Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 64/2026-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 25 335 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení a částky 4 335 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení a částky 4 335 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 25 335 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněných povinností žalované vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 8. 2024. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaná zcela vyčerpala. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho.
2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Na podkladě listinných důkazů připojených k žalobě dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostním bankovním převodem. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalované č. č. účtu. Smlouva neobsahuje žádný podpis žalované. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny, RPSN byla sjednána ve výši 5528,46 %. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že žalobkyně převedla na účet č. č. účtu dne 30. 8. 2024 částku 6000 Kč a téhož dne i další částku 9 000 Kč. Žalobkyně ověřila, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalované (viz výpisy z účtu za květen a červen 2024). Totožnost žalované byla ověřena fotografií jejího občanského průkazu. Žalobkyně zaslala dne 21. 10. 2025 žalované předžalobní výzvu k úhradě. Ostatní listiny přiložené k žalobě nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.
4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 580, § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.).
5. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní přiložených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalované, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Žalobkyně přitom sama již v žalobě navrhla, aby soud alternativně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání a žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. přiznal pouze částku 15 000 Kč, která představuje žalované skutečně poskytnuté plnění bez právního důvodu. I kdyby smlouva ohledně částky 6 000 Kč podepsána byla, byla absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně je jednoznačně úrokem lichevním. Částku 9 000 Kč pak žalobkyně žalované poskytla zcela bez právního důvodu.
6. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).
7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Po zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byl každý z účastníků úspěšný zhruba v jedné polovině předmětu řízení, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.