Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 As 86/2026 - 38

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupená JUDr. Akbulatem Kadievem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 775/8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2026, č. j. – 83, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 22. 5. 2026 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. MF30310/2024/390230, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního analytického úřadu ze dne 6. 3. 2025, č. j. FAU71330/2025/033. Prvostupňovým rozhodnutím bylo na základě , o provádění mezinárodních sankcí (dále jen „“), stěžovatelce zakázáno jakkoli zacházet s obsahem pronajaté bezpečnostní schránky u Československé obchodní banky, a.s. (dále jen „ČSOB“), přičemž bylo rozhodnuto, že se na bezpečnostní schránku a její obsah vztahují mezinárodní sankce podle nařízení Rady EU č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, protože manžel žalobkyně byl rozhodnutím vlády České republiky ze dne 27. 3. 2024 zařazen na vnitrostátní sankční seznam ve smyslu , o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaných v mezinárodních vztazích (sankční zákon).

[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla přiznání odkladného účinku, jelikož napadený rozsudek potvrzuje pokračující zásah do její majetkové sféry, spočívající v nemožnosti nakládat s obsahem bezpečnostní schránky u ČSOB. Uvedený zásah má pro stěžovatelku závažné a obtížně napravitelné následky, poněvadž představuje dlouhodobé omezení dispozice s majetkem značné hodnoty a dopadá na osobu, která sama není sankcionovanou osobou. Upozorňuje na to, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žalovanému ani třetím osobám nepřiměřená újma.

[3] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Podle názoru žalovaného zvláštní úprava obsažená v zákoně o provádění mezinárodních sankcí sleduje zajištění bezprostředního a účinného působení mezinárodních sankcí, aby nemohl být majetek dotčený sankčním režimem v mezidobí převeden, ukryt, spotřebován, vyveden ze sankčního režimu nebo jinak učiněn nedostupným. Z toho důvodu nemá odvolání ve správním řízení proti rozhodnutí vydaném v tomto režimu podle § 12 odst. 7 věta první zákona o provádění mezinárodních sankcí odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti by došlo k popření smyslu uvedeného ustanovení a takový postup by byl způsobilý mařit účel mezinárodních sankcí, jímž je zajištění nepřerušeného a efektivního zmrazení či omezení nakládání s dotčeným majetkem, což by bylo v přímém rozporu s důležitým veřejným zájmem na řádném a účinném provádění mezinárodních sankcí. Mimoto žalovaný poukazuje na to, že tvrzení stěžovatelky ohledně hrozící újmy jsou obecná a nijak neosvědčují, v čem konkrétně spočívá nenahraditelná nebo nepoměrně větší újma stěžovatelky, proč ji nelze odvrátit jinými prostředky a proč by měla převážit nad uvedeným důležitým veřejným zájmem.

[4] Podle (dále jen „“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně.

[5] Podle soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tj. taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě byly účinky napadeného rozhodnutí výjimečně sistovány (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. – 56, či usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. – 58, publikované pod č. 3270/2015 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v

[7] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady, aby bylo možné takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, b) tato újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. , publikované pod č. 3270/2015 Sb. NSS). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na stěžovateli. Zákon neukládá soudu zjišťovat splnění těchto podmínek z úřední povinnosti.

[8] Posouzení hrozby vzniku kvalifikované újmy potřebné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatele. Celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, podle které soud není povolán mimo jiné k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či osvědčoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a uplatněná tvrzení podepřena konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. – 74). Povinnost tvrdit vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity tato újma dosahuje a z jakých okolností vyvozuje její vznik (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. – 32). Stěžovatele tak tíží nejen břemeno tvrzení, ale také břemeno důkazní, k jehož unesení musí svá tvrzení uvedená v návrhu řádně doložit (viz usnesení tohoto soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. – 50). Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se obává v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu, potažmo žalovaného, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[9] Nejvyšší správní soud shledal, že v nynější věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka totiž neunesla již břemeno tvrzení ohledně skutečností odůvodňujících kladné rozhodnutí o jejím návrhu. Při vymezení újmy se omezila pouze na obecné konstatování, že omezení dispozice s obsahem bezpečnostní schránky u ČSOB pro ni má závažné a obtížně napravitelné následky. Neindividualizuje však, v čem tyto následky spočívají, respektive neuvádí žádné konkrétní okolnosti ani nepředkládá žádné podklady, ze kterých by bylo patrné, že jde o závažnou a reálnou hrozbu, nikoliv jen hypotetickou. Takové neosvědčené tvrzení nelze považovat za dostačující pro závěr o naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[10] Za této procesní situace nemohl Nejvyšší správní soud dospět k jinému závěru, než že stěžovatelka nesplnila již první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, respektive neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke hrozbě vzniku konkrétní a závažné újmy, nebudouli sistovány účinky napadeného rozsudku.

[11] Jelikož nebyla splněna již první podmínka pro přiznání odkladného účinku, kasační soud se již dále nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[12] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud podle ve spojení s návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. – 76).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 16. července 2026

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu