Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 56/2026-25
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 4 290 Kč a rozdílu úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 994,11 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení přiznaného dle výroku I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 852 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky 4 290 Kč a rozdílu úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 994,11 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení přiznaného dle výroku I. tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 852 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru č. číslo, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele webová stránka. Na základě předmětné smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do jednoho měsíce tedy do datum s úrokem 295,89 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč (poplatek při nedodržení lhůty splatnosti). Úvěr nebyl řádně splácen, žalovaný nezaplatil nic.
2. Pohledávka věřitele byla následně postoupena nejdříve na právnická osoba Smlouvou o postoupení pohledávky z datum a následně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky z datum s dodatkem z datum. Žalobkyně žalovaného neúspěšně vyzvala k úhradě dlužné částky písemnou předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2024, která byla odeslána 11. 1. 2024, ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ “).
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. neprokázal, že by poskytnutý úvěr uhradil, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ “), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. PZ předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne datum, žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni nic.
9. Dále má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo ve smyslu ust. § 2395 OZ , avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, kdy kromě sjednaného úroku 295,89 Kč při měsíční splatnosti, což je ročně 35 %, se žalovaný zavázal uhradit fakticky skrytý úrok nazvaný poplatek za sjednání úvěru, který však byl fakticky stanoven až v okamžiku splatnosti úvěru a lišil se podle toho, zda byl úvěr splacen řádně či nikoliv. RPSN činila 7 595,3% ročně.
10. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 35 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Ovšem spolu s poplatkem za sjednání úvěru byl úrok násobně vyšší. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005 ). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši půjčené částky, kdy žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do této částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ . Dále soud přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ , ale až od okamžiku uplynutí lhůty splatnosti stanovené v předžalobní výzvě, která byla odeslána 7. 2. 2024, zřejmě po třech dnech doručena a splatnost stanovena do tří dnů, tedy od 11. 2. 2024. Ve zbytku požadované částky i úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť žalovaný se do prodlení při neplatnosti smlouvy dříve nedostal.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ , když žalobkyně byla převážně úspěšná ve věci a soud jí přiznal náklady řízení a to soudní poplatek ve výši 1 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.