Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 90/2026 - 24

- 25

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: N. V. C., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM1158/ZAZA11HA132025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] První žádost žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 20. 12. 2024 byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2025. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni zamítl a následná kasační stížnost byla NSS odmítnuta pro nepřijatelnost. Opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalovaný posoudil jako nepřípustnou podle , o azylu, a řízení o ní zastavil podle téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu zákona o azylu, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem posouzení v předchozím pravomocně skončeném řízení a které by mohly svědčit o hrozbě pronásledování či vážné újmy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[2] Městský soud se v této věci ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Tvrzení týkající se dluhů ve Vietnamu a kritiky vietnamských státních orgánů na sociální síti již byla z hlediska možnosti udělení mezinárodní ochrany posouzena. Nově uváděná skutečnost spočívající ve zničení jeho bydliště v zemi původu a to, že v zemi původu není s nikým v kontaktu, podle městského soudu nepředstavuje azylově relevantní okolnost ani důvod pro nové meritorní posouzení žádosti. Podle soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu a nezjistil žádnou podstatnou změnu, která by ve Vietnamu nastala a mohla by odůvodnit posouzení obsahově shodné žádosti, přičemž žalobce proti tomu nic nenamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Přijatelnost podle něho zakládá to, že se městský soud odklonil od judikatury v otázce posouzení důvodných obav z hrozby závažné újmy podle § 14a zákona o azylu. Podle jeho názoru se městský soud nevypořádal řádně s žalobní námitkou, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav a žalovaný přijal nesprávný závěr, že stěžovatel podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany nesplňuje. Přezkoumáním rozhodnutí, jež trpí nepřezkoumatelností, pak městský soud zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek. Stěžovatelem uváděné azylové důvody (strach z věřitelů, ztráta bydlení) nebyly žalovaným ani městským soudem správně posouzeny. Stejně tak byla nesprávně právně posouzena otázka přiznání doplňkové ochrany. Jeli totiž dán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, jsou tím spíše splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

[4] Žalovaný s kasačními námitkami nesouhlasil a vyjádřil se v tom smyslu, že žádost řádně vyhodnotil a důvody pro udělení mezinárodní ochrany neshledal. Stěžovatelovy námitky považoval za obdobné těm žalobním, a proto lze podle něho odpovědi na ně nalézt v napadeném rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud připomíná, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č. j. , bodě 22, „míjíli se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereagujeli na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle ; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci“.

[6] Především je třeba zdůraznit, že předmětem řízení před žalovaným ani před městským soudem nebylo meritorní posouzení důvodnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany (ačkoli vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti takto vyznívá). Žalovaný rozhodoval o přípustnosti opakované žádosti stěžovatele a postupoval podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Posuzoval tedy pouze to, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. Městský soud následně přezkoumával právě zákonnost tohoto závěru.

[7] Nosným důvodem napadeného rozsudku bylo, že stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Městský soud přitom výslovně uvedl, že stěžovatelem tvrzené dluhy ve Vietnamu a jeho kritika státních orgánů na sociální síti byly posouzeny již dříve. Za novou skutečnost nepovažoval ani tvrzení o zničení rodné obce tajfunem a o absenci bydlení či sociálního zázemí ve Vietnamu, neboť tyto okolnosti nepředstavují důvody relevantní z hlediska mezinárodní ochrany.

[8] Kasační stížnost však proti tomuto rozhodujícímu závěru městského soudu nesměřuje. Stěžovatel v ní opakuje, že má ve Vietnamu dluhy, obává se věřitelů, nemá se kam vrátit po zničení své rodné obce tajfunem a že mu proto měla být poskytnuta některá z forem mezinárodní ochrany. Namítá rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Tato argumentace se však vztahuje k otázce důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu, nikoliv k otázce přípustnosti opakované žádosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, na jejímž (pro stěžovatele negativním) vyřešení jsou nosné důvody napadeného rozsudku založeny.

[9] Stěžovatel zejména netvrdí, že by městský soud nesprávně vyložil či aplikoval § 11a odst. 1 zákona o azylu. Neuvádí, jaké konkrétní nové skutečnosti nebo zjištění, které městský soud při řešení rozhodné otázky přehlédl, nevypořádal či nesprávně vyhodnotil, se měly po skončení předchozího řízení objevit, proč nemohly být bez jeho vlastního zavinění uplatněny již tehdy ani v čem by mohly zakládat nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Nijak rovněž nezpochybňuje závěr městského soudu, že jím uváděné údajně nové okolnosti nejsou novými azylově relevantními skutečnostmi způsobilými založit přípustnost opakované žádosti. Stěžovatel v kasační stížnosti také nově tvrdí, že by se po návratu do Vietnamu mohl dostat do nucených prací v souvislosti se splácením svých dluhů a že právě tato okolnost zakládá hrozbu vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Tuto námitku však v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl, je tedy podle § 104 odst. 4 nepřípustná.

[10] Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádnou přípustnou námitku, je jako celek nepřípustná podle Z tohoto důvodu soud neposuzoval otázku přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu

[11] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019, č. j. ).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[12] Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle ve spojení s a

[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. července 2026

Eva Šonková

předsedkyně senátu