Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 308/2025-74

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 208 882,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 192,30 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 816,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 208 882,05 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 192,30 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 689,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 160 689,75 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 772,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 192,30 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 816,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 192,30 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 689,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 160 689,75 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 772,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 882,05 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který žalovanému poskytla dne datum společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 194 804 Kč, přičemž úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a současně platit úroky z úvěru ve výši sjednané ve smlouvě. Protože žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, byl úvěr právním předchůdcem žalobkyně ke dni datum zesplatněn. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni, tj. ke dni datum, činila výše pohledávky celkem 213 699,01 Kč, z čehož jistina představovala 205 012,05 Kč (z toho neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 200 013,35 Kč a připsané úroky ve výši 4 998,70 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 816,96 Kč, úrok z úvěru ve výši 4 998,70 Kč a poplatky ve výši 3 870 Kč. V žalobě se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 208 882,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 816,96 Kč, úroku ve výši 4 998,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od datum do zaplacení a úrok 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 194 804 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 19,99 % ročně v 93 měsíčních splátkách po 4 163 Kč.

3. Z podkladů pro soudní řízení ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 34 114,25 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy č. hodnota – seznamu pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.

5. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z podacího lístku ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).

6. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných částek (z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum a výzvy k okamžité úhradě dlužné částky ze dne datum).

7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne datum a podacího lístku ze datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum.

8. Z výpisu z účtu za období od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni datum ve výši -72,01 Kč. Již v závěru měsíce října 2023 činil jeho konečný zůstatek -86,28 Kč. Žalovaný opakovaně hospodařil s minimálním disponibilním zůstatkem a pravidelně vybíral prakticky veškeré příchozí prostředky bezprostředně po jejich připsání, přičemž se jeho účet často dostával do záporných hodnot.

9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 54 spisu a žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 19 344 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi právního předchůdce žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 193 Kč. Při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného právní předchůdce žalobkyně stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 21,52 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 2 008 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), a úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 1 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 163 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 163 Kč.

10. Z příjmové transakce zaúčtované na účet za období od datum do datum na č. l. 56 spisu soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného.

11. Soud neprovedl pro nadbytečnost následující důkazy: dohoda o úplatě ze dne datum, ceník pro soukromou klientelu, informace o zpracování osobních údajů ze dne datum, oznámení o úrokových sazbách a výpis z účtu za období od datum do datum. Skutkový stav byl na základě již provedených důkazů zjištěn bez důvodných pochybností a pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

13. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum na základě smlouvy uzavřené téhož dne úvěr ve výši 194 804 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 19,99 % ročně v 93 měsíčních splátkách po 4 163 Kč. Žalovaný uhradil částku 34 114,25 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum. Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni datum ve výši -72,01 Kč. Již v závěru měsíce října 2023 činil jeho konečný zůstatek -86,28 Kč. Žalovaný opakovaně hospodařil s minimálním disponibilním zůstatkem a pravidelně vybíral prakticky veškeré příchozí prostředky bezprostředně po jejich připsání, přičemž se jeho účet často dostával do záporných hodnot. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 19 344 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi právního předchůdce žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 193 Kč. Při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného právní předchůdce žalobkyně stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 21,52 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 2 008 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), a úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 1 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 163 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 163 Kč.Měsíční příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení účinného ke dni uzavření smlouvy (, dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú.

23. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný v období od datum do datum jen stěží hradil své pravidelné výdaje, když konečné zůstatky na běžném účtu žalovaného byly buď téměř na nule nebo dokonce v záporných číslech. Za těchto okolností se poskytnutí úvěru žalovanému jevilo jako značně riskantní, když jeho finanční situace nasvědčovala tomu, že v budoucnu nebude schopen své závazky plnit. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 87 odst. 1 z. s. ú. a § 2991 odst. 1, 2 o. z.).

24. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

25. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 160 689,75 Kč (původní jistina ve výši 194 804 Kč po uhrazení 34 114,25 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 160 689,75 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 48 192,30 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 816,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 208 882,05 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 192,30 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně ( o. z.) ve výši stanovené Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve den následující po splatnosti.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 772,57 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 208 882,05 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 4 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t., z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle a. t. a z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 790 Kč ve výši 7 095,90 Kč.

29. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

30. Soud dále žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ().