Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 706/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, proti postupu Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, spočívajícím ve vyrozumění neposkytujícím stěžovateli informace o výsledku šetření ze dne 15. 1. 2026, č. j. KRPT-176769-11/ČJ-2025-070781-TĎ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že Policie České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "") svým vyrozuměním ze dne 15. 1. 2026, č. j. KRPT-176769-11/ČJ-2025-070781-TĎ, porušila stěžovatelova ústavní práva vyplývající z d (dále jen "").

2. Na stěžovatele, jako veřejně činného politika, a další osoby bylo v roce 2025 podáno trestní oznámení týkající se údajné korupční činnosti ve společnosti zajišťující technické služby v O. Kopie tohoto trestního oznámení měla být zároveň zaslána do regionálního deníku, který o celé věci informoval. Stěžovatel následně podal podnět k prověření, zda podáním anonymního trestního oznámení nedošlo ke spáchání nějakého trestného činu. Vyrozuměním ze dne 12. 9. 2025, č. j. KRPT-176769-8/ČJ-2025-070781, stěžovatele informoval, že ve věci jím podaného podnětu nebyly provedeným šetřením zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu a jeho podání bylo bez dalšího opatření uloženo.

3. Stěžovatel se následně obrátil na s žádostí o sdělení, zda ve věci anonymního trestního oznámení je nebo bylo vedeno šetření proti jeho osobě. Na tuto žádost reagoval napadeným vyrozuměním tak, že ačkoliv byl stěžovatel v trestním oznámení uveden, tak není a nebyl účastníkem daného řízení. Proto nemá právo na sdělení bližších informací, jak bylo s trestním oznámením naloženo.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že v souvislosti s medializací celé kauzy došlo k poškození jeho dobré pověsti, a proto má legitimní zájem vědět, jak bylo s anonymním trestním oznámením naloženo. Podle stěžovatele je z kontextu jednání jednotlivých aktérů zřejmé, že prováděl šetření podle § 158 a násl. trestního řádu. Jelikož byl stěžovatel v tomto oznámení konkrétně uveden, má zájem na zjištění výsledku prověřování. Postup policejního orgánu porušuje stěžovatelovo právo podle y. Policie nedává stěžovateli možnost seznámit se s výsledkem prověřování a shromažďování údajů o jeho osobě. Nemůže se tak účinně bránit proti veřejným nařčením, která jej poškozují ve veřejném životě. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že jako prověřovaná osoba nebyl účastníkem řízení. Jde o řízení, v kterém se rozhoduje usnesením (doručeným oznamovateli), proti kterému je dokonce přípustná stížnost. Obdobně by se podle stěžovatele mělo postupovat i v případě anonymních podání.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

7. Ústavní stížnost má sice jednoznačný petit (konstatování porušení práva) a je rovněž zřejmé, jakých ústavních práv se stěžovatel dovolává (y). Z jejího odůvodnění však nevyplývá úplně jasně, za jakým účelem se stěžovatel této ochrany domáhá. V každém případě však z ústavní stížnosti nevyplývá, že by vyčerpal všechny prostředky, které mu právní předpisy dávají k dispozici. Domáhá-li se stěžovatel nápravy tvrzeného porušení pro jakýkoliv svůj další postup v rámci trestního řízení, bylo podle Ústavního soudu namístě napadnout údajně neústavní postup policie u dozorového státního zastupitelství (srov. § 157 odst. 2 a § 174 trestního řádu), ať už se stěžovatel domáhá svých práv z pozice podezřelého, či jiné osoby, jejíž práva měl postup policie při šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu porušit (obdobně např. v zamítavém nálezu

sp. zn.

považoval Ústavní soud za nutné uplatnit řádně námitky před orgány státního zastupitelství v situace podezřelého, který se domáhal nahlédnutí do spisu a vůči němuž již nebylo vedeno trestní řízení). Je-li účelem podané ústavní stížnosti kompenzace porušení práv podle y, musí stěžovatel nejprve využít postupu podle , považuje-li za škůdce orgán veřejné moci. Soud je v tomto druhu řízení oprávněn posoudit zákonnost postupu policejního orgánu a případně rozhodnout přesně takovým výrokem, jehož se stěžovatel domáhá ústavní stížností (viz uvedeného zákona a contrario).

8. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2026

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka