Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1112/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Šroubkové, zastoupené advokátem JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. února 2026 č. j. -623 a unesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2025 č. j. -600, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a AZET KONZULT - znalecký ústav s.r.o., sídlem Pod Šternberkem 306, Zlín, a Věry Řeháčkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, která jsou označena v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle . odst. 1 a d.

2. Okresní soud v Olomouci prvním usnesením určil výši znalečného za vypracovaný znalecký posudek v předcházejícím řízení, ve kterém byla stěžovatelka neúspěšná. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil usnesení okresního soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Okresní soud v Olomouci svým již druhým usnesením určil znalečné ve výši 99 925, 61 Kč. Určil také, že znalečné bude ve výši 14 000 Kč proplaceno ze zálohy, kterou složila stěžovatelka, a ve zbytku ze státních prostředků (napadené usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2025 č. j. -600). Stěžovatelka se znovu odvolala, protože nesouhlasila s určenou výší znalečného. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesení okresního soudu potvrdil (napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 2. 2026 č. j. -623). Poslední dvě jmenovaná unesení stěžovatelka napadla ústavní stížností.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnostiy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (, a y). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

5. K otázce nákladů řízení se Ústavní soud staví dlouhodobě značně rezervovaně a ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení bývají zpravidla zjevně neopodstatněné (srov. stanovisko sp. zn. ze dne 5. 3. 2025, body 11 a 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Napadená rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje Ústavní soud omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, bylo-li zasaženo i jiné základní právo stěžovatele nebo je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, např. přesah vlastního zájmu stěžovatele (srov. nález

sp. zn.

ze dne 9. 10. 2024). Silněji než jinde se v případě sporu o náklady řízení uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud proto zpravidla nepřezkoumává a nekoriguje rozhodnutí o nákladech řízení ani v případech, kdy by se neztotožňoval s výkladem a aplikací podústavního práva obecnými soudy (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 9. 2020). Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy plynoucí z ústavního pořádku a ustálené judikatury Ústavního soudu.

6. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obecných soudů jsou nepřezkoumatelná, nepředvídatelná a vykazující znaky libovůle. Soudy především rezignovaly na posouzení přiměřenosti celkové výše znalečného, porušily zásadu hospodárnosti řízení a nevysvětlily, proč výše znalečného několikanásobně převyšuje náklady na předchozí posudek. Tímto postupem zasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a do práva na ochranu majetku.

7. S námitkami stěžovatelky se Ústavní soud neztotožnil. Námitky směřují pouze k tomu, že stěžovatelka nesouhlasí s výší určeného znalečného. Není však úkolem Ústavního soudu přepočítávat jednotlivé položky nákladů, které vyúčtoval znalec. Samotná skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s určenou výší znalečného, nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by obecné soudy extrémně vybočily ze stanovených pravidel, například by vůbec neuvedly, z čeho se znalečné sestává. Obecné soudy však výše nastíněná pravidla neporušily a do ústavně zaručených práv stěžovatelky nezasáhly. Naopak, jasně vysvětlily, z čeho se stanovené znalečné skládá a na základě jakých předpisů postupovaly.

8. Co se týče namítaných procesních pochybení, ani ta Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Stěžovatelka namítá, že výše znalečného byla nepředvídatelná. Přestože skutečně nelze předem přesně určit, jaké výše znalečné dosáhne, nelze v této okolnosti spatřovat nepředvídatelnost rozhodnutí soudu - soud totiž předvídatelným postupem výši znalečného určil. Stěžovatelce navíc nelze dát za pravdu v tom, že by výše znalečného v projednávané věci nebyla podrobena efektivní soudní kontrole. O tom ostatně svědčí i to, že okresní soud některé vyúčtované položky vůbec nepřiznal a některé snížil. Jinými slovy, soudy poskytly stěžovatelce ochranu, a to v dané věci zcela dostatečnou. Ústavní soud jejich postup v rámci výše vymezených mantinelů přezkoumal a neshledal žádné pochybení, které by mohlo vést k vyhovění ústavní stížnosti.

9. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu