Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 69/2026

11 Tcu 69/2026-20

USNESENÍ

takto:

znění pozdějších předpisů,

se na odsouzení

občana České republiky

T. H.

, rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarská republika, ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarsko (dále jen „cizozemský soud“), ze 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29, který nabyl právní moci téhož dne, byl T

. H.

(dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu převaděčství podle , odst. 2 písm. a) a b) maďarského . Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let a trest vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu dopustil spolu s obviněným M

. B.

(stručně řečeno) takto:

Dne 21. 5. 2022 jeli odsouzený a M. B.

po dálnici M1 směrem na

XY

vozidlem Mercedes Vito s registrační značkou

XY, registrovaným v

České republice, provozovaným a leasingově užívaným J

. J.

; vozidlo řídil odsouzený, zatímco M

. B.

seděl na místě spolujezdce. Vozidlo a jeho posádka byly dne 21. 5. 2022 ve 22:25 hodin podrobeny policejní kontrole na XY. kilometru pravého jízdního pásu dálnice XY v oblasti

XY. Ve vozidle používaném odsouzeným a M. B.

se nacházelo 6 státních příslušníků třetích zemí – 4 osoby afghánské a 2 osoby pákistánské státní příslušnosti, kteří nemohli prokázat oprávněnost svého pobytu na území Maďarska a neměli doklady opravňující k překročení státní hranice.

Osoby převážené odsouzeným a M

. B.

přicestovali do Maďarska ze

Srbska za asistence převaděčů a následně na dosud přesně nezjištěném místě a

v

nezjištěném čase nastoupili do vozidla používaného odsouzeným a M

.

B. Ti si byli vědomi, že přepravované osoby nemají doklady opravňující k překročení státní hranice, neboť jim cestující nebyli schopni předložit žádné doklady. Tyto osoby směřovaly do

Rakouska a odsouzený a M. B.

je za tímto účelem hodlali přepravit k

maďarsko‑rakouské státní hranici.

Odsouzený a M. B.

svou výše uvedenou činností poskytli pomoc státním příslušníkům třetích zemí, kteří neměli doklad opravňující k překročení státní hranice, k

jejímu neoprávněnému překročení.

Odsouzený a M. B.

provedli přepravu i dne 20. 5. 2022, avšak nelze bez

důvodných pochybností zjistit, že osoby tehdy přepravované neměly doklad opravňující k

překročení státní hranice.

Odsouzeného pověřila přepravami osoba jemu známá pod jménem M

. A., která by

za druhou přepravu, kvalifikovanou jako převaděčství osob, zaplatila odsouzenému částku

2 000 EUR v případě úspěšného provedení přepravy. Odsouzený za účast na

přepravách – přičemž vozidlo částečně řídil i M

. B.

– celkem předem vyplatil M

. B.

částku 1 300 EUR.

Odsouzený a M. B.

si byli při přepravě bez jakýchkoli pochybností vědomi toho, že přepravují osoby, které nejsou oprávněny k překročení státní hranice, přesto přepravu za účelem získání majetkového prospěchu provedli

.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení , kterým se mění č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §

4

odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Maďarska. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do

evidence

rejstříku trestů dne 22. 5. 2023.

7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zločinu organizování a

umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu prvního stupně vyplývá, že

odsouzený svým jednáním umožnil ilegálním migrantům po nedovoleném překročení státní hranice přepravit se přes území Maďarska, a této trestné činnosti se dopustil jako člen organizované skupiny a za úplatu.

8. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený umožnil ilegálním migrantům se přepravit přes území Maďarska, nikoliv přes území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky

oboustranné trestnosti

je třeba vycházet z

metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na

Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M.

o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář.

2. vydání. Pra

ha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Formální podmínky ustanovení §

4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.

9. V posuzované věci jsou zároveň dány i

podmínky materiální povahy

. Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací, který

je realizovaný kontrolou osob, které překračují jeho státní hranici. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 1

1

, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. ). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení T

. H.

výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České

republiky.

10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 6. 2026

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.

předseda senátu