Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 27/2026

-247

USNESENÍ

J. H.

Labem – pobočce v Liberci a přikázána jinému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze,

takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci

neodnímá

.

Odůvodnění:

1. Obviněný J

. H.

podal stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 6. 2026, č. j. -230, jímž samosoudkyně Okresního soudu v Liberci rozhodla tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci jmenovaného obviněného pro přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, která je u tamního soudu vedena pod sp. zn. . O stížnosti má rozhodnout Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud funkčně a místně příslušný. U tohoto soudu je věc vedena pod spisovou značkou .

2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci předložil spis Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (tzv. delegaci věci), v němž obviněný navrhl, aby věc byla podle § 25 tr. ř. odňata Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a aby byla přikázána jinému věcně příslušnému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze, tedy některému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci.

3. V odůvodnění návrhu obviněný vedle stesků na nesprávné postupy samosoudkyně Okresního soudu v Liberci uvedl, že projednávaná trestní věc vykazuje extrémní rysy institucionálního propojení s nestandardně a nezákonně vedeným insolvenčním řízením dlužníka Hotel Borný – F, s. r. o. Toto řízení vykazuje bezmeznou libovůli soudní moci, která

je personálně zajišťována Mgr. Vandou Rozsypalovou z nadřízeného krajského soudu, která jako bývalá dlouholetá prezidentka a viceprezidentka Soudcovské unie ČR požívá v rámci libereckého justičního okruhu i nadřízených instancí silné neformální ochrany a vlivu. Z uvedeného insolvenčního řízení vyplývá, že na nesprávných soudních postupech se v minulosti aktivně podílel i Vrchní soud v Praze, který rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci systematicky kryl. Vlivové struktury a institucionální solidarita spojená se zmíněnou insolvenční kauzou prokazatelně sahají od nalézacího soudu přes soud odvolací až k soudu nadřízenému v rámce celé české (pražské) soudní větve, pročež

jsou v celém obvodu Vrchního soudu v Praze absolutně vyloučeny záruky spravedlivého procesu.

4. Předseda senátu soudního oddělení 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, v písemném vyjádření k návrhu obviněného neshledal žádné důvody k odnětí a přikázání věci, tj. ani žádné skutečnosti, které

by argumentaci obviněného potvrzovaly, a připomněl, že obviněný již jednou návrh na

delegaci s obdobnou argumentací (byť vztahující se k Okresnímu soudu v Liberci) učinil, avšak Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , jeho návrhu nevyhověl.

5. Nejvyšší soud shledal, že vzhledem k obsahu návrhu na delegaci je k jeho projednání příslušný. Zároveň shledal, že podání obviněného ze dne 25. 6. 2026 (č. l. 241 tr. spisu) nazvané „Doplnění stížnosti ze dne 22. 6. 2026 a návrh na odnětí a postoupení věci podle § 25 trestního řádu jinému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze“ je nutno považovat za

návrh týkající se řízení o stížnosti proti shora citovanému rozhodnutí samosoudkyně Okresního soudu v Liberci, s tím, že obviněný se domáhá toho, aby o této stížnosti rozhodl jiný než funkčně a místně příslušný soud, jímž je Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.

6. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

7. Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důležité důvody pro odnětí a přikázání věci.

8. Pojem „důležité důvody“ ve smyslu § 25 tr. ř. sice není v zákoně blíže definován, ale

je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné. Odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je průlomem do ústavně garantované zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, jak je tato zásada stanovena v d. Odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se tedy musí zakládat na důvodech, které jsou objektivně závažné. Jde

o

to, zda je zásadním způsobem zpochybněna možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad trestního řízení. Taková situace v posuzované věci nenastala.

9. Podstatou odůvodnění návrhu obviněného na delegaci jsou výhrady proti postupu soudů v souvisejícím insolvenčním řízení, jehož se týká i podaná obžaloba, a názor obviněného, že v rámci ve věci dosud rozhodujících soudů existuje takové institucionální a

personální propojení, které brání objektivnímu a nestrannému rozhodnutí v jeho trestní věci, konkrétně – v této fázi řízení – objektivnímu a nestrannému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci o jeho stížnosti proti rozhodnutí, které se týká jeho návrhu na vyloučení samosoudkyně soudu prvního stupně.

10. Nejvyšší soud však neshledal žádné důvody k pochybnostem o možnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci o uvedené stížnosti nestranně a objektivně rozhodnout. Obviněný ostatně nevznesl žádné konkrétní výhrady k dosavadnímu postupu odvolacího trestního senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jemuž věc byla přidělena podle rozvrhu práce k vyřízení, natož aby vznesl výhrady ke všem trestním soudcům uvedeného soudu.

11. Výhrady obviněného nemohou odůvodnit delegaci věci. Jak Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, v případě pochybností o nestrannosti soudců činných v určité věci se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu, a návazně rozhodnout o odnětí a přikázání věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. ). Obvinění v návrhu na

delegaci ostatně ani neuvedl zřetelné důvody, proč by měli být z projednání věci vyloučeni příslušní soudci, případně všichni soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, resp. všichni jeho soudci vyřizující trestní agendu. Ani poukazy obviněného na jiné řízení, konkrétně insolvenční řízení, takové důvody nepředstavují. Za „důležité důvody“ ve

smyslu § 25 tr. ř. není možné považovat pouhé obavy obviněného z toho, jak v jeho věci bude postupovat a rozhodne příslušný soud. Opodstatněnost deklarovaných obav by nemohla vyplývat ani z toho, jak příslušný soud v minulosti rozhodl v jiných kauzách. Žádná konkrétní skutečnost neopodstatňuje závěr, že by u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci nebyly podmínky pro nestranné a objektivní projednání věci a pro spravedlivé rozhodnutí. Obviněný se ostatně ve svém původním podání ze dne 22. 6. 2026, tj. ve zmíněné stížnosti, domáhal toho, aby o této stížnosti rozhodl právě Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (č. l. 236).

12. Ve věci není dán žádný důležitý důvod pro delegaci. Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. 7. 2026

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu