Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1340/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společnosti AGRS, a.s., sídlem Přívozní 1054/2, Praha, 7, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -81 ze dne 5. března 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , stěžovatelka - zabývající se zajišťováním reklamních služeb - uplatnila nárok na odpočet daně z dokladů vystavených třemi dodavateli. Správce daně tento nárok neuznal, neboť stěžovatelka podle něj přijetí daných zdanitelných plnění neprokázala; stěžovatelce proto dodatečnými platebními výměry doměřil DPH a uložil jí povinnost uhradit penále. Odvolání stěžovatelky Odvolací finanční ředitelství zamítlo a dodatečné platební výměry potvrdilo. Stěžovatelčina správní žaloba pak byla zamítnuta rozsudkem městského soudu č. j. -73 ze dne 11. 2. 2025. Stěžovatelka následně podala kasační stížnost, v níž mimo jiné namítala nepochopení podstaty plnění od společnosti NIKA Group, spol. s r. o. v likvidaci, které ve skutečnosti mělo spočívat v tom, že jí daný dodavatel přenechal své postavení u společnosti Czech News Center, a. s. Nejvyšší správní soud k této námitce uvedl, že se zcela míjí nejen s vypořádáním městského soudu, ale i s její vlastní argumentací, a proto se jí s odkazem na , nezabýval.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odůvodnění Nejvyššího správního soudu neodpovídá obsahu spisu. Městský soud se podle stěžovatelky v bodu 68 svého rozsudku zabýval i tím, zda smlouva o zprostředkování mezi stěžovatelkou a společností NIKA byla řádně posouzena podle svého obsahu, když základ plnění měl dle stěžovatelky spočívat v přenechání výsadního postavení dodavatele stěžovatelce. Městský soud se tedy touto otázkou zabýval a přijal k ní vlastní stanovisko. Podle stěžovatelky nelze připustit, aby relevantní důvody zamítnutí žaloby, které byly použity v zamítavém rozsudku, stěžovatelka nemohla v řízení o kasační stížnosti napadat.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud po seznámení se spisem konstatuje, že argumentace založená na tom, že plnění ze strany společnosti NIKA spočívalo v přenechání jejího výsadního postavení stěžovatelce, v žalobě uplatněna nebyla. Ve stěžovatelkou zdůrazňovaném bodu 68 sice městský soud zmiňuje námitku, že stěžovatelce "korporace NIKA sepsáním dodatku č. 1 ze dne 18. 12. 2017 přenechala své (výsadní) postavení na trhu", šlo ale o dílčí rekapitulaci toho, co stěžovatelka (mimo jiné) namítala ve správním řízení a jak na to Odvolací finanční ředitelství reagovalo. Ze správní žaloby je patrné, že tuto argumentační linii stěžovatelka v řízení před soudem nenásledovala.

6. Ve vztahu k fakticitě plnění od společnosti NIKA stěžovatelka v žalobě hovoří o zprostředkování slev na inzerci, zmiňuje koneckonců i svědka Kolmana, který měl vypovídat o způsobu ujednání cen za inzerci pro stěžovatelku prostřednictvím svých obchodních kontaktů. Stěžovatelka ve správní žalobě mimo jiné uvedla: "Zároveň se žalovaný odkazuje na vyjádření společnosti Czech News Center ... k výzvě správce daně, ze kterého žalovaný dovozuje, že žalobci nebyly korporacemi NIKA a Koratip zprostředkovány žádné slevy na inzerci u společnosti CNC. ... Žalobce opět vyjadřuje nesouhlas s tvrzením, že by doložené důkazní prostředky byly nedostatečné k prokázání fakticky těchto přijatých plnění." Pokud správní soud této argumentaci nepřisvědčil a stěžovatelka následně v kasační stížnosti namítala, že ve skutečnosti šlo o úplně jiný typ plnění, nelze Nejvyššímu správnímu soudu z ústavního hlediska nic vytknout, pokud se takovou argumentací s odkazem na a nezabýval.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu