Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Co 213/2026-47

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky v právní věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 140 745,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 10. 2025, č. j. -24

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části, která se týká lhůty k plnění, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 004,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části, která se týká lhůty k plnění, potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 004,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 134 091,74 Kč ve splátkách po 2 300 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). Zamítl žalobu, kterou se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 654,11 Kč, kapitalizovaného úroku 20 335,07, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 192,77 Kč, úroku 8,05 % ročně z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). Předmětem posouzení byl nárok ze smlouvy o úvěru účastníky uzavřené dne 4. 9. 2023 pod č. číslo, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 140 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v měsíčních anuitních splátkách po 2 706 Kč, vždy ke 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 10. 2023 spolu s úrokem 17,19 % p.a. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, o jeho zaplacení byl opakovaně upomínán a pro jeho prodlení žalobce prohlásil v souladu se smluvními podmínkami ke dni 14. 2. 2025 všechny pohledávky z úvěru v celkové částce 160 219,69 Kč (splátka v prodlení, úroky, úrok z prodlení a poplatek) za splatné a zamezil dalšímu čerpání prostředků z úvěrových účtů, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 18. 2. 2025. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu a následujících , , v platném znění (dále o.z.), a to smlouvu spotřebitelskou ve smyslu o spotřebitelském úvěru. Smlouvu však shledal absolutně neplatnou pro porušení povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru žalobcem, který před uzavřením smlouvy neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, zejména z hlediska jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dospěl k závěru, že žalobce sice zkoumal a ověřoval příjmy i výdaje žalovaného, avšak ze zjištěných skutečností neučinil odpovídající závěry, neboť platební kapacita žalovaného činila 2 720 Kč a měsíční splátka, k níž se žalovaný zavázal, činila 2 706 Kč. Při jakémkoliv výpadku příjmů, například z důvodu nemoci či neočekávaného výdaje, by bylo znemožněno žalovanému splátku uhradit. Uvedené dokládá i skutečnost, že žalovaný již po dvou měsících přestal splátky hradit. Žalovaný jako spotřebitel je podle zákona o spotřebitelském úvěru tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nikoliv již úroky, poplatky či smluvní pokutu. Splatnost dlužné částky závisí na možnosti dlužníka a nárok na zákonný úrok z prodlení podle vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). Nevrácená jistina činí 134 091,74 Kč ohledně níž bylo žalobě vyhověno. Výši splátek stanovil soud podle toho, že žalovaný je v produktivním věku a nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by mu jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého je schopen dosahovat (kritéria dle zákona o spotřebitelském úvěru, to je možnosti žalovaného a spravedlivé uspořádání práv účastníků). K ochraně oprávněných zájmů žalobce byla stanovena ztráta výhody splátek. O nákladech řízení soud rozhodl podle s tím, že specifická úprava v zákoně na ochranu spotřebitele stanoví, že doba vrácení poskytnuté jistiny nebo jejího zůstatku je rozhodnutí soudu ve věci samé, nikoliv rozhodnutí o lhůtě k plnění podle a nelze tak určit úspěch a neúspěch účastníka pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Specifikem úpravy je dána potřeba přihlížet i k dalším žalobcem neúspěšně uplatněným nárokům včetně třídenní lhůty k plnění, jak plyne z usnesení zdejšího krajského soudu č. j. -140, ze dne 25. 11. 2024).

2. Proti odstavcům I. a III. výroku prvoinstančního rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že rozhodnutí o plnění žalovaného ve splátkách se neopírá o konkrétní tvrzení nebo důkazy ze strany žalovaného týkající se jeho majetkových poměrů, což je v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, zejména rozsudkem ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. , podle něhož důkazní břemeno ohledně možností splnění dluhu leží na spotřebiteli jako dlužníkovi. Opačný názor je v rozporu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru i s obecnými zásadami civilního procesu, zejména se zásadou rovnosti účastníků. V situaci, kdy byl žalovaný zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o splátkách. Odkázal na aktuální rozhodovací praxi krajských soudů, podle níž důkazní břemeno ohledně uložení povinnosti hradit dlužnou částku ve splátkách nese žalovaný (rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2025, č. j. -33, Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2025, č. j. -49, Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2025, č. j. -88 a další), Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. -96, podle něhož znění § 87 odst. 1, věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž lhůtu splatnosti bude určovat soud. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná, odpovídá jeho možnostem. Není tak důvod, aby soud určoval splátky. Navrhoval, aby žalovanému byla uložena povinnost k plnění v pariční lhůtě. Nesouhlasil též s výrokem o náhradě nákladů řízení s tím, že byl převážně úspěšný, když mu byla přiznána většina žalované částky představující neuhrazenou jistinu úvěru, to je jádro sporu. Zamítnutí vedlejších nároků (úroky, poplatky) je důsledkem zákonné ochrany spotřebitele. Stejně tak i rozhodnutí o způsobu plnění je procesní otázkou a nemění podstatu úspěchu žalobce ve věci samé. Navíc pokud odvolací soud rozhodne o plnění v pariční lhůtě je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle běžných pravidel úspěchu ve věci. Navrhoval proto, aby soud uložil žalovanému povinnost plnit dlužnou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a uložil mu též povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši určené poměrem úspěchu žalobce ve věci a aby rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána v jeho nepřítomnosti podle

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání ( ) a přezkoumal napadený rozsudek podle , 3 a 5 a , přičemž přihlížel k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle

5. Odvolání žalobkyně proti rozsudku v části výroku týkající se lhůty k plnění není důvodné, odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně důvodné je.

6. Soud prvního stupně rozhodl o uplatněném nároku věcně správně a účastníky uzavřenou smlouvu správně posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. To ostatně žalobce ani nerozporuje. Jeho odvolací námitky se soustřeďují do lhůty k plnění, kdy má za to, že by mělo být plněno v pariční lhůtě dle s ohledem na to, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a k otázce své schopnosti poskytnutou dlužnou částku splácet nenavrhl žádné důkazy. Soud prvního stupně však správně postihl specifičnost úpravy v zákoně na ochranu spotřebitele, kdy v případě absolutní neplatnosti smlouvy vzniká poskytovateli úvěru nárok proti spotřebiteli pouze na vrácení zaplacené jistiny, který je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu o.z. Splatnost dluhu vyplývající z bezdůvodného obohacení nastává až na základě tohoto soudního rozsudku, nejde tak o rozhodování o lhůtě k plnění ve smyslu Soud prvního stupně řádně vzal v úvahu všechny skutečnosti významné pro stanovení lhůty k plnění, kdy umožnil žalovanému plnit ve splátkách odpovídajících kritériím zákona na ochranu spotřebitele. Vzal v úvahu i právo žalobce jako poskytovatele úvěru na vrácení dlužné částky v reálné době, když stanovil ztrátu výhody splátek, což značí, že při nezaplacení kterékoliv ze splátek se stane celý nesplacený zbytek dluhu splatným. Poukazuje-li žalobce na důkazní břemeno žalovaného k tvrzení o jeho poměrech, byl by takový poukaz významný pouze tehdy, pokud by žalovaný tvrdil, že jeho poměry neumožňují ani splácení v těch splátkách, které stanovil soud prvního stupně, tedy pokud by se domáhal splácení dluhu po ještě nižších částkách, než mu bylo stanoveno. To se však v daném případě nestalo. V ostatním odkazuje odvolací soud na zcela správné a výstižné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo v odstavci I. výroku co do lhůty k plnění potvrzeno.

7. Odvolací soud změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť má za to, že je třeba hodnotit výsledek sporu podle úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka v řízení, jak to odpovídá principu vyjádřenému v ust. Žalována byla částka 140 745,85 Kč s příslušenstvím. Z převážné části žalobce v řízení uspěl, když jeho žalobě bylo vyhověno co do částky 134 091,74 Kč. Jeho neúspěch vedle zamítnutí částky 6 654,11 Kč však dále zahrnuje i zamítnutí co do úroku v částce 20 335,07 Kč, dalšího úroku 3 192,77 Kč a 5 896,39 Kč, to je úrok 8,05 % z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2015 do 31. 10. 2025 a dále úroku 8 884,34 Kč, což je 12 % úrok z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do 31. 10. 2025. Neúspěch žalobce odpovídá přibližně 25 % uplatněného nároku, ve výsledku tak žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v částce 21 004,93 Kč, to je 50 % z požadovaných 42 009,86 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 5 630 Kč, odměnou právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po 6 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním vymezením, písemné podání – žaloba, účast při jednání soudu) podle , a , d), g) vyhl. č. , advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce ve výši čtyřikrát 450 Kč, to je 1 800 Kč podle , 3 advokátního tarifu a 21 % DPH, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudu podle advokátního tarifu 726 Kč a cestovní náklady za pohonné hmoty a náhradu za použití vozidla v celkové částce 854,26 Kč, když byla vykonána cesta osobním automobilem značka s registrační značkou SPZ, spotřeba paliva 7,8 l na 100 km a při ujetých dvakrát 40,8 km, podle advokátního tarifu ve spojení s vyhl. č.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s Žalobce uspěl v otázce nákladů řízení, neuspěl však ve lhůtě k plnění. Tento částečný úspěch a neúspěch má přibližně stejnou hodnotu, proto nebylo přiznáno právo na náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu ve Strakonicích pouze za podmínek

Nebudou-li povinnosti tímto rozhodnutím uložené splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat na návrh soudním výkonem rozhodnutí či exekucí.