Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1403/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. Spr 2822/2025 a postupu Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel ústavní stížností podle písm. d)y brojí proti postupu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze ve shora uvedených věcech. Ústavní stížnost podává bez právního zastoupení a návrh neodůvodňuje. Ústavní stížnost je nesrozumitelná.

2. Dříve, než může Ústavní soud věc samou projednat a rozhodnout o ní, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení podle . Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě [ téhož zákona].

3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Podle a musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci ( téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví. Zejména aby obsahovala odůvodnění, tedy slovy zákona, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a čeho se navrhovatel domáhá ( ). Tyto náležitosti návrh stěžovatele postrádá.

4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími týmiž vadami. Na tyto vady podání byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 20. 10. 2015

sp. zn.

, ze dne 1. 8. 2016

sp. zn.

, ze dne 20. 12. 2023

sp. zn.

či ze dne 7. 5. 2025

sp. zn.

a další).

5. Není pochyb, že stěžovatel již musí vědět o zákonem předpokládaných náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání a o povinnosti jejího řádného odůvodnění. I nadále však zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti ignoruje.

6. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu k výkladu , na kterou Ústavní soud stěžovatele v jeho dřívějších věcech již mnohokrát upozornil, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli pravidlo, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, není účelné stěžovatele nadále poučovat o tomtéž. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2024 ve věci Horyna proti České republice, č. stížnosti 6732/20, takovou praxi z hlediska povinností státu vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod akceptoval. Stěžovateli již také tato praxe musí být bezpečně známa.

7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj