Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 153/2024-79

Zmenené rozhodnutím 28 Co 70/2026-98
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], narozený dne [[Datum narození žalobce]] bytem [[Adresa žalobce]] t. č. Věznice a ústav pro výkony zabezpečovací detence zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: Česká republika - [[Jméno žalované]], IČO [[IČO žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] za niž jedná [[Jméno žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] o zaplacení 196 500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. prosince 2025, č. j. 46C 153/2024-79, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba co do částky 6 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení zamítá, jinak se potvrzuje co do částky 3 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 19 000,50 Kč k rukám advokáta [[Jméno advokáta]]."

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované

pro zaplacení 196 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částka s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částka, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z datum domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši částka s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v řízení vedeném Anonymizováno (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. Anonymizováno (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že rozsudkem Anonymizováno ze dne datum sp. zn. Anonymizováno byl odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále mu bylo ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uloženo ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, a to ve formě ústavní. Rozsudek nabyl právní moci dne datum, když odvolání žalobce bylo Krajským soudem v adresa zamítnuto. Po zápočtu vazby vykonával citovaný trest odnětí svobody a další trest odnětí svobody uložený v trestní věci OS adresa sp. zn. Anonymizováno, původně podmíněně odložený (pro trestné činy loupeže a výtržnictví), který mu byl nařízen, a to až do datum. Usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum sp. zn. Anonymizováno bylo rozhodnuto o návrhu zdravotnického zařízení na změnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci tak, že se podle tr. ř. a tr. zákoníku žalobci mění ochranné léčení sexuologické s protialkoholní komponentou, které mu bylo uloženo shora citovaným rozsudkem, na zabezpečovací detenci. Anonymizováno vykonával žalobce ve věznici a u pro výkon zabezpečovací detence v malé míře v Anonymizováno, avšak převážně v Anonymizováno. Opakovaně byla v rámci periodického přezkumu, jakož i žádostí žalobce, přezkoumávána důvodnost zabezpečovací detence. Vždy bylo shledáno, že důvody zabezpečovací detence trvají. Posledně bylo ve věci pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum sp. zn.Anonymizováno, kdy byla žádost žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení podle § 357 odstavec 2 trestního řádu, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto podle , že zabezpečovací detence nadále trvá. Stížnost žalobce byla zamítnuta usnesením Anonymizováno soudu v adresa ze dne datum. Následně bylo zamítavě rozhodnuto dne datum o žádosti žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení se podle § 357 odstavec 2 trestního řádu, a ve smyslu ust. bylo rozhodnuto, že zabezpečovací detence nadále trvá. O stížnosti žalobce následně rozhodoval Krajský soud v adresa, který rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne datum a uložil mu, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Poté žalobce dne datum podal návrh na propuštění ze zabezpečovací detence s odůvodněním, že řízení trvá od podání žádosti do podání návrhu na propuštění více než rok a čtvrt a od posledního pravomocného periodického rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence trvá dva roky. Z výše uvedeného je zřejmé, že více než rok nebylo rozhodnuto o dalším trvání zabezpečovací detence. Z usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno právě ve věci žalobce (!) se podává, že v českém kontextu je nutno trvat na tom, aby lhůta pro provedení periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence byla důsledně dodržována. Pakliže by v určité věci tato lhůta dodržena nebyla a nešlo by o zdržení zcela zanedbatelné či ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi případu, byly by dotčenému jednotlivci k dispozici dva prostředky nápravy. V prvé řadě se jedná o žádost o propuštění (to však pouze do okamžiku, kdy bylo opožděné přezkumné rozhodnutí vydáno) či (po vydání takového rozhodnutí) žádost o náhradu imateriální újmy za období svévolného resp. nezákonného zbavení osobní svobody. Okresním soudem v Anonymizováno bylo rozhodnuto až usnesením ze dne datum sp. zn. Anonymizováno pod bodem I. tak, že se žádost žalobce o změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení podle tr. ř., tr. zákoníku zamítá, pod bodem II. bylo rozhodnuto tak, že se žádost o propuštění ze zabezpečovací detence podle tr. zákoníku zamítá a pod bodem III. bylo rozhodnuto podle . tak, že zabezpečovací detence nadále trvá. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, která směřovala do výroku I. a III. předmětného usnesení. Proti výroku II. stížnost podána nebyla, neboť důvod pro okamžité propuštění pro podstatné překročení lhůty k periodickému rozhodnutí odpadl v důsledku souběžného rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence. O stížnosti bylo rozhodnuto Krajským soudem v adresa tak, že byla usnesením ze dne datum sp. zn. Anonymizováno zamítnuta. Z výše uvedeného je zřejmé, že nezákonné omezení osobní svobody pobytem v zabezpečovací detenci trvalo od datum do datum, tedy 131 dnů, přičemž v uvedeném žalobce spatřuje nesprávný a nezákonný postup soudu ve smyslu ustanovení Nezákonný pobyt v zabezpečovací detenci je srovnatelný s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody, přičemž s ohledem na charakter zabezpečovací detence je třeba volit částku odškodnění na horní hranici, tj. 1 500, Kč za den nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci, pročež se žalobce domáhá částky v celkové výši částka.

2. Žalovaná ve vyjádření z datum učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Anonymizováno soudu v Anonymizováno v řízení vedeném pod sp. zn. Anonymizováno. Konstatovala, že v napadeném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, když práva žalobce nebyla porušena, pročež nedošlo ani k přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná namítala, že v daném případě lze shledat okolnosti, které odůvodňují prodlení s vydáním rozhodnutí přezkoumávajícím důvody trvání zabezpečovací detence, když i Ústavní soud ČR při rozhodování o podáních žalobce uzavřel, že je možné odůvodněné prodlení s rozhodnutím a v takovém případě pak nejsou porušena práva žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce opakovaně zpochybňuje důvody pro jeho setrvávání v zabezpečovací detenci, musí se soudy zabývat velmi důkladně všemi okolnostmi, provádět poměrně rozsáhlé dokazování. Postoj samotného žalobce pak plyne z obsahu spisu, žalobce odmítá spolupráci s lékaři. Žalovaná uvedla, že Anonymizováno zadal vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a sexuologie. Znalecký posudek byl soudu předložen dne datum. Vzhledem k nutnosti nastudování znaleckého posudku a dalších dříve shromážděných důkazů je zřejmé, že nebylo z objektivních důvodů možné rozhodnout o dalším trvání detence již ke dni datum. Okresní soud pak nařídil veřejné zasedání na den datum. Toto veřejné zasedání a možnost rozhodnutí věci však zmařil sám žalobce, když podal námitku podjatosti předsedkyně senátu. O námitce podjatosti bylo negativně rozhodováno dne datum a ke stížnosti žalobce rozhodl i odvolací soud dne datum. Následovalo nařízení veřejného zasedání na den datum, na kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence. Z výše uvedeného je zřejmé, že na prodlení s rozhodnutím měly vliv jak objektivní okolnosti, tak i procesní postup samotného žalobce. Dle názoru žalované nedošlo v daném případě k porušení práv žalobce, pobyt v zabezpečovací detenci nelze označit za nezákonný a žalobci nevznikla žádná nemajetková újma.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v neučinění úkonu soudu v zákonem stanovené lhůtě dne datum.

5. Ze spisu Anonymizováno sp. zn. Anonymizováno soud zjistil následující skutečnosti. nebezpečný obsah.

6. Z Anonymizováno Anonymizováno sp. zn. Anonymizováno vydaného ve věci žalobce se podává, že: „nebezpečný obsah.

7. Z nálezu Anonymizováno se podává, že Anonymizováno v adresa ze dne datum č. j. Anonymizováno a usnesením Anonymizováno v Anonymizováno ze dne datum č. j. Anonymizováno byla porušena stěžovatelova (zdejšího žalobce) ústavní práva podle a d, když v dané věci se soudy opřely o zprávy a posudky, které byly zastaralé a již sloužily jako podklad pro předchozí rozhodnutí, přestože naznačovaly určitý pozitivní posun v postoji stěžovatele k léčbě. Soudy tak nezkoumaly aktuální stav a neobjasnily, co by měl stěžovatel konkrétně učinit pro případné převedení z detence do ochranného léčení. Ze soudních rozhodnutí by měl vyplývat názor soudů a nikoliv lékařů. Zároveň soudy nemohou přehnaně lpět na skutečnosti, že stěžovatel v dávné minulosti odmítal léčebné postupy, což byl důvod jeho umístění v zabezpečovací detenci. Předchozím odmítavým postupem ochranného léčení nelze do budoucna uzavřít chovanci možnost návratu do ochranného léčení. Proto aktuální nemožnost změny zabezpečovací detence na ochranné léčení musí být vždy zvlášť pečlivě odůvodněna.

8. Z Anonymizováno, kde se rovněž Ústavní soud vypořádával s námitkami žalobce týkajících se nedodržení roční lhůty k vydání rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence, Ústavní soud zopakoval, že: „nebezpečný obsah

9. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. , pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně ("o.z.").

16. Podle platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. , neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne datum, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Žalobce se domáhá poskytnutí odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši částka, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nezákonného pobytu v zabezpečovací detenci od datum do datum, tj. pod dobu 131 dnů. Lze souhlasit s žalobcem, že pokud naposledy o trvání zabezpečovací detence bylo rozhodnuto dne datum, měl Anonymizováno v rámci periodického přezkumu důvodů trvání detence rozhodnout nejpozději dne datum, když dle zabezpečovací detence potrvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za dvanáct měsíců a u mladistvých jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají.

19. Jak bylo citováno výše, Ústavní soud konstatoval, že v českém kontextu je nutno trvat na tom, aby lhůta pro provedení periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence byla důsledně dodržována. Pakliže by v určité věci tato lhůta dodržena nebyla a nešlo by o zdržení zcela zanedbatelné či ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi případu, byly by dotčenému jednotlivci k dispozici dva prostředky nápravy. Soud po provedeném dokazování má za to, že ve věci nejsou dány tyto výjimečné okolnosti. Jednak soud nepovažuje za přiměřenou dobu, ve které byl proveden znalecký posudek, když znalci byli přibráni opatřením soudu ze dne datum a posudek byl předložen až datum, aniž by ze spisu vyplývala jakákoli snaha soudu vést znalce ke splnění znaleckého úkolu v kratší době (v opatření není stanovena žádná doba, ve které soud předpokládá zpracování znaleckého posudku). Poté, pokud by znalecký posudek předložen soudu dne datum, měl okresní soud bez zbytečného odkladu ve věci rozhodnout, což se však nestalo a ve věci žalobce bylo rozhodnuto až dne datum. Zejména soud spatřuje nekoncentrovaný postup okresního soudu ve skutečnosti, že pokud ve smyslu ust. byla námitka podjatosti vznesená žalobcem před konáním zasedání nařízeného na datum nedůvodně, neuplatní se postup podle odst. 1 téhož ustanovení (předložení nadřízenému soudu, jako bylo učiněno v případě zdejšího žalobce), ale soud mohl ve věci rozhodnout při jednání, jak ostatně učinil po vrácení spisu krajským soudem, dne datum.

20. Tedy soud dospěl k závěru, že ve věci bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, když s ohledem na to, že ve věci bylo rozhodnuto až po marném uplynutí lhůty o 131 dnů., nejedná se zdržení zcela zanedbatelné a s přihlédnutím k výše uvedenému ani o zdržení ospravedlnitelné naprosto výjimečnými okolnostmi. Nadto jak vyplynulo z provedeného dokazování, Ústavní soud se opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval obdobnými stížnostmi zdejšího žalobce, když některé z nich shledal důvodnými. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci žalobce se nejedná o prvé zdržení orgánů veřejné moci, má soud za to, že pokud jde o formu zadostiučinění, nejedná se o věc s nepatrným významem pro žalobce a důvody pro než nebyla dodržena lhůta pro provedení periodického přezkumu, nelze klást k tíži žalobce (byť s vědomím toho, že žalobce vznesl námitku podjatosti, nicméně jak uvedeno výše, soud měl zákonné prostředky, jak se s uvedenou situací hospodárněji vypořádat), se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění a je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. K výši zadostiučinění

22. Žalobce požadoval za každý den zdržení zadostiučinění ve výši částka, tj. celkem částku částka, když situaci přirovnal s nezákonným výkonem trestu odnětí svobody. Taková komparace by jistě byla přiléhavá, pokud by v rámci přezkumu o trvání zabezpečovací detence soud dne datum rozhodl o propuštění žalobce. Nicméně tento předpoklad není naplněn, soudy rozhodly, že ve věci žalobce nejsou naplněny důvody ani pro změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, ani pro propuštění žalobce ze zabezpečovací detence a rozhodly o dalším trvání zabezpečovací detence. Jinými slovy na faktickém postavení žalobce toto „zdržení“ nemělo vliv. Nicméně s přihlédnutím ke skutečnosti, že každá osoba v postavení žalobce by uvedenou situaci vnímala úkorně (doba nejistoty v délce 131 dnů), soud přiznal žalobci zadostiučinění ve výši částka, když samotné konstatování porušení práva se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem nejeví dostačující satisfakcí. Tato forma a výše zadostiučinění není dle soudu ani v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti., když z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z datum, sp. zn. nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi částka až částka za každý další rok řízení. Soud uvážil, že v dané věci se sice nejedná o nárok z nepřiměřené délky řízení, ale přirovnáním k tomuto obdobnému nesprávnému úřednímu postupu nesoucího podobné znaky, dospěl k závěru, že v prodlení o více jak 4 měsíce, pokud je stanovena zákonná lhůta na 12 měsíčnou, je přiměřeným zadostiučiněním částka částka (výrok I.), a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

23. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne datum. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od datum do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem datum, žalovaná se tak dostala do prodlení dne datum (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. ).

24. Lhůtu k plnění nároku samotného stanovil soud v souladu s věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a náklady za právní zastoupení ve výši částka (výrok III.). Odměna advokáta byla do datum určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení částka -usnesení Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á částka, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů částka dle ust. advokátního tarifu. Dále jsou náklady tvořeny odměnou advokáta podle , , , a AT, ve znění účinném od datum, za dva vykonané úkony právní služby (účast při jednání soudu dne datum a datum), po částka/úkon (tarifní hodnota věci - částka přisouzených žalobci), náhradou hotových výdajů advokáta podle AT, rovněž již ve znění účinném od datum, za totéž ve výši 2 x částka, a konečně náhradou za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, v zákonné sazbě 21%. Celkem tak náklady žalobce činí částka. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. odst 4 nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.