Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 205/2024-21

Potvrdené rozhodnutím 27 Co 96/2025-43
„Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]], narozená [[Datum narození žalobkyně]] bytem [[Adresa žalobkyně]] proti žalované: [[Jméno žalované]] [[Anonymizováno]] sídlem [[Adresa žalované]] o zaplacení 260 000 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 4.2.2025, č.j. 21 C 205/2024-21, takto: I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované

Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno

sídlem Adresa žalované

o zaplacení 260 000 Kč

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 260 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 260 000 Kč, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 29. 11. 2024, doručeným soudu dne 29. 11. 2024 domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která ji vznikla rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. spisová značka. Žalobkyně podává žalobu z důvodu „nepřiměřeně uloženého vysokého trestu odnětí svobody a odpracování 280 hod nucených prací žalobkyně“. Žalobkyně nebyla před tím nikdy soudně z žádného přečinu obviněna a trestána a vedla poctivý řádný život, kdy se starala o své nezletilé dítě a chodila do práce. Žalobkyně se stále cítí nevinna z přečinu nezákonného přebývání v bytové jednotce, kterou koupil majitel od insolvenční správkyně, která nedodržela předem daná předkupní práva s opomenula ji upozornit, že majitel má dle § 285 odst. 3 povinnost nabídnout podobný náhradní byt, jak to ostatně potvrdili Krajský soud usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. spisová značka, když zrušil exekuci na vystěhování z bytu. Žalobkyně toto rozhodnutí obsáhle cituje. Žalovaná spolu s probačním úředníkem „žalobkyni nahlásili v místě jejího bydliště práci, kterou má povinnost vykonat, aniž by se lidsky zamyslely nad tím, že jí v místě bydliště všichni znají a budou na ni hledět, jako na někoho, kdo spáchal velký třesný čin, když má odnětí svobody a 280 hod. prací.“

2. Z uvedených důvodu žalobkyně žádá po žalované odškodné za způsobená psychická traumata způsobená předmětným rozsudkem. Ta byla stupňována s pomocí probačního úředníka ve zhoršený zdravotního stav (Anonymizováno Anonymizováno, která se stále stupňuje, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno atd.). Odškodné činí 260 000 Kč (16 měsíců od rozsudku ze dne 22. 8. 2023 pod č. j. spisová značka, rozdíl při plném a polovičním úvazku, tj. 15 000 Kč za měsíc – 16 x 15 000 Kč). Jedná se o kompenzaci za to, že žalobkyně nemohla zvládnout plný úvazek a musela vykonávat pouze poloviční. Za 4 měsíce v pracovní neschopnosti požaduje 4 x 5 000 Kč.

3. Žalovaná žalovaný nárok neuznává. Žalovaná postupovala ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka jako soudkyně v souladu se zákonem, což bylo potvrzeno soudem druhého stupně. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by žalobkyni vznikla škoda, nicméně uznává, že žalobkyni uznala vinou a odsoudila ji k trestu obecně prospěšných prací.

4. Z provedeného dokazování se podává:

i. Žalovaná jako soudkyně Okresního soudu vydala rozsudek ze dne 22. 3. 2023, č. j. spisová značka (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), podle něhož je žalobkyně vinna, že v době od 9. 3. 2021 nejméně do 1.9.2022 v adresa, soustavně užívala bez oprávnění k bydlení bytovou jednotku číslo Anonymizováno/Anonymizováno nacházející se v domě číslo popisné Anonymizováno, která je součástí pozemku parcelní číslo stavební Anonymizováno - zastavěná plocha a nádvoří zapsaného na listu vlastnictví Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, ačkoliv si byla vědoma toho, že k jejímu užívání nemá souhlas majitele bytové jednotky, kterým je od 17. 9. 2019 do současné doby společnost Anonymizováno adresa, Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČ: IČO, která je od 21. 4. 2022 přejmenovaná na obchodní firmu právnická osoba, přičemž dne 8. 1. 2019 se prokazatelně dověděla, že usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. ledna 2019 číslo jednací: spisová značka bylo zastaveno řízení o jejím odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. dubna 2018 číslo jednací: spisová značka, podle kterého byla povinna vyklidit a vyklizenou nemovitost odevzdat vlastníkovi bytové jednotky do 15-ti dnů od právní moci rozsudku, uvedené rozhodnutí o vyklizení bytu nabylo právní moci dne 24. 1. 2019 a vykonatelnosti dne 9. 2. 2019, obžalovaná rozsudek Okresního soudu nerespektovala a v úmyslu užívat bytovou jednotku jako svou vlastní ji nadále užívala k bydlení, tedy protiprávně užívala byt jiného čímž spáchala přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle tr. zákoníku za použití , k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 (dvě stě osmdesáti) hodin. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12 .2023 a vykonatelnosti dne 5. 12. 2023 (prokázáno tímto rozsudkem).

ii. Krajský soud v Praze odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 5. 12. 2022, č. j. -266, zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12. 2023 a je vykonatelné (prokázáno citovaným usnesením).

iii. Žalovaná jako Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno vydala dne 10. 7. 2024 usnesení č. j. spisová značka, kterým podle § 336a odstavec 4 trestního řádu nařídila žalobkyni výkon trestu obecně prospěšných prací o výměře 280 hodin uložený jí rozsudkem soudu prvního stupně pomocnými pracemi pro poskytovatele právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, který je odsouzená povinna vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne nástupu výkonu tohoto trestu, který soud stanovuje dnem 1. 8. 2024. Odsouzená bude vykonávat druh práce: úklid veřejných prostor obcí, čistění lesa.

iv. Provedení jiných důkazů považoval soud s ohledem na svůj níže uvedený právní závěr o nedostatku pasivní legitimaci žalované za nadbytečné.

5. Podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ “) odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a nesprávným úředním postupem se řídí zvláštním právním předpisem (odstavec 1). Zvláštní právní předpis stanoví, kdy a v jaké míře může být na soudci vymáhána regresní úhrada (odstavec 2).

6. Podle , stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 97/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2020“) se podává:

i. Do osobnosti člověka, resp. do jejích jednotlivých složek, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z., může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná ve sféře práva veřejného. Tyto dva případy je však třeba pečlivě rozlišovat právě s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy, jak správně dovodil odvolací soud. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdy je v poměru speciality k , neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka, a se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny. V je přitom založen výslovně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv, tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnostní (nikoliv majetkové) sféry poškozeného zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, ale i soukromí, osobní svobodu, život a zdraví. Podstatné je, že definuje podmínky vzniku odpovědnosti státu (viz zmocnění v a 4 d), neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce – typicky například trestní stíhání (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Na druhé straně stojí zásahy, které ačkoliv provedeny při výkonu veřejné moci, naplňují definici nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a jedině tehdy vzniká poškozenému právo na odčinění újem z nich vzniklých. Nároku vyplývajícího z takového zásahu do osobnosti se nelze domáhat podle a násl. o. z. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. ), nýbrž se uplatní režim a se užije toliko subsidiárně [srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. , a zejména rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 28/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), bod 31, či rozsudek ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , č. 125/2011 Sbírky].

ii. Od toho je potřeba odlišit případy, kdy počínání osoby vystupující v pozici některého ze subjektů uvedených v , je natolik vadné, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci; takové jednání se nazývá exces. Za případnou újmu pak neodpovídá stát, ale sama osoba, která se excesivního postupu dopustí. Pro posouzení, zda o exces šlo, je rozhodující, zda jednání (či opomenutí) mělo místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti (úkolům) osoby vykonávající veřejnou moc. V případě excesu se jedná o takovou činnost, kterou škůdce sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, jež nesouvisejí s jeho úkoly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , publikovaný pod C 9025 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, dále též jen “Soubor”). Ani to, že došlo k porušení zákona, a to dokonce v takové intenzitě, že byl případně spáchán trestný čin nebo přestupek, však automaticky neznamená, že se o exces jedná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 49/2007 Sbírky), jestliže se jednající osoba dopustila trestného činu jednáním, jehož účelem bylo splnění služebních povinností či svěřených úkolů, byť krajně neadekvátním způsobem. Aby šlo o tzv. exces, musí jednání vybočovat z plnění úkolů dané osoby natolik, že jím vůbec není sledován výkon veřejné moci. Dovolací soud tak v minulosti například jako exces hodnotil činnost policistů, která naplňovala znaky trestného činu loupeže (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , Soubor C 10128). Naopak dovolací soud neshledal exces z nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který v rozporu s , exekučního řádu, neprovedl výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, ač byl odsouzen trestním soudem za to, že dlouhodobě nerozlišoval mezi vlastními a cizími prostředky, které mu byly svěřeny v rámci jeho exekutorské činnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. , č. 90/2017 Sbírky). Za exces pak nejsou v rozhodovací praxi dovolacího soudu standardně považována ani různá pochybení policejních orgánů spočívající například v porušení povinnosti policisty chránit bezpečnost osob a majetek (rozsudek ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. , Soubor C 15140), ve vydání vydané či odňaté věci třetí osobě bez příslušného rozhodnutí (rozsudek ze dne 29. 4. 2014, sp zn. ) či v nesprávném poučení vyšetřovatele o nutné obhajobě (rozsudek ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , Soubor C 348).

8. V projednávané věci měla žalovaná žalobkyni způsobit nemajetkovou újmu vydáním rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně však při uplatňování svého nároku opomenula, že v takovém případě je to Česká republika, která za toto jednání žalované nese odpovědnost. Jinak tomu je v případě, že se jedná o judikaturou dovozený exces v jednání konkrétní úřední osoby. Z tvrzení žalobkyně však extensivnost jednání žalované nevyplývá.

9. K námitce žalobkyně, že „žalovaná spolu s probačním úředníkem žalobkyni nahlásili v místě jejího bydliště práci, kterou má povinnost vykonat, aniž by se lidsky zamyslely nad tím, že jí v místě bydliště všichni znají a budou na ni hledět, jako na někoho, kdo spáchal velký třesný čin, když má odnětí svobody a 280 hod. prací.“, soud uvádí, že s rozhodnutím soudu o tom, že byl trestný čin spáchán a že jej spáchala určitá osoba, je vždy spojeno určité společenské odsouzení pachatele. Je tomu tak proto, že trestný čin je nejzávažnější protiprávní jednání, kterého se ve společnosti může její člen dopustit. Pokud tedy žalobkyně cítí odsudek společnosti za spáchaný trestný čin, rozhodnutí trestního soudu na ní působí tak, jak by mělo. Ostatně soud nepovažuje trest obecně prospěšných prací (na rozdíl od trestu odnětí svobody) za příliš společenský dehonestující.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití a tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za vyjádření žalované ve věci ( vyhlášky).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).