Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 71/2026-P13-25

-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka REAL 29 s. r. o., se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05 59 76 09, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o přihlášce pohledávky P13 věřitele č. 9 HV-GRANIT s. r. o., se sídlem v Jirnách, Hlavní 372, PSČ 250 90, identifikační číslo osoby 02 60 21 99, zastoupeného Mgr. Tomášem Mikulou, advokátem, se sídlem ve Vizovicích, Chrastěšovská 1166, PSČ 763 12, o dovolání věřitele č. 9 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2026, č. j. , -8, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele usnesením ze dne 23. února 2026, č. j. , -8, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) vyšel z toho, že:

1) Usnesením ze dne 21. srpna 2023, č. j. -68, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek, určil, že předběžný insolvenční správce Mgr. Alexander Nett se stává insolvenčním správcem s plnou působností, a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku; usnesením ze dne 28. listopadu 2023, č. j. -47, insolvenční soud potvrdil Mgr. Dagmaru Cenknerovou novou (schůzí věřitelů zvolenou) insolvenční správkyní dlužníka.

2) Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dne 6. ledna 2026 pohledávku ve výši 62.482.000,- Kč. Jako důvod jejího vzniku uvedl, že jde náhradu škody podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), když insolvenční správkyně dlužníka odmítla výzvu (ze dne 4. prosince 2025), aby uzavřela s věřitelem kupní smlouvu podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne 20. ledna 2017 mezi dlužníkem (jako budoucím prodávajícím) a věřitelem (jako budoucím kupujícím) [dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“]; výše škody se rovná finanční hodnotě (ceně v čase a místě obvyklé) nemovitých věcí, které jsou předmětem smlouvy o smlouvě budoucí.

3) Věřitel o smlouvě o smlouvě budoucí v době rozhodné pro přihlášení pohledávky (tj. do 23. října 2023) nevěděl; proto nevyzval insolvenční správkyni dlužníka, aby tuto smlouvu splnila, a insolvenční správkyně nemohla tuto smlouvu splnit či její splnění odmítnout.

Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z , a a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ‒ ve shodě se soudem insolvenčním uzavřel, že přihláška pohledávky je opožděná.

Přitom zdůraznil, že ani skutkové okolnosti dané věci nemohou odůvodnit prolomení zákonných propadných lhůt k přihlášení pohledávky (až již podle nebo podle ). Nevědomost věřitele o smlouvě o smlouvě budoucí – pokračoval odvolací soud – jde zcela k jeho tíži, stejně jako to, že nepřihlásil pohledávku v zákonné lhůtě, ač tak učinit mohl, a měl, když lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězených, a to zda:

1) Lze dovodit zmeškání prekluzivních lhůt k uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení (podle a ) k tíži věřitele (i) v situaci, kdy věřitel objektivně nevěděl (a nemohl vědět) o existenci právního důvodu pohledávky (a tudíž nemohl ani fakticky ani právně učinit úkony, které právní úprava předpokládá)?

2) Lze aplikovat a 4 (fikce odmítnutí plnění a následná třicetidenní lhůta) na smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž závazek uzavřít realizační smlouvu je vázán na odkládací podmínky, které v době prohlášení konkursu nebyly splněny, a kdy nebylo možno fakticky ani právně „co plnit“ či „co odmítat“?

3) Je ústavně konformní vyložit („lze přihlásit i pohledávku vázanou na podmínku“) tak, že ukládá věřiteli povinnost přihlašovat i pohledávky, jejichž právní důvod je pro něj objektivně neznámý a nebyl mu přičitatelně zjistitelný?

Dovolatel zdůrazňuje, že smlouvu o smlouvě budoucí kupní neměl k dispozici, když „byla nalezena“ až v roce 2025 při vyklízení domu původního jednatele, který zemřel v listopadu 2020. Tato smlouva váže účinnost závazku uzavřít kupní smlouvu na splnění odkládacích podmínek (kolaudace trafostanice, připojení do distribuční soustavy a zajištění technické funkčnosti připojení), které nastaly až v roce 2025. Následně dovolatel vyzval insolvenční správkyni k uzavření kupní smlouvy (dne 4. prosince 2025) a insolvenční správkyně to výslovně odmítla (dne 8. prosince 2025). Teprve poté dovolatel přihlásil pohledávku P13 do insolvenčního řízení (dne 6. ledna 2026).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož „mohl a měl“ přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku jako vázanou na podmínku, považuje dovolatel za nesprávný (ústavně nekonformní a odporující spravedlivému procesu a zásadě, že nikdo není povinen k nemožnému), když institut přihlášky podmíněné/nesplatné pohledávky předpokládá, že věřitel alespoň rámcově zná právní důvod, skutkový základ a okruh rozhodných skutečností, na jejichž základě lze právo uplatnit a vymezit předmět přezkumu. Současně odvolacímu soudu vytýká, že závěrem o nepřípustnosti „prolomení“ lhůt (k přihlášení pohledávky) ponechal nevyřešenou klíčovou otázku, zda „běh prekluzivní lhůty může nastat i tam, kde nebyly splněny podmínky pro vznik právně relevantní situace odmítnutí plnění (byť fikcí)“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční správkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle , (dále jen „“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. září 2025, sen. zn. , odkazuje na závěry obsažené v usneseních ze dne 4. září 2008, sen. zn. , ze dne 27. července 2011, sp. zn. , a ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 25/2009, 151/2011 a 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle procesní lhůtou zákonnou a propadnou; prominout její zmeškání vylučuje . Současně připomenul, že pravidlo, které všem věřitelům ve stejném postavení dává stejnou možnost k přihlášení pohledávky v zákonem určené propadné lhůtě, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky; uvedená zásada by byla zjevně prolomena, kdyby věřitelé mohli „obejít“ propadný charakter přihlašovací lhůty a dodatečně přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku na základě tvrzení, že se o existenci pohledávky dozvěděli až po uplynutí přihlašovací lhůty.

Akceptace právního názoru věřitele, podle něhož fikce odstoupení insolvenční správkyně od smlouvy o budoucí kupní smlouvě podle a s tím spojená možnost věřitele uplatnit náhradu způsobené škody přihláškou pohledávky nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění, nemůže nastat v případě, kdy věřitel ani insolvenční správkyně o takové smlouvě nevěděli, by byla zjevným popřením shora uvedené zásady promítnuté ve shora označené judikatuře Nejvyššího soudu.

Přitom nevědomost žalobce o existenci smlouvy o smlouvě budoucí, lze přičítat jen k tíži jeho samotného (a nikoli k tíži přihlášených věřitelů).

K možnosti přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku vázanou na splnění (odkládací) podmínky ( ), jakož i k tomu, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vyloučeny (mimo jiné) pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň (168 a ), což přiměřeně platí i pro pohledávku z titulu náhrady škody podle , viz opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2026

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu