Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 529/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené Mgr. Lucií Janíčkovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1265/2025-445 ze dne 9. 12. 2025 v části, kterou bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, a části výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 347/2018-392 ze dne 18. 12. 2024, kterou byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, , za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a M. T., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody ve výši 41 276 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč za útrapy. Uvedené jí měl vedlejší účastník způsobit podvodem, za nějž byl pravomocně trestně odsouzen.

2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem č. j. -260 ze dne 13. 9. 2017 stěžovatelce přiznal částky 3 636 Kč jako náhradu škody za dovolenou, 3 688 Kč za právní pomoc, smluvní pokutu ve výši 33 368 Kč, jízdné na insolvenční soud ve výši 584 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč (výrok I); návrh co do nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu vyhovujícího výroku I zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

4. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že zrušil rozhodnutí krajského soudu v části výroku I, jíž byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že se žaloba na zaplacení částky 33 368 Kč zamítá, a ve výroku II o náhradě nákladů řízení; v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl.

5. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva a principy garantované , a d.

6. Ve své ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy porušily její výše uvedená ústavně garantovaná práva tím, že jí nebyla přiznána náhrada nemajetkové újmy. Tvrdí, že v důsledku trestné činnosti vedlejšího účastníka utrpěla lékařsky zdokumentovanou trvalou změnu osobnosti a rozpad manželství. Stěžovatelka zejména nesouhlasí s tím, jak obecné soudy vyložily a aplikovaly . Podle jejího mínění byly ve věci dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele a náhrada nemajetkové újmy jí měla být podle přiznána. Tyto mimořádné důvody přitom vymezuje i v ústavní stížnosti. Stěžovatelka poukazuje i na to, že odvolací soud neposoudil, zda by jí mohl být eventuálně nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznán podle předchozí právní úpravy ( a násl. , , dále jen " z roku 1964"). Postup odvolacího soudu současně považuje za překvapivý. Napadená rozhodnutí taktéž porušují zásadu, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního nebo nepoctivého jednání, a princip proporcionality a rovnosti.

7. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Ústavní stížnost je ovšem zjevně neopodstatněná.

8. Na úvod Ústavní soud uvádí, že není součástí soustavy obecných soudů a do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze při porušení základních práv. V řízení o ústavní stížnosti tudíž napadená rozhodnutí přezkoumává jenom z hlediska ústavnosti.

9. Podstata stěžovatelčiny ústavní stížnosti spočívá zejména v jejím nesouhlasu s tím, jak obecné soudy v nyní řešené věci aplikovaly . Stěžovatelka tvrdí, že ony mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, aby jí bylo možné přiznat i náhradu nemajetkové újmy, přestože vznikla v době přes účinností tohoto zákona, jsou dány. Ústavnímu soudu však vzhledem k jeho výše vymezené roli zásadně nepřísluší zasahovat do právních závěrů obecných soudů (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 2. 2026), ledaže obecné soudy při jejich přijetí vybočí právě z mezí ústavnosti. Ústavní soud se proto v této věci omezil toliko na přezkum toho, zda soudy poskytly náležité odůvodnění svých závěrů a zda při svém rozhodování nevybočily z těchto mezí (srov. usnesení ze dne 1. 10. 2025 či

sp. zn.

ze dne 11. 12. 2025).

10. Ústavní soud konstatuje, že nespatřuje v napadených rozhodnutích obecných soudů žádnou ústavněprávní vadu a nepovažuje provedený výklad a aplikaci v nynější věci za neústavní. Z uvedených důvodů proto nemůže Ústavní soud přisvědčit ani její argumentaci y či principem, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního či nepoctivého jednání.

11. Ústavní soud shledal, že obecné soudy stěžovatelčinu argumentaci posoudily akceptovatelným způsobem, když na věc aplikovaly relevantní právní úpravu a tuto racionálně vyložily. Nejvyšší soud v bodě 11 napadeného rozsudku, jakož i krajský soud v bodě 7 svého rozsudku, jasně a srozumitelně vysvětlily, proč jí náhrada nemajetkové újmy způsobená před účinností ani v návaznosti na přechodné ustanovení náležet nemůže. Uvedeným závěrům přitom Ústavní soud nemá, co by vytknul. Z uvedených důvodů proto nemůže Ústavní soud přisvědčit ani stěžovatelčině argumentaci y či principem, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního či nepoctivého jednání.

12. Tvrdí-li stěžovatelka konkrétní důvody, které měly být hodnoceny jako mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu již odkazovaného , staví tímto taktéž Ústavní soud do role další přezkumné instance, která mu - jak je uvedeno výše - nepřísluší.

13. Důvodnost ústavní stížnosti nemůže založit ani stěžovatelčina argumentace, že obecné soudy neposoudily, zda by stěžovatelce mohl být eventuálně nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznán podle a násl. z roku 1964; ani v této části jí Ústavní soud nemůže přisvědčit. Jak totiž zdůraznil i Nejvyšší soud (viz bod 14), odvolací soud se uvedenou argumentací zabýval.

14. Ústavní soud nemůže souhlasit ani se stěžovatelčinou argumentací, že rozhodnutí odvolacího soudu je nutno považovat za překvapivé. Touto její námitkou se už zabýval Nejvyšší soud v bodě 12 napadeného rozsudku. Ústavní soud se s tímto odůvodněním ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Nutno totiž doplnit, že sama stěžovatelka závěry v uvedeném bodě nepodrobuje relevantní kritice, ale jen setrvává na svém názoru.

15. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2026

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu