Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 52/2026-53

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 29 956 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 917 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení, to vše ve třech měsíčních splátkách tak, že první a druhá splátka činí 3 500 Kč a zbývající třetí splátka činí zbývající část z dluhu, splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, vše pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 956 Kč za dobu od 23. 9. 2025 do 25. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 039 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 917 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení, to vše ve třech měsíčních splátkách tak, že první a druhá splátka činí 3 500 Kč a zbývající třetí splátka činí zbývající část z dluhu, splatných vždy do 20. kalendářního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, vše pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 956 Kč za dobu od 23. 9. 2025 do 25. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 039 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 956 Kč s příslušenstvím, sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč a smluvního úroku ve výši 11 956 Kč. Uvedla, že původní věřitelka, společnost právnická osoba, IČO: IČO, uzavřela se žalovaným dálkovým způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo úvěrové smlouvy, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 21 000 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 22. 2. 2025, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu částku 20 000 Kč, a dále dne 25. 3. 2025 částku 1 000 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou řádně a včas nesplácel měsíční splátky úvěru a smluvního úroku, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 9. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku úvěru včetně příslušenství. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, současně sdělila, že smluvní dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti nemá k dispozici, a alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že uzavření úvěrové smlouvy se společností právnická osoba nerozporuje. Poukázal však na skutečnost, že již v době jejího sjednání byl zavázán vůči jinému věřiteli, jemuž dosud splácí dluh v celkové výši 36 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč. Uvedl dále, že závazek, který je předmětem tohoto řízení, je schopen hradit rovněž formou splátek. Jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč, přičemž bydlí u rodičů a na úhradu nákladů spojených s bydlením přispívá částkou 5 000 Kč měsíčně.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. číslo úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 22.2.2025 se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Přílohou smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického kódu dne 22. 2. 2025. Z výpisu z běžného účtu a potvrzení banky soud zjistil, že dne 22. 2. 2025 byla z účtu právnická osoba, č. účtu: č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol poukázána ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu částka 20 000 Kč a dne 25. 3. 2025 částka 1 000 Kč. Z potvrzení banky dále vyplynulo, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu, a dále, že v období únor až březen 2025 byly na tento účet připsány částky z titulu půjček, a to dne 17. 2. 2025 částka 10 000 Kč od společnosti právnická osoba a dne 22. 2. 2025 částka 22 000 Kč od společnosti právnická osoba. Současně z téhož výpisu vyplynulo, že na účet žalovaného byly v řádu desítek připsány i platby související s hazardním hraním (právnická osoba). Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota vystaveného společností právnická osoba soud mimo jiné zjistil, že ve prospěch účtu pro splácení úvěru č. č. účtu (článek I odst. 8 smlouvy) byla dne 25. 3. 2025 uhrazena částka 4 288 Kč a dne 13.6.2025 částka 6 795 Kč, tedy celkem 11 083 Kč. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 9.2025 a z podacího lístku ze dne 22.9.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 9. 2025. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu, a to doporučeným dopisem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek ve znění jejích dodatků, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení splatných pohledávek za žalovaným. O této skutečnosti byl žalovaný postupitelem i postupníkem vyrozuměn písemnou výzvou ze dne 16. 10. 2025 odeslané žalovanému doporučenou poštou téhož dne.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně elektronicky, dálkovým způsobem, smlouvu o spotřebitelském úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 21 000 Kč, když tuto částku zaslala ve dvou bezhotovostních platbách na účet žalovaného, a to dne 22. 2. 2025 ve výši 20 000 Kč a dne 25. 3. 2025 ve výši 1 000 Kč. Žalovaný uhradil věřiteli dne 25. 3. 2025 částku 4 288 Kč a dne 13. 6. 2025 částku 6 795 Kč, celkem tedy 11 083 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. , (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr ( zákona o spotřebitelském úvěru); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní ( zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům ( zákona o spotřebitelském úvěru).

6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr. V projednávané věci žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřována, a to na základě „informací uvedených žalovaným jakožto žadatelem o úvěr a dále prostřednictvím nahlížení do interních a externích registrů (exekučních, úvěrových a jiných), nicméně příslušnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmů a výdajů již nedisponuje“. Tato tvrzení žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala ani neoznačila důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, jakým způsobem, v jakém rozsahu a s jakými výsledky byla úvěruschopnost žalovaného skutečně posuzována. Nadto soud nemohl přehlédnout zjištění plynoucí z výpisu příchozích plateb na účet žalovaného za období února a března 2025, který si soud vyžádal a provedl jako důkaz k návrhu žalobkyně, a sice, že žalovaný v rozhodném období realizoval desítky transakcí souvisejících s hazardním hraním (zejména právnická osoba) a současně čerpal další úvěrové prostředky od jiných věřitelů. Tato zjištění svědčí o zvýšené finanční zátěži žalovaného a rizikovém způsobu nakládání s finančními prostředky, který měl být při řádném posouzení jeho úvěruschopnosti zohledněn. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila jednání u soudu, soud ji nemohl poučit dle a 3 , (dále jen „“), k otázce úvěruschopnosti, přestože to v předvolání avizoval. Za této procesní situace, při absenci rozhodných skutkových tvrzení a důkazních návrhů k ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle zákona, a soudu nezbylo než, s ohledem na zákonnou úpravu a ustálenou soudní judikaturu k této otázce, hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu o. z. ve spojení s zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 21 000 Kč, což bylo prokázáno provedeným dokazováním. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě předložených žalobkyní soud zjistil, že na daný úvěr žalovaný uhradil částku v celkové výši 11 083 Kč, tedy méně, než kolik činila jistina poskytnutého úvěru. Soud proto podané žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 917 Kč jako zůstatku dlužné jistiny, když žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena (§ 1879 o.z.).

8. Pokud jde o příslušenství, ustanovení věty třetí stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že je schopen dlužnou částku uhradit, nikoliv však jednorázově, je schopen ji splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Soud proto vycházel ze stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému „výzvu“ k plnění dne 22.9.2025, přičemž ve smyslu o.z. nastala domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 25.9.2025. Z tohoto důvodu tak má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které soud přiznal podle o. z. ve výši dle , a to za dobu od 26.9.2025 do zaplacení. Soud zamítl žalobu co do částky 20 039 Kč, včetně požadovaného příslušenství, neboť ujednání o povinnosti k její úhradě (včetně příslušenství) obsahovala úvěrová smlouva, kterou však soud vyhodnotil jako neplatnou.

9. Lhůtu k plnění soud určil podle ve splátkách, když vyhověl návrhu žalovaného a přihlédl k jeho aktuální životní a majetkové situaci, jakož i ke snaze dluh dobrovolně splnit. Při stanovení způsobu plnění soud zohlednil nejen ochranu práv žalovaného, ale i oprávněný zájem žalobkyně na uspokojení své pohledávky. Umožnění úhrady ve splátkách neznamená popření nároku žalobkyně, ale představuje přiměřený a spravedlivý způsob jeho postupného naplnění. Takové řešení respektuje zásadu proporcionality a rovnováhy mezi právem věřitele na plnění a ochranou dlužníka, který se nachází v objektivně ztížené životní situaci. Soud proto návrhu vyhověl a podle určil lhůtu k plnění ve formě měsíčních splátek, které odpovídají reálným možnostem žalovaného, aniž by byly nepřiměřeně zatěžující, s tím, že plnění bude žalobkyni poskytnuto v přiměřené době

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků ve smyslu , (dále jen „“). Procesně úspěšnějším byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly a jejichž náhradu nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.