Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 65/2026 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. UOOU00187/252, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2026, č. j. ,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil žalobou u Krajského soudu v Brně proti rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání směřující proti rozhodnutí Ústavního soudu o částečném odmítnutí žádosti podle , o svobodném přístupu k informacím. Společně s žalobou podal stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud žádosti nevyhověl a kasační stížnost proti jeho rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. . Krajský soud následně řízení o žalobě zastavil podle , (dále jen „ “), ve spojení s , o soudních poplatcích, neboť stěžovatel soudní poplatek ani v dodatečné lhůtě nezaplatil.

[2] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, s níž opět spojil žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2026, č. j. , rozhodl o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce z důvodu zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti a současně stěžovatele mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek. Soud uvedl, že v této fázi již není procesní prostor pro posouzení důvodů, které krajský soud vedly k nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nyní lze hodnotit pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Soud pak nepřihlédl k obecně formulované námitce podjatosti, která směřovala vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu, neboť ji nepovažoval za řádně uplatněnou.

[3] Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 3. 7. 2026. Dne 10. 7. 2026 obdržel soud stěžovatelovu reakci, v níž zopakoval, že krajskému soudu (stěžovatel však nesprávně uvádí Krajský soud v Praze) dokládal měsíční příjmy ze starobního důchodu i výdaje a že vznesl námitku dle a 14 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel má za to, že soudy hledají záminky, aby mu upřely právo na soudní ochranu v rozporu s a 38 d. Konečně uvedl, že vznáší požadavek dle zákona o soudních poplatcích, a také opětovně namítl podjatost celého soudu.

[4] Podle soud usnesením řízení zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle tohoto zákona platí, že nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5] Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula v souladu s a 3 v pondělí dne 20. 7. 2026; stěžovatel však poplatek v této lhůtě nezaplatil. Soud proto řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s a zastavil.

[6] Pokud jde o obsah stěžovatelova podání ze dne 10. 7. 2026, Nejvyšší správní soud již stěžovateli v předchozím usnesení vysvětlil, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení o žalobě již není procesní prostor pro posuzování toho, zda existovaly důvody pro osvobození od soudního poplatku za žalobu.

[7] Nerelevantní je pak rovněž odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, podle něhož soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení nezastaví, „jeli nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“. Toto ustanovení nemíří na situace, ve kterých poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. ; či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ). Smyslem podání dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není ani polemika s důvody, pro něž soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ). Toto ustanovení dopadá pouze na situace, kdy je navrhovatel (žalobce/stěžovatel) ochoten poplatek zaplatit, tvrdí okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit (usnesení NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. ; ze dne 21. 3. 2024, č. j. ; nebo ze dne 20. 3. 2024, č. j. ).

[8] Konečně soud opět nepřihlížel ani k opakované námitce podjatosti, neboť byla formulována zcela obecně a mířila vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu.

[9] O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.

Poučení:: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Ivo Pospíšil

předseda senátu