Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 91/2025-57

Potvrdené rozhodnutím 64 Co 164/2026-94
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]], IČO [[IČO žalovaného]] sídlem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení částky 181 107,57 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 2. 2026, č. j. 19 C 91/2025-57 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného

o 181 107,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 181 107,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 254 062,98 Kč, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši 542 435,81 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 181 107,57 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 18 % ročně z částky 181 107,57 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 181 107,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 254 062,98 Kč, kapitalizovaného úroku za období od , datum, do , datum, ve výši 542 435,81 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 181 107,57 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 18 % ročně z částky 181 107,57 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala toho, aby byl žalovaný povinen jí zaplatit částky specifikované v první výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh, který žalovanému vznikl u právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti se zřízenou služební kreditní kartou, respektive z titulu smlouvy o služební kreditní kartě ze dne datum.

2. Žalovaný ve vyjádření k návrhu (žalobě), označeném nepřesně jako „odpor“ (elektronický platební rozkaz v dané věci s ohledem na skutkové okolnosti věci vydán nebyl), vznesl námitku promlčení, současně připomněl, že inkriminovaná smlouva obsahovala neplatnou rozhodčí doložku, v důsledku čehož byl neplatným rovněž v minulosti vydaný rozhodčí nález.

3. Žalobkyně při nařízeném jednání vyjádřila přesvědčení, že žalovaným vznesená námitka promlčení není důvodná, neboť k promlčení uplatněného práva vůbec nedošlo, soud proto jednání odročil s tím, že poskytl žalobkyni lhůtu k doplnění žaloby o argumentaci, proč není jí uplatněný nárok promlčen.

4. V poskytnuté lhůtě žalobkyně v prvé řadě poukázala na skutečnost, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v postavení podnikatele, podle žalobkyně tak nešlo o spotřebitelskou smlouvu (nebyl-li by žalovaný v době uzavření smlouvy podnikatelem, nemohla by mu být podle žalobkyně vydána služební karta). Jde-li pak o žalovaným vznesenou námitku promlčení, žalobkyně odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. a nálezu sp. zn. . Žalobkyně přitom zdůraznila, že předchozí exekuce (na výkon ve věci vydaného rozhodčího nálezu) byla zahájena dne datum, tedy před rozhodným datem uváděným v odkazovaných nálezech Ústavního soudu (přičemž nová žaloba byla podána bez zbytečného odkladu po skončení této exekuce), žalovaným vznesená námitka tudíž podle žalobkyně nemůže být důvodná, pročež by žalobě mělo být v plném rozsahu vyhověno.

5. Žalovaný v replice k doplnění žaloby vyjádřil přesvědčení, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno ohledně tvrzení o stavění promlčecí lhůty, přičemž podle žalovaného přehlíží nejen skutečnost, že daná rozhodčí doložka byla absolutně neplatná (v důsledku čehož nemohlo mít ani dané rozhodčí řízení vliv na otázku promlčení), ale rovněž fakt, že exekuce nemá žádný vliv na běh promlčení (neboť podle ustanovení z roku 1964 se promlčení staví pouze tehdy, pokud je právo uplatněno u orgánu, který má pravomoc o něm rozhodnout, což soudní exekutor není). Žalobkyní uplatněné právo je tudíž podle žalovaného promlčeno, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.

6. Na základě argumentace obou stran dal soud žalující straně možnost vysvětlit, proč přikročila k podání žaloby až dne datum a případně předložit argumentaci, podle které neběžela promlčecí lhůta (doba) v průběhu dané exekuce. Současně soud vyzval žalovaného – pro posouzení otázky, zda žalovaným vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy –, aby uvedl, proč v minulosti neuhradil předmětnou jistinu.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření zdůraznila, že žalobu (návrh) podala obratem poté, co byla předchozí exekuce usnesením ze dne datum zastavena. Jde-li o přerušení běhu promlčecí doby, žalobkyně opětovně odkázala na shora uvedené nálezy Ústavního soudu.

8. Žalovaný v reakci na výzvu soudu uvedl, že byl s právní předchůdkyní žalobkyně dohodnut na odkladu splátek, bankovní instituce však tuto dohodu porušila a dva dny po jejím uzavření předmětnou smlouvu vypověděla. Žalovaný se údajně i poté snažil dohodnout na splátkách, což však nebylo věřitelem akceptováno, v důsledku čehož byl žalovaný zapsán do registru dlužníků, což mu v posledku znemožnilo generovat příjem a svůj dluh, který v mezidobí narostl z původní částky cca 180 000 Kč na více než milion Kč, jakkoli splácet. Ve zbývající části vyjádření žalovaného – zjevně zpracovaného za pomoci „umělé inteligence“ – žalovaný opětovně vyjádřil přesvědčení, že uplatněný nárok je promlčen a jeho námitka dobrým mravům neodporuje (žalovaný naopak poukazuje na nemravné jednání původního věřitele a jeho právních nástupců).

9. V replice k vyjádření žalovaného konečně žalobkyně vyjadřuje pochybnost nad tvrzeními žalovaného o uzavřené (a následně porušené) dohodě o splátkách (o této dohodě nemá žádné informace), přičemž zdůrazňuje, že nemravným je jednání žalovaného, jenž si zapůjčil finanční prostředky, které nevrátil, přičemž v závěru připomíná, že předmětná smlouvy byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku.

10. Na základě oběma stranami předložené argumentace, obsahu spisu a analýzy příslušné právní úpravy a judikatury vrcholných soudů dospěl podepsaný soud k závěru, že žalovaným vznesená námitka promlčení je důvodná.

11. Rozhodčí nález, který byl v dané věci původně vydán, se opíral o neplatnou rozhodčí doložku, na základě nyní konstantní judikatury je proto třeba na tento rozhodčí nález hledět jako na rozhodčí nález, který nebyl způsobilým exekučním titulem, kterým by bylo právo pravomocně přiznáno ve smyslu ustanovení , platného do 31. 12. 2013, z obdobného důvodu od jeho vydání není možno počítat běh desetileté promlčení doby podle ustanovení obchodního zákoníku (taktéž platného do datum).

12. Oproti mínění žalobkyně se přitom podepsaný soud domnívá, že exekuční řízení není řízením, v něm se právo uplatňuje, nýbrž jde o řízení o výkon již utvrzeného práva (soudní exekutor „toliko“ provádí výkon rozhodnutí orgánu, jenž měl pravomoc o tomto právu rozhodnout, soudní exekutor o tomto právu nerozhoduje, právo se tak u něj neuplatňuje); ustanovení poslední věty , platného do datum, proto na dobu trvání exekuce nedopadá, jinými slovy: po dobu trvání exekuce nedošlo bez dalšího k přerušení běhu zákonné promlčecí doby (lhůty). Skutečnost, že v letech 2011-2025 probíhala exekuce, tak nemohla prodloužit běh promlčení, které započalo nejpozději po skončení rozhodčího řízení v roce 2011.

13. Na posledně uvedené skutečnosti nic nemění závěry žalobkyní dovolávaných nálezů Ústavního soudu, podle kterých Ústavní soud nikterak neřešil otázku běhu promlčení v rámci exekučního řízení, pouze stanovil, že – cum grano salis – je třeba chránit věřitele, který v dobré víře zahájil rozhodčí (a následně exekuční) řízení na základě tehdy obecně akceptovatelné praxe. Jinak řečeno, Ústavní soud v těchto nálezech akcentoval ochranu legitimního očekávání věřitele, tyto závěry se však podle mínění podepsaného soudu nikterak nevztahují na žalobkyni (či její právní předchůdce), tedy na subjekty, které i dlouhé roky po publikaci klíčového rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. ) setrvávali v exekučním řízení, ve kterém měl být vymožen zjevně neúčinný exekuční titul. Ochrana legitimního očekávání žalobkyně je tak za této situace podle názoru podepsaného soudu pojmově vyloučena.

14. Podepsaný soud má tedy za to, že závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. a v kontextu projednávané věci nejsou žalobkyni jakkoli příznivé.

15. Je tak možno uzavřít, že žalobkyni nejpříznivější dostupný výklad práva vede k závěru, že žalobou uplatněné právo bylo podle ustanovení § 408 obchodního zákoníku promlčeno nejpozději v roce 2021.

16. Žalovaný vznesená námitka promlčení je tak námitkou důvodnou, přičemž soud neshledal v jednání žalovaného takové okolnosti, jež by mohly vést k závěru, že jím vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům. Ostatně platí, že žalovaným tvrzené skutečnosti (dohoda o splátkách s původním věřitelem) již v zásadě není možno pro časový odstup prokazovat, pročež je v posledku správné, že o právu žalobkyně již soud nemůže rozhodovat, neboť právě i z důvodu možné důkazní nouze žalované strany je namístě považovat nárok žalobkyně (v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení) za zaniklý.

17. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, tedy nákladů stanovených v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, které soud vyložil v souladu se závěry přijatými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.