Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1539/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: J. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2026 č. j. -185, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2025 č. j. -122 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2024 č. j. -103, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručenád (dále jen ""), a to konkrétně právo na soudní ochranu (y) a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu (y).

2. Stěžovatel uvedl, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. 3. 2023 č. j. -531, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. , pravomocně odsouzen pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle , . Uložen mu byl trest odnětí svobody na dobu jednoho roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem a povinností podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.

3. Stěžovatel dále popsal, že v téže věci podal státní zástupce dne 29. 6. 2023 návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch stěžovatele, a to na základě nové informace od otce nezletilé poškozené, kterou mu měla sdělit poškozená a která měla svědčit o dalším protiprávním jednání stěžovatele. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 8. 2023 č. j. -27 byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut. Státní zástupce proti usnesení brojil stížností a vedle toho, jak stěžovatel uvedl, státní zástupce inicioval výslech nezletilé prostřednictvím policejního orgánu, aniž k tomu však byl podle stěžovatele zákonem zmocněn (podle § 282 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení provádí šetření předseda senátu nebo na jeho žádost jiný orgán činný v trestním řízení). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2023 č. j. -46 stížnost státního zástupce zamítl. Obnovu řízení soudy nepovolily zejména s ohledem na skutečnost, že nezletilá poškozená již byla v trestním řízení vyslechnuta. Soudy tak odkázaly zejména na zásadu ne bis in idem a riziko druhotné viktimizace nezletilé poškozené. Postup státního zástupce při výslechu poškozené pak podle stěžovatele vrchní soud označil za nezákonný a svévolný.

4. V této souvislosti se stěžovatel domáhal náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Ministerstvo spravedlnosti však jeho žádost o mimosoudní odškodnění odmítlo z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy a nákladů na právní zastoupení.

5. Stěžovatel se pak žalobou domáhal odškodnění v celkové výši 111 875 Kč. Tuto částku tvořily celkem tři uplatněné nároky: 1) nárok ve výši 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu státního zástupce spočívajícím ve způsobu obstarání nových skutečností a důkazů; 2) nárok ve výši 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy vzniklé v důsledků podání nedůvodného návrhu na povolení obnovy trestního řízení v neprospěch žalobce; a 3) nárok ve výši 11 875 Kč z titulu náhrady škody jakožto nákladů na právní zastoupení v rámci řízení o povolení obnovy trestního řízení.

6. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Podle obvodního soudu neexistuje mezi nezákonným postupem státního zástupce a újmou stěžovatele příčinná souvislost, jelikož ta vznikla v důsledku řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení. Podání návrhu státním zástupcem pak nemůže být hodnoceno jako nesprávný úřední postup, jelikož trestní řád takový postup aprobuje a státní zástupce měl důvod k podání návrhu (informaci od otce nezletilé poškozené) bez ohledu na pozdější nesprávný úřední postup státního zástupce při šetření a opatřování důkazu. Obvodní soud zároveň konstatoval, že je nejisté, zda stěžovatel vůbec o nesprávném úředním postupu státního zástupce věděl, jelikož se v průběhu řízení o povolení obnovy trestního řízení k němu nevyjádřil a nesprávný úřední postup byl popsán až v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

7. Stěžovatel se proti rozsudku obvodního soudu odvolal, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však v záhlaví označeným rozsudkem závěrům obvodního soudu přisvědčil a rozsudek potvrdil. Městský soud zároveň stěžovatele poučil o nemožnosti podat dovolání, jelikož jeho nároky vyhodnotil jako samostatné [a tedy pod hranicí bagatelnosti ve smyslu , ].

8. Stěžovatel brojil proti rozsudku městského soudu ústavní stížností. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 6. 2025

sp. zn.

stížnost odmítl zčásti jako nepřípustnou (co se týče druhého a třetího nároku) a zčásti jako zjevně neopodstatněnou (co se týče prvního nároku). Ústavní soud shledal poučení městského soudu o nemožnosti dovolání částečně nesprávným, jelikož měl posuzovat druhý a třetí nárok společně a částky proto sečíst. V rozsahu těchto dvou nároků tak bylo možné podat dovolání.

I přes nesprávné poučení nicméně Ústavní soud shledal ústavní stížnost jako předčasnou, jelikož lhůta pro podání dovolání stěžovateli v době řízení před Ústavním soudem dosud neuplynula, a ten tak měl stále prostor pro jeho podání. Ústavní soud se tak zabýval pouze prvním nárokem stěžovatele, přičemž přisvědčil obecným soudům, že mezi nezákonným postupem státního zástupce a návrhem na obnovu trestního řízení (a důvody pro zamítnutí tohoto návrhu) není příčinná souvislost.

9. Stěžovatel v návaznosti na usnesení Ústavního soudu napadl rozsudek městského soudu dovoláním v plném rozsahu. Nejvyšší soud však dovolání v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, v případě prvního nároku z důvodu bagatelnosti , v případě druhého a třetího nároku z důvodu nepřípustnosti podle , jelikož stěžovatel založil dovolání na nesprávném posouzení příčinné souvislosti mezi nezákonným obstaráním důkazu a újmou stěžovatele, zatímco městský soud založil své rozhodnutí ohledně druhého a třetího nároku na skutečnosti, že návrh na obnovení řízení nezakládá nesprávný úřední postup.

10. V nynější ústavní stížnosti stěžovatel opět brojí proti závěrům obecných soudů z důvodu nesprávného posouzení příčinné souvislosti. Podle stěžovatele nelze posuzovat nezákonný postup státního zástupce a návrh na povolení obnovy izolovaně a mechanicky. Jak však bylo výše popsáno, Ústavní soud se touto námitkou již zabýval v rámci předchozí ústavní stížnosti stěžovatele. Přitom došel k závěru, že návrh na povolení obnovy bylo možné podat bez ohledu na nezákonné obstarání důkazu. Zároveň návrh na povolení obnovy trestního řízení nebyl zamítnut z důvodu nezákonného postupu státního zástupce, nýbrž z důvodů popsaných výše. Stěžovatel zároveň neuvádí důvod, proč by se měl nyní Ústavní soud od svého předchozího rozhodnutí v totožné věci odchýlit, a kromě tvrzení o prohloubení formalistického přístupu neuvádí ani jiné námitky vůči usnesení Nejvyššího soudu, které bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele a od jehož doručení stěžovatel odvíjí včasnost ústavní stížnosti.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu