Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 698/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Josefa Brožka a Jany Brožkové, zastoupených Mgr. Markem Netáhlem, advokátem, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2025 č. j. -408, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. ledna 2025 č. j. -360 a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. ledna 2022 č. j. -219, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a Jaroslava Holeky, bytem Skoranov 63, Třemošnice, a Heleny Mrázkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé napadají rozhodnutí obecných soudů ve věci zřízení nezbytné cesty přes jejich pozemek. Namítají především, že došlo k nepřiměřenému omezení jejich vlastnického práva, případně rozporují, že je náhrada za zřízenou služebnost nepřiměřeně nízká.

2. Vedlejší účastníci podali vůči stěžovatelům žalobu na zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "okresní soud") jejich žalobě vyhověl, jelikož podle něj vedlejší účastníci nemají zajištěn přístup ke svému pozemku a jediné rozumné napojení na veřejnou cestu je právě přes pozemek stěžovatelů. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích (dále jen "krajský soud"). Ve svém rozsudku (v pořadí druhém, po kasačním zásahu Nejvyššího soudu) považoval závěry okresního soudu v zásadě za správné. Změnil jej pouze ve výroku o náhradě za nezbytnou cestu, již stanovil na částku 30 000 Kč. Dovolání stěžovatelů poté Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

3. Stěžovatelé napadají ústavní stížností konečná rozhodnutí okresního, krajského i Nejvyššího soudu. Tvrdí, že jimi byla porušena jejich práva na ochranu vlastnictví podle d (dále jen "") a podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Dále namítají porušení práva na soudní ochranu podle y a práva na spravedlivý proces podle Úmluvy, právo na soukromí podle y a Úmluvy a právo na účinné opravné prostředky podle Úmluvy.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud setrvale judikuje, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [viz nález ze dne 25. září 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

6. Ústavní stížnost zcela postrádá ústavněprávní rozměr. Ačkoli stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení svých základních práv, podstata polemiky se závěry napadených soudních rozhodnutí je založena na hodnocení podústavního práva a skutkového stavu případu. Obecné soudy po řádně provedeném dokazování dospěly k závěru, že v nynější věci jsou splněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu a násl. . Rovněž se pečlivě zabývaly otázkou přiměřenosti zřizované služebnosti. Zvažovaly jiné varianty přístupu k pozemku, jak je nastiňují stěžovatelé v ústavní stížnosti, avšak nepovažovaly je za vhodné (viz zejména bod 20 rozsudku okresního soudu, bod 18 rozsudku krajského soudu a bod 16 usnesení Nejvyššího soudu; lze též poukázat na to, že krajský soud odkázal na své dřívější rozhodnutí, jehož obsah shrnul v naraci rozsudku - viz body 7 až 10). Závěr obecných soudů o nezbytnosti právě této cesty je tedy dostatečně odůvodněný.

7. V mezích ústavněprávního přezkumu působí přesvědčivě i úvahy soudů o přiměřenosti náhrady za zřízení služebnosti. Obzvlášť krajský soud v napadeném rozsudku (viz body 18 až 30), ale částečně i Nejvyšší soud (viz body 11 až 15 usnesení), uvedl podrobná kritéria pro stanovení konkrétní výše a podrobně vysvětlil, jak je aplikoval a dospěl ke konečné částce. Výsledná částka není zjevně nepřiměřená, Ústavní soud proto nemá důvod do jejího stanovení obecnými soudy jakkoliv zasahovat.

8. Celkově tedy soudy v napadených rozhodnutích dostatečně popsaly, jak zjišťovaly skutkový stav a aplikovaly příslušnou právní úpravu. Vypořádaly též veškeré otázky, které stěžovatelé reprodukují v ústavní stížnosti. Se vší vážností vzaly v potaz i důsledky, jež bude mít rozhodnutí na vlastnické právo a soukromí stěžovatelů, nicméně na základě a v mezích zákona dospěly k nutnosti je omezit. Nelze tak dospět k tomu, že by byla porušena namítaná ústavně zaručená práva.

9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost stěžovatelů podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu