Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 140/2026 - 43

- 43

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. Y. S. D., zastoupený Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, čj. OAM481/ZAZA11D022026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2026, čj. , o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále napadené rozhodnutí) rozhodl o žádosti žalobce (dále stěžovatel) o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle , o azylu (dále zákon o azylu), řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle zákona o azylu a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), je Spolková republika Německo.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, se kterou spojil i návrh na přiznání odkladného účinku. Tvrdí, že nepřiznáním odkladného účinku by stěžovateli vznikla mimořádně závažná a v podstatné části již nenapravitelná újma. Stěžovatel je v partnerském vztahu s občankou ČR, se kterou nejprve komunikoval na dálku a poprvé se setkali v únoru 2026 v Německu. Od března tohoto roku žijí ve společné domácnosti. Během té doby si stěžovatel vytvořil blízký vztah s rodiči partnerky, zapojil se také do rodinného života. Dne 20. 4. 2026 podali snoubenci žádost o uzavření manželství. Realizací předání do Německa by došlo k zásahu do společného života obou partnerů a zmaření dlouhodobě plánované svatby.

[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Plánovaná svatba na území ČR nemůže odůvodnit přiznání odkladného účinku. Snoubenka není rodinným příslušníkem ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení Dublin III. Přiznáním odkladného účinku by byl ohrožen veřejný zájem na respektování pravidel společného evropského azylového systému a efektivní fungování mechanismu určování odpovědného členského státu podle nařízení Dublin III.

[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou splněny.

[5] Nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, čímž prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem případně zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy specifikované v (ve spojení s ). Podle tohoto ustanovení musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva základní předpoklady: soud přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže (i) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže (ii) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. , nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. ). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto musí být dostatečně individualizovaná a podložená (usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. ), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. ).

[7] Stěžovatel osvědčil, že v souvislosti s přípravou plánované svatby již vynaložil určité finanční prostředky, námahu a čas. Nepřiznání odkladného účinku proto může vést k tomu, že tyto náklady nebudou využity zamýšleným způsobem. Taková újma však spočívá převážně v majetkové sféře a sama o sobě nedosahuje intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku jakožto mimořádného institutu. Ani okolnost, že by svatba neměla proběhnout v dlouhodobě plánovaném či symbolicky významném termínu, nepředstavuje bez dalšího závažnou újmu.

[8] Naopak tvrzení, která by k přiznání odkladného účinku typově vést mohla, stěžovatel nedoložil. Nijak neosvědčil, že zdravotní stav jeho partnerky skutečně znemožňuje uzavření sňatku v Německu, kde je oprávněn na základě víza platného do ledna 2027 pobývat, případně jinou realizaci jejich záměru uzavřít manželství. Stěžovatel rovněž nedoložil hrozící zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. Společné soužití stěžovatele s jeho partnerkou začalo teprve v březnu roku 2026. Případné odloučení po dobu azylového řízení nelze považovat za zásah dosahující intenzity závažné hrozící újmy. Tvrzení o tom, že jeho partnerka prochází dva měsíce náročnou biologickou léčbou, vyžadující jeho každodenní praktickou i psychickou podporu, zůstala nedoložená. Žádné další relevantní okolnosti stěžovatel netvrdil.

[9] Za situace, kdy stěžovatel neosvědčil existenci závažné újmy, která by mu hrozila v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud tuto újmu nepoměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Stejně tak se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. července 2026

Eva Šonková

předsedkyně senátu