Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 90/2026 - 35

- 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. OAM7528616/ZM2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. ,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a neprodloužil dobu její platnosti podle ve spojení s a dále ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. .

[2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se nyní proti napadenému rozsudku brání kasační stížností, přičemž v průběhu řízení o ní učinil podáním ze dne 19. 6. 2026 návrh na přiznání odkladného účinku.

[4] Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tak, že následkem ukončení pobytového oprávnění mu vznikla povinnost opustit území České republiky, což v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině považuje za rozporné se zásadou nonrefoulement podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadto mu tak bude znemožněno osobně hájit procesní práva v řízení o kasační stížnosti. S odkazem na judikaturu správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2026, č. j. ) dále dodává, že možnost vnitřního přesídlení není s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi původu možná. Stěžovatel má rovněž za to, že odcestování na Ukrajinu by mohlo narušit jeho rodinný život, jelikož v České republice žije jeho matka, sourozenci i babička. Závěrem stěžovatel připomíná malou společenskou závažnost přečinu, za který byl odsouzen, přičemž se podle něj jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného vedení života. Současně přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nebude nikterak zasaženo do práv třetích osob a nebude to ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Žalovaný navrhuje, aby odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, neboť pro to nejsou splněny podmínky. Poukazuje na to, že stěžovatelovy argumenty, které mají odůvodňovat hrozící újmu z návratu na Ukrajinu, jsou uváděny ve zcela obecné rovině. Vhledem k tomu, že stěžovatel je mladým, zdravým mužem, je v době ozbrojeného konfliktu na Ukrajině návrat mužů ve věku 23 až 60 let legitimní potřebou sloužící k zajištění vlastní obrany země. Stěžovatel ani neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, proč by právě jemu hrozila zvláštní újma, jestliže nebezpečí vycházející z probíhajícího válečného konfliktu potenciálně ohrožuje každou osobu nacházející se v jeho blízkosti a netvrdí ani, že by některý z jeho rodinných příslušníků na něm byl závislý z hlediska uspokojování základních životních potřeb.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, přihlédl i k vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle ve spojení s nejsou splněny.

[7] Podle , kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije až 5

[8] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí městského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. ). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v

[9] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za kumulativního splnění následujících podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce újmu, (2) tato újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[10] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem městského soudu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu; zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká.

[11] Jak výše uvedeno, stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodňuje v podstatě čtyřmi argumenty: bezpečnostní situací na Ukrajině, údajnou nemožností získat vízum za účelem strpění na území, potenciálním narušením jeho rodinných vztahů a malou společenskou škodlivostí jím spáchaného trestného činu.

[12] Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí se týká výlučně neprodloužení zaměstnanecké karty. Nijak se tedy nevyjadřuje k povinnosti vycestovat z území České republiky, jak stěžovatel namítá, byť není pochyb o tom, že uplynutím platnosti zaměstnanecké karty stěžovatel pozbývá pobytové oprávnění. To mu však bylo uděleno na určitou dobu, tudíž tento důsledek plynutí času nebyl pro stěžovatele jakkoliv nepředvídatelný, naopak s ním musel být od počátku srozuměn s ohledem na skutečnost, že jakákoliv garance toho, že mu zaměstnanecká karta bude prodloužena, mu nebyla dána. Nadto stěžovatel dále (byť opět po omezenou dobu) může setrvat na území na základě bezvízového styku. Jinými slovy, bezprostředním důsledkem neprodloužení zaměstnanecké karty není povinnost vycestovat do země původu. S ohledem na uvedené není na místě se nyní zabývat ani otázkou bezpečnostní situace na Ukrajině, na kterou poukazuje. Jak ostatně případně Nejvyšší správní soud vyslovil ve skutkově obdobné věci v usnesení ze dne 22. 10. 2025, č. j. , „vzhledem k současné bezpečnostní situaci na Ukrajině není možné, aby správní orgány uložily stěžovateli povinnost vycestovat do země původu, a to ani v případě nepřiznání odkladného účinku.“

[13] Tvrzenou nemožnost získat vízum za účelem strpění na území pro občany Ukrajiny stěžovatel ničím nepodložil. Jednáli se pak o skutečnost, že stěžovatel má na území České republiky některé rodinné příslušníky, nelze nezmínit, že stěžovatel je svobodný a zdravý dospělý člověk, a z jeho návrhu na přiznání odkladného účinku neplyne, že by zmiňovaní rodinní příslušníci byli výživou či jakkoliv jinak odkázáni na jeho osobu, nebo že by stěžovatel byl naopak obdobným způsobem odkázán na ně. Ani tato okolnost tudíž nikterak neopodstatňuje splnění již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[14] Poukazujeli pak stěžovatel jako na další důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti i na to, že jím spáchaný přečin byl ojedinělým excesem, který nevykazuje vysokou míru společné škodlivosti, pak Nejvyšší správní soud dodává, že jeho ustálená judikatura vychází z toho, že povaha či závažnost spáchaného přečinu není pro účely § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (který se aplikuje i v dané věci  viz výše odst. [1]) podstatná, jelikož správnímu orgánu není v tomto ohledu ponechán žádný prostor pro správní uvážení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. , nebo ze dne 22. 11. 2017, č. j. a řada dalších). Uvedená skutečnost tudíž nemůže být relevantní ani pro účely rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[15] Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel netvrdí ani neprokazuje existenci takových skutečností, které opodstatňují přijmout závěr, že nepřiznáním odkladného účinku může stěžovateli vzniknout újma. Ani Nejvyšší správní soud pak prima facie nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.

[16] Jelikož není splněna již první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předpokládaných v ve spojení s téhož zákona, Nejvyšší správní soud se již nezabýval splněním zbylých shora formulovaných předpokladů, neboť ty musí být naplněny kumulativně. Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím však žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. července 2026

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu