně stanovené podmínky, tedy zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda uběhla lhůta určená ke splnění povinnosti (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. -33, bod 19 a 20). Z exekučního titulu v projednávané věci vyplývá, že lhůta k plnění uplynula k 30. 12. 2019 a rozhodnutí nabylo právní moci 30. 9. 2020. Ke splnění obou podmínek tak došlo k 30. 9. 2020, z čehož je zřejmé, ževykonatelnost rozhodnutí nastala rovněž k tomuto datu. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožňuje se stanoviskem vyjádřeným i v odborné literatuře (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s.564-568), na niž ostatně odkazuje i napadené rozhodnutí. Patří se též uvést, že povinný měl ke splnění pravomocně uložené nepeněžité povinnosti nepochybně dostatek času, kdyžoprávněná zahájila toto exekuční řízení až v roce 2025.

10. Nemůže obstát ani názor dovolatele, že stanovení lhůty k plnění tak, že uplyne přednabytím právní moci rozhodnutí, činí rozhodnutí nicotným. Vzhledem k tomu, že ani správní orgán neshledal důvod k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí oodstranění stavby (srov. ), je třeba v projednávané věci vycházet z principu presumpce správnosti aktů veřejné moci (viz též Nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. ).

11. Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení zamítl.

12. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu