Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 53/2024-98

Zmenené rozhodnutím 28 Co 34/2025-173
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení částky 399 295,30 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 10. 2024, č. j. 8 C 53/2024-98, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 330 230,36 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 330 230,36 Kč od 30. 9. 2023 do 28. 12. 2023, potvrzuje. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 270 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [[tituly před jménem]] [[Anonymizováno]], [[tituly za jménem]], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 32 661,60 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [[tituly před jménem]] [[Anonymizováno]], [[tituly za jménem]], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 399 295,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, kapitalizovaným úrokem částka, zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem 9,3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, , kapitalizovaným úrokem , částka, , zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem 9,3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., dříve Equa Bank, a.s. zaniklá fúzí s nástupnickou společností právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky půjčku částka, kterou se zavázal vrátit v 96 měsíčních plátkách po částka. Dostal se však do prodlení a původní věřitelka půjčku ve smyslu čl. 7. 1 a čl. 2 produktových podmínek zesplatnila ke dni datum. Žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu částka, poplatky ve výši částka, a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Žalovaný byl soudem kontaktován též telefonicky na telefonní číslo tel. číslo ve smlouvě o půjčce, avšak neúspěšně.

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne datum za účasti žalobkyně. Žalovaný, kterému soud doručoval předvolání na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, se k jednání nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu o půjčce na konsolidaci č. hodnota, na základě které obdržel žalovaný bezhotovostním převodem částku ve výši částka na svůj běžný účet č. č. účtu vedený u právnická osoba. a zavázal se za to vrátit částka ve 92 měsíčních splátkách po částka (viz Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č.l. 15-17, akceptace č.l. 18, výpis z běžného účtu č.l. 74). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl (viz dokument č.l. 70), že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho příjmy z podnikání činí částka, měsíční splátky úvěrů činí částka, výdaje na živobytí činí částka a další výdaje částka. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, žalovaný dosud v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil částka (viz vyjádření č.l. 71v). Smlouvou ze dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 31), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č.l. 34), což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (viz vyrozumění o postoupení pohledávky čl.. 35). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č.l. 37-38).

6. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle , 3 neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím půjčky žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti pracovala s ničím neověřeným příjmem žalovaného částka měsíčně a neověřenými údaji o výši výdajů žalovaného na bydlení ve výši částka.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a podpůrně , (dále jen „o. z.“). Ačkoli je žalovaný zřejmě výdělečně činný jako podnikatel, z kontraktace mezi původní věřitelkou a žalovaným vyplývá, že zde vystupoval v pozici spotřebitele, což žádná ze stran nezpochybnila.

8. Podle soudu původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

10. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze formálně z prohlášení žalovaného, které ověřovala a zkoumala pouze omezeně – v rozsahu úvěrového zatížení žalovaného. Původní věřitelka vzala v potaz v žádosti deklarovaný příjem žalovaného ve výši částka z podnikání, aniž by měla tento údaj jakkoli ze strany žalovaného podložen. Tvrzený příjem žalovaného původní věřitelka nijak neověřovala. Rovněž výdaje žalovaného zkoumala původní věřitelka omezeně. Z dokumentu o posouzení žádosti žalovaného (č.l. 70) vyplývá, že původní věřitelka zjišťovala celkové splátkové zatížení žalovaného. Celkové výdaje na splátky úvěrů žalovaného činily podle údajů uvedených původní věřitelkou částku částka měsíčně (dokumenty, z nichž původní věřitelka vycházela, žalobkyně soudu nepředložila). Z toho splátky úvěrů vedených u původní věřitelky činily částku částka měsíčně (tyto měly být novým úvěrem žalovaného konsolidovány) a splátky úvěrů mimo původní věřitelku činily dalších částka. Další výdaje žalovaného (na domácnost částka, další životní náklady částka, další výdaje částka) původní věřitelka určila zřejmě odhadem a neověřovala je vůbec. Pakliže původní věřitelka vůbec neověřila příjem žalovaného, ani jeho výdaje na bydlení, neměla z pohledu soudu dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila

11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

12. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že původní věřitelka poukázala žalovanému bezhotovostně částku částka a žalovaný jí dosud zaplatil zpět částka. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou částka, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , (dále jen „ “). Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku částka s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši částka, tedy v rozsahu 57,6 %, přičemž soud pro posouzení úspěchu počítal i s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 15,2 % (od úspěchu 57,6 % se odečítá neúspěch 42,4 %).

15. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši částka a náklady zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel soud z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši částka dle bodu 5 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po částka dle advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast u jednání). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka (4 x částka). Zástupci žalobkyně náleží též náhrada cestovních nákladů ve výši částka za cestu k jednání soudu dne datum osobním automobilem Hyundai Kona ze adresa do Kroměříže a zpět, tj. celkem hodnota km, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, vyhláškové ceně benzínu částka/l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši částka. Zástupci žalobkyně náleží též náhrada za promeškaný čas cestou k jednání, která činí částka za 4 půlhodiny po částka ( advokátního tarifu).

16. Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 % ve výši částka. Celkem by plná náhrada nákladů řízení činila částka. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 15,2 % těchto nákladů, byla jí na nákladech řízení přiznána částka ve výši částka. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle

17. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne datum, jelikož potřebu tohoto vyjádření si zapříčinila sama žalobkyně tím, že soudu doručila neúplné žalobní podání, které neobsahovalo tvrzení o tom, jak původní věřitelka posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Stejně tak soud zástupci žalobkyně nepřiznal úkon za vyjádření ze dne datum, jelikož se nejednalo o vyjádření ve věci samé, nýbrž pouze o vyjádření nesouhlasu žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.