Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 15/2026-73
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 16 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12 % p. a. od datum do zaplacení a částku 2 700 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 556,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12 % p. a. od , datum, do zaplacení a částku 2 700 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 556,24 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota na jejímž základě poskytla žalovanému stejného dne finance, které se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě náhledu do databází a výpisu z bankovního účtu žalovaného, případně jeho výplatních pásek. Podle žalobkyně se žalovaný přes opakované upomínky dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 700 Kč (0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady je žalovaný v prodlení) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
Žalobkyně se žalovaným dne datum vyjádřili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za každý uplynulý kalendářní měsíc. RPSN činí 5 806,13 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z kopie jeho občanského a řidičského průkazu (kopie OP a ŘP žalovaného). Před podpisem smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum (výpis z účtu IBAN). právnická osoba vedla od datum do datum pro žalovaného bankovní účet č. č. účtu (Dopis ČS ze dne datum), na který byly dne datum připsány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč od žalobkyně (Výpis z bankovního účtu žalovaného za říjen 2024, Potvrzení o provedené platbě). Dopisem ze dne datum informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota). Dne datum zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum).
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy č. hodnota k této smlouvě ze dne datum soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, když tyto dokumenty nemají žádnou spojitost s předmětnou pohledávkou.
5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného a měla k dispozici výpis z jeho bankovního účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 043,90 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dneAnonymizováno25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neprokázala splnění své povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze to, že byl lustrován v řadě databází a že jeho příjem byl ověřen z výpisu z jeho bankovního účtu. Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokázala, že by se zabývala výdaji žalovaného, nebo že by provedla porovnání jejich výše s výší příjmů žalovaného, jakož ani na základě jaké úvahy dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a sama se tak zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že má doplnit svá tvrzení ve výše uvedeném směru a označit důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet.
18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
20. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v této výši.
22. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v uvedené části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, která představuje 59,88 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 6 700 Kč, která představuje 40,12 % předmětu řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč; nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání žaloby; tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.; a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč, z toho 19,76 % (59,88 - 40,12) činí částku 556,24 Kč.
25. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.