Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 43/2026-35

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované:

Jméno žalované, narozen dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 36 180 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 16 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 28 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 361 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 421 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 16 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 28 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 361 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 421 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 4. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení 36 180 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 2. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 2. 5. 2024 převodem na její bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované podle výsledků lustrace žalovaného v ISIR, CEE, CRKI a BRKI a zkoumání jejích příjmů a výdajů z výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách k 1. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 9. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Žalovaná však dlužnou částku nic nezaplatila ani po předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2025. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru ve výši 40 % měsíčně z jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru od 5. 9. 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 8 180 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a úroku od 5. 9. 2024 do zaplacení.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 5. 3. 2026, č. j. -9, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výsledky lustrace v registrech dlužníků, pracovní smlouvu, výplatní pásky). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované ověřovala na základě údajů sdělených klientem, dále lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI). Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Na základě lustrace žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Úvěruschopnost byla dále ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Kromě níže uvedených listin žalobkyně jinými listinnými doklady nedisponuje. Registrací na webových stránkách žalobkyně klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázích dlužníků nebo databázích pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, CEE, databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota vyplynulo, že žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, je invalidní důchodkyně, má měsíční příjem ve výši 16 897 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Nemá exekuce, není v insolvenci ani neexistují důvody pro insolvenci.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 2. 5. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30 000 Kč převodem na její bankovní účet č. č. účtu a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úrok měla splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti. Jistinu měla žalovaná vrátit nejpozději ke dni skončení smlouvy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru a úroku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a dále zesplatnění celého dluhu. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu a rodného listu.

9. Z výpisů z účtu žalované č. č. účtu za období od 4. 12. 2023 do 2. 5. 2024 vyplynulo, že žalovaná měla pravidelný měsíční příjem, a to invalidní důvod ve výši 16 897 Kč měsíčně. Další příjmy žalované byly nahodilé od různých fyzických osob. V předmětném období žalovaná opakovaně čerpala úvěry o různých společností, konkrétně dne 20. 2. 2024 od právnická osoba. ve výši 4 000 Kč, dne 5. 3. 2024 od právnická osoba ve výši 20 000 Kč a dne 7. 3. 2024 od Ofin.cz ve výši 20 000 Kč. Dne 9. 3. 2024 žádala o úvěry od právnická osoba Každý měsíc se žalovaná dostávala do nepovoleného debetu.

10. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 2. 5. 2024 žalobkyně převedla 20 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Dle sdělení právnická osoba. se jedná o účet žalované, na který byla v uvedeném dni připsána předmětná platba ve výši 20 000 Kč. Disponentem tohoto účtu byla vedle žalované také jméno FO (disponent na pobočce).

11. Z oznámení ze dne 1. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru ke dni 1. 9. 2024 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek z předmětné úvěrové smlouvy.

12. Z výzvy ze dne 19. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 21. 10. 2025, jak plyne z podacího lístku.

13. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a Přílohy č. hodnota ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023 soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí o projednávané věci.

14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 2. 5. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle a následujících , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 2. 5. 2024. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala a současně doložila výpisy z účtu žalované za období od 4. 12. 2023 do 2. 5. 2024. Přitom z těchto výpisů se podává, že žalovaná sice měla pravidelný měsíční příjem, když pobírala invalidní důchod ve výši 16 897 Kč, nicméně žalovaná opakovaně čerpala úvěry od jiných společností v souhrnné výši 44 000 Kč a současně byl na jejím bankovním účtu každý měsíc evidován nepovolený debet. Za této situace vznikají vážné pochybnosti o schopnosti žalované řádně splácet úvěr od žalobkyně a bylo třeba, aby žalobkyně důkladněji zkoumala poměry žalované. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné jiné y jako například potvrzení o lustracích v registrech dlužníků (například v centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI či CRIF) či podklady k poskytnutým úvěrům od žalované tak, aby bylo zřejmé, jaká je měsíční splátka všech úvěrů žalované, zda žalovaná předmětné úvěry řádně a včas splácí a zda má dostatek finančních prostředků ke splácení všech úvěrů, včetně požadovaného úvěru od žalobkyně. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalované, její další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. O tom svědčí také to, že žalovaná na poskytnutý úvěr nic nezaplatila. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

25. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.

26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná jí nic nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

27. Ve zbývající části ohledně 16 180 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

28. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 448 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 36 180 Kč do výše 1 809 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 361 Kč.

29. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 20 000 Kč (55 % z žalované částky) a pro 16 180 Kč byla žaloba zamítnuta (45 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (55 % - 45 %), má žalobkyně právo na zaplacení 10 % účelně vynaložených nákladů.

30. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále odměnu za 3 úkony právní služby po 2 580 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč včetně 21 % DPH. Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle . , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , v účinném znění (dále jen „ “). V projednávané věci je třeba vycházet z advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z . advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

31. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 809 Kč, odměnou ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 4 209 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 10 %, tj. částka 421 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce ( ).

32. Lhůtu k plnění soud stanovil dle na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311004326.

Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.