Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Co 431/2026-83

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky A

sídlem Adresa advokátky A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. 2. 2026, č. j. -54,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. číslo zastavěná plocha a nádvoří o výměře číslo m², jehož součástí je č.p. číslo rodinný dům adresa, vše zapsáno na LV č. číslo pro k. ú. adresaAnonymizovánoa nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného oproti uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 750 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud odkázal na ustanovení následující , (dále o.z.), které jako primární způsob vypořádání uvádí rozdělení nemovitosti, což však obě strany jako možné vyloučily. Zvažoval tedy způsob druhý v pořadí, vypořádání přikázáním podílu jednoho spoluvlastníka druhému. Na obou stranách byla splněna podmínka schopnosti uhradit vypořádací podíl, tvrzení žalované, že má k nemovitosti citový vztah z dětství, však neodpovídá jí deklarovaná vůle nemovitosti po nabytí do výlučného vlastnictví prodat. Soud proto přisvědčil žalovanému, který hodlá dům zrekonstruovat a zajistit bydlení pro své dítě. Částka na vypořádání vychází ze znaleckého posudku. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , kdy nebylo možno hovořit o úspěchu toho, kterého z účastníků a soud jejich návrhem vázán nebyl. Lhůtu k plnění stanovil soud podle

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Poukazovala na to, že je vlastnicí dominantního tří čtvrtinového podílu vzhledem k celku na nemovitosti, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (usnesení ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. ) má toto kritérium zásadní váhu, neboť pro přikázání menšinovému spoluvlastníkovi musí existovat závažné a velmi přesvědčivé důvody. Okresní soud upřednostnil menšinového spoluvlastníka, přestože z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neplyne, že by budoucí využití nemovitosti mělo být významným kritériem. Dětem žalovaného je v současné době 10 a 12 let, takže by nemovitost reálně mohly začít využívat v řádu několika let, ne-li desetiletí. Obdobně by mohla argumentovat žalobkyně, jejíž děti jsou ve věku 23 a 32 let a potřeba zajištění zázemí pro ně a jejich rodiny je aktuálnější. Žalobkyně by mohla zachovat rodinnou historickou linii nemovitosti, kde prakticky po celý život bydlela její babička a z prodeje nemovitosti by mohla zajistit lepší zázemí pro své již dospělé děti, případně by výtěžek mohl sloužit jako zadostiučinění, neboť uspokojila všechny pohledávky a tím odstranila exekutorská práva na nemovitosti váznoucí. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , je třeba upřednostnit využití podílovým spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou účastníku. Soud nesprávně vyhodnotil i kritérium solventnosti účastníků. Zatímco žalobkyně důkaz o své solventnosti předložila již na prvním jednání, žalovaný tak učinil až na druhém jednání. Podle rozhodnutí sp. zn. kritérium solventnosti svědčí lépe tomu ze spoluvlastníků, který je bezprostředně připraven vypořádací podíl vyplatit. Okresní soud pominul i okolnost, že žalobkyně spolu s manželem uhradili pohledávky váznoucí na nemovitosti a zbavili ji všech exekutorských zástavních práv, bez toho by z nemovitostí nebylo možno nakládat, jakož i kritérium nákladů vynaložených na věc. Podle rozsudku sp. zn. svědčí lepší využitelnost věci tomu ze spoluvlastníků, který o nemovitost na své náklady dlouhodobě pečuje a udržuje ji. Žalobkyně doložila, že zajišťuje faktickou údržbu objektu, hradí daň z nemovitosti. O nemovitost se nemohla starat dříve než po skončení dědického řízení, tedy dříve než v loňském květnu. Soud též pominul okolnosti, za niž žalovaný nabyl svůj minoritní spoluvlastnický podíl, kdy v souvisejícím řízení sp. zn. bylo doloženo, že se pokusil získat většinový podíl od původního majitele za kupní cenu 100 000 Kč, což vyznačuje znaky neúměrného zkrácení, dokonce i lichvy a svědčí o záměru žalovaného získat nepřiměřený majetkový prospěch z tísně a nepříznivého zdravotního stavu původního vlastníka. Žalovaný realizoval své kroky k zisku celé nemovitosti v době existence zákonného omezení nakládat s majetkem z důvodu vedených exekucí. Jde o osobu, která se dlouhodobě a cíleně orientuje na zisk minoritních podílů na nemovitých věcech. Jeho motivem není uspokojování bytové potřeby, nýbrž dosahování zisku skrze tísnivou situaci spoluvlastníků. Z částky, kterou žalovaný prokazatelně disponuje, mu po vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni zbude 254 208,23 Kč. Rozsudek je v rozporu s objektivní realitou, pokud má tuto částku za dostatečnou pro realizaci generální rekonstrukce staticky narušeného domu. Pokud interpretoval odstranění havarijní kůlny a plotu žalobkyni jako poškozování věci, je to v rozporu se skutkovým stavem. Žalobkyně nabízela na vypořádací podíl částku 300 000 Kč, což je o 50 000 Kč více, než je hodnota spoluvlastnického podílu žalovaného podle posudku. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že všechny nemovitosti přikáže do vlastnictví žalobkyně oproti vyplacení spoluvypořádací částky 250 000 Kč žalovanému.

3. Žalovaný s rozsudkem souhlasil a navrhoval jeho potvrzení. Soud zohlednil všechna podstatná zákonem požadovaná kritéria, ověřil solventnost obou účastníků a správně posoudil kritérium účelného využití věci, kdy žalovaný má s nemovitostí konkrétní záměr, což je pro přikázání v judikatuře Nejvyššího soudu uznávaným kritériem (viz usnesení sp. zn. ze dne 16. 5. 2000, z něhož plyne, že pokud nemovitost chce spoluvlastník prodat, nelze mu ji přikázat do výlučného vlastnictví, obdobně rozsudek sp. zn. ze dne 27. 2. 2019). Tvrzení žalobkyně o jejím citovém vztahu k nemovitosti tak soud správně poměřil s jejím současně deklarovaným záměrem nemovitost prodat, dospěl k logickému závěru o rozporu těchto postojů, a proto citový vztah nepovažoval za podstatné hledisko. Výše podílů není podle rozhodnutí sp. zn. sama o sobě rozhodující, ale pro přikázání menšinovému spoluvlastníku musí být závažné důvody. Tím je právě záměr deklarovaný žalobkyní nemovitosti po nabytí prodat, oproti zájmu žalovaného je rekonstruovat a následně využívat pro bydlení člena své rodiny. Žalovaný již od roku 2019 projevuje zájem o stav nemovitosti, opakovaně vyzýval správkyni pozůstalosti k zajištění nezbytných ochranných opatření, uzavřel dohodu o odkupu zbývající části s původním spoluvlastníkem a vyplatil mu zálohu 100 000 Kč, k dokončení převodu nedošlo pouze pro smrt zůstavitele. Rozsudek odpovídá požadavkům usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 29. 11. 2023, podle něhož úvaha soudu o přikázání věci musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Skutkově odpovídající situaci řešil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , kde výslovně uvedl, že přímé osobní užívání samotným účastníkem řízení má větší váhu než deklarované budoucí využití osobou blízkou. Žalobkyně však netvrdí, že by nemovitost sama hodlala užívat, naopak výslovně deklaruje záměr jejího prodeje. Odvolací argumentace, že by z výtěžku prodeje zajistila zázemí pro své dospělé děti, zachování rodové linie a zadostiučinění z prodeje nemovitosti, ze při prvním jednání neměl k dispozici finanční prostředky, že žalobkyně hradí daň z nemovitosti, že zajišťovala konkrétní udržovací opravy, že se o nemovitost nemohla starat dříve než od konce loňského května, že v souvisejícím řízení mělo být prokázáno, že chtěl získat většinový podíl za 100 000 Kč, že jednal v době omezení nakládání s majetkem podle § 44a e. ř., že je cíleně se orientující na zisk z minoritních podílů na nemovitostech, o tísni původního vlastníka a spekulativním záměru žalovaného, jsou nepřípustnými novotami, k nimž nelze v odvolacím řízení přihlížet. Žalovaný je připraven nemovitost zrekonstruovat pro bydlení jednoho ze svých synů, rovněž tak i sám o ni projevuje aktivní zájem, kontroloval ji, nechal zpracovat statický posudek, vyzýval opakovaně správkyni pozůstalosti k zajištění nezbytných opatření. Svou solventnost prokázal v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu, sp. zn. , ke dni rozhodnutí soudu. V usnesení Nejvyššího soudu zmiňovaného žalobkyní, sp. zn. , byla velikost podílu rozhodujícím kritériem. Historické a citové vazby jsou pouze doplňkovými kritérii použitelnými pouze tehdy, kdy významnější kritéria, jako velikost podílu, solventnost, účelné využití věci, jsou pro účastníky rovnocenné. V projednávané věci kritérium účelného využití svědčí žalovanému. Podle rozsudku sp. zn. lepší využitelnost věci svědčí spoluvlastníkovi, který o nemovitost na své náklady dlouhodobě pečuje. Ani toto kritérium nevyznívá ve prospěch žalobkyně, neboť je to žalovaný, kdo se o stav nemovitosti dlouhodobě zajímá, kontroloval ji, inicioval ochranná opatření k zachování objektu atd. Spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny nabyl žalovaný ve veřejné dražbě v roce 2019. Podle rozhodnutí sp. zn. , ze dne 27. 2. 2019, ani koupi podílu za účelem investice nelze hodnotit jako morálně závadnou. Okolnosti nabytí podílu mohou být při rozhodování jen jedním z více individuálně posuzovaných hledisek. Z rozsudku prvoinstančního soudu vyplývá skutkový závěr, že částka 100 000 Kč nebyla kupní cenou, ale zálohou na odkoupení zbývajícího podílu. Správný je i výrok o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ustálené rozhodovací praxi.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání ( ) a přezkoumal napadený rozsudek podle , 3 a 5 a , přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle

5. Odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Soud prvního stupně řešil spor dvou spoluvlastníků nemovité věci s odlišnou velikostí spoluvlastnických podílů, kteří shodně vylučovali možnost jejího reálného dělení podle velikosti svých podílů a oba měli zájem o její získání do svého výlučného vlastnictví. Za situace, kdy primární způsob vypořádání spoluvlastnictví reálným dělením byl vyloučen, soud správně přistoupil ke druhému způsobu, a to přikázání věci jednomu z nich za náhradu (§ 1142, § 1143, § 1144, § 1147 o. z.).

7. Kritéria, jimiž se soud řídí při rozhodování o přikázání věci vytýčila již judikatura k , (obč. zák.). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , odkázal na jejich zachování i v poměrech , (o. z.). Jsou jimi: velikost spoluvlastnických podílů, účelné využití věci, solventnost spoluvlastníka, dosavadní užívání a péče o věc, investice do věci, bytové, rodinné, podnikatelské vazby k věci, citové a historické rodinné vazby, eventuálně i nabídka a připravenost k výplatě vyšší náhrady. Předmětné rozhodnutí uvádí, že nelze přihlížet pouze k velikosti spoluvlastnického podílu a účelnému využití věci, ale je třeba vážit i další okolnosti konkrétního případu. Soud může vzít v úvahu i jiná než zmiňovaná hlediska, neboť rozhodnutí je věcí jeho úvahy, která však nesmí být zjevně nepřiměřená.

8. Žalobkyni sice svědčí velikost jejího spoluvlastnického podílu a fakt, že nemovitost oddlužila, avšak v její neprospěch je skutečnost, že po jejím nabytí do výlučného vlastnictví zamýšlí nemovitost prodat, nikoli ji sama či se svou rodinou užívat. Skutečnost, že je žalobkyně připravena vyplatit žalovanému za jeho spoluvlastnický podíl částku o 50 000 Kč vyšší (tj. o 20 %), je oslabena tím, že tuto nabídku podmiňuje zpětvzetím žaloby v souběžně vedeném řízení u téhož okresního soudu pod sp. zn. , v němž se na ní zdejší žalovaný v pozici žalobce domáhá zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, kterou vyplatil jejímu právnímu předchůdci. Ve prospěch žalovaného je naopak jeho dlouhodobě projevovaný zájem o nemovitost od nabytí spoluvlastnického podílu (žalobkyni ovšem nelze klást k tíži kratší dobu, po kterou o nemovitost pečuje, což je dáno okamžikem nabytí vlastnického práva k jejímu podílu), připravenost investovat do její rekonstrukce a záměr jejího budoucího využití pro svého potomka. Oproti žalobkyni mu však náleží pouze menšinový spoluvlastnický podíl. Oba účastníci jsou prokazatelně solventní ke dni rozhodnutí soudu, jsou tedy stejně schopni se vzájemně vyplatit, přičemž doba, v níž je spoluvlastník nabývající podíl s to vyplatit náhradu spoluvlastníku, který svůj podíl pozbývá, je dalším z kritérií pro rozhodování o přikázání věci. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. nebo sp. zn. či žalovaným zmiňované sp. zn. ). Za popsané situace nepovažuje odvolací soud úvahu soudu prvního stupně, který upřednostnil zájem žalovaného, byť menšinového spoluvlastníka, jenž si však hodlá nemovitost ponechat, opravit ji a v budoucnu ji užívat v souladu s jejím účelovým určením pro svého rodinného příslušníka, před zájmem žalobkyně jako sice většinové spoluvlastnice, která pro sebe nemovitost nechce, ale má záměr po nabytí vlastnického práva k celé věci ji prodat, za nepřiměřenou ani nesprávnou. Budoucí využití nemovitosti spoluvlastníkem lze považovat za závažný důvod pro přikázání věci menšinovému spoluvlastníkovi ve smyslu žalobkyní zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. . Ani žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. tomuto závěru neodporuje. Skutečnost, že žalovaný zamýšlí nemovitost využít pro potřeby svého dítěte, je z hlediska budoucího účelného využití věci významnější okolností než záměr žalobkyně nemovitost po vypořádání spoluvlastnictví prodat třetí osobě. O výši vypořádacího podílu, která vychází ze znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny nemovitosti nebyl mezi účastníky spor.

9. Tvrzení žalobkyně o potřebě nemovitosti jakožto zázemí pro její dospělé děti, zachování vlastnické linie v rodině, získání zadostiučinění prodejem nemovitosti, plnění daňových povinností týkajících se předmětné nemovitosti z její strany, zajišťování jejích oprav a údržby, jakož i o nekalém jednání a spekulativních motivech žalovaného při získání spoluvlastnického podílu byla uplatněna v rozporu s ust. a odvolací soud k nim proto nemůže přihlížet.

10. Odvolací soud prvoinstanční rozhodnutí proto podle potvrdil jako věcně správné, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ustálené rozhodovací praxi a soudní judikatuře (podrobně např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 13. 9. 2023), podle něhož v případech pozitivního rozhodnutí soudu o žalobě (v případech, kdy žaloba není zamítnuta) zpravidla není možné určit, který účastník měl ve věci plný úspěch podle Proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle a práva na soudní ochranu podle d je rozhodnutí, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody. V daném případě ani odvolací soud ve shodě se soudem první instance žádné mimořádné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků neshledal.

11. Obdobně pak bylo rozhodnuto s týmž odůvodněním o náhradě nákladů odvolacího řízení podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu v Českém Krumlově pouze však za podmínek