Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 827/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2026 č. j. -171, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2025 č. j. -147 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. března 2005 č. j. -4, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a O2 Czech Republic a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručenád (dále jen "") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to konkrétně práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (y a Úmluvy) a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu (y). Stěžovatel dále namítá porušení y, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích.

2. Ústavní stížnost se týká exekučního řízení vedeného proti stěžovateli. Ze stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatel domáhal zastavení exekuce z důvodu promlčení vymáhané pohledávky. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") usnesením rozhodl o zastavení řízení o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, jelikož stěžovatel se zastavení exekuce domáhal již dříve, přičemž neuvedl žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na opětovné posouzení otázky promlčení nároku. Rozhodnutí okresního soudu po odvolání stěžovatele následně potvrdil Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"). Stěžovatel následně brojil proti rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání pro nepřípustnost odmítl, jelikož směřovalo proti rozhodnutí v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč ve smyslu , .

3. Než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

4. stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (). Dále také stanoví, že pokud stěžovatel využil mimořádného opravného prostředku, a ten byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o mimořádném opravném prostředku rozhodoval, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (). A contrario tedy z těchto ustanovení vyplývá, že pokud stěžovatel využil mimořádného opravného prostředku, který byl následně odmítnut jako nepřípustný z důvodů zákonné soudní výluky (např. opožděnost či bagatelnost), lhůta pro podání ústavní stížnosti se stěžovateli ani neprodlužuje ani neobnoví (viz usnesení ze dne 12. 5. 2004

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. ). Ústavní soud se v takovém případě omezí pouze na přezkoumání, zda orgán rozhodující o mimořádném prostředku aplikoval příslušnou zákonnou výluku správně (tj. nedošlo k odepření spravedlnosti).

5. V nynější věci stěžovatel podal dovolání, které však bylo nepřípustné z důvodu zákonné soudní výluky v podobě bagatelnosti dle , jelikož předmětem řízení napadeného stěžovatelem byla peněžní částka ve výši 4 841 Kč. Stěžovatel tak procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje, vyčerpal již podáním odvolání a dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet od doručení rozhodnutí krajského soudu o odvolání stěžovatele. Ústavní stížnost stěžovatele proti usnesením krajského soudu a okresního soudu je proto opožděná (rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 19. 5. 2025, ústavní stížnost byla podána až dne 28. 3. 2026, tedy zhruba osm měsíců po zákonné lhůtě).

6. Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu, nelze souhlasit s námitkami stěžovatele, že Nejvyšší soud nesprávně aplikoval soudní výluku o bagatelnosti, když stěžovatel podal dovolání toliko z důvodu procesních pochybení soudu. Stěžovatel svou argumentaci v tomto ohledu nijak nepodložil. Z dikce ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) je naopak zřejmé, že se aplikuje bez ohledu na to, zda se dovolání týká procesních či hmotněprávních otázek, a dopadá tak na všechna konečná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. ). V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako opožděnou podle , zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu