Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 53/2026-30
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení 35 419,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úroky z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši částka po právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši , částka, po právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba IČ IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum úvěr ve výši částka, který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši částka splacen nejpozději dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které se žalovaný nejdříve seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, následně vyplnil registrační formulář, kde vyplnil své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy a současně potvrdil, že si návrh smlouvy přečetl a souhlasí s jeho obsahem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaného od společnosti právnická osoba postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr v původní výši částka, když žalovaný následně nevyužil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši částka se smluvním úrokem ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. č. účtu s uvedením variabilního symbolu (dále jen „VS“) 735629001. Tato skutečnost vyplývá z doloženého potvrzení o provedené platbě. Pevná roční procentní sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 112 %. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí dle smlouvy 191,80 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 14 9. 2025. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení poskytnutých peněžních prostředků ve výši částka spolu se smluvním úrokem ve výši částka (celkem částka).
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,16 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 191,80 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota, uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.
12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zda byly před poskytnutím úvěru ověřovány jeho příjmy a výdaje, neboť žalobkyní nebyly předloženy žádné doklady, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného zkoumána a tyto skutečnosti nevyplývají ani z úvěrové smlouvy. Z výpisu z účtu žalovaného za období od ledna do března 2025 bylo soudem zjištěno, že jeho příjem se v uvedeném období pohyboval v rozmezí od částka do částka s tím, že žalovaný v březnu (v době poskytnutí úvěru) čerpal další půjčky (např. právnická osoba, právnická osoba, Anonymizováno), přičemž zůstatek na účtu na konci uvedeného období činil pouze částka. Soud má tedy za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána, jinak by žalovanému úvěr neposkytla. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla a smlouva je neplatná i z tohoto důvodu.
13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky částka s úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za dobu od datum do zaplacení.
14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
15. Žalobkyni podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen přeplatek soudního poplatku zaplaceného za žalobu v nesprávné výši (základem pro výpočet soudního poplatku je žalovaná částka bez příslušenství) ve výši částka.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 41,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,42 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši částka a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.