Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 860/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace X, zastoupené Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha-Suchdol, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2026 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu

1. V trestním stíhání skupiny (17) osob, mimo jiné i statutárního zástupce stěžovatelky, pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ( ) a legalizace výnosů z trestné činnosti [, alinea 1., alinea 2., odst. 4 písm. c) ], zajistilo Generální ředitelství cel usnesením ze dne 2. 10. 2023 č. j. GŘC-912-1457/TČ-2020-835150 finanční prostředky na dvou účtech stěžovatelky, a to až do výše 2 787 500 Kč na každém z účtů. V průběhu trestního řízení bylo zajištění omezeno jen na jeden účet a na částku 844 969 Kč.

2. Návrhem ze dne 12. 8. 2025 se stěžovatelka domáhala zrušení i tohoto zajištění.

3. Tuto žádost zamítla Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") usnesením ze dne 13. 11. 2025 č. j. KRPJ-109928-1301/TČ-2022-160080. Stížnost stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v neveřejném zasedání napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá, že městský soud napadeným usnesením porušil její základní práva zakotvená v a 11d (dále jen "") a v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol").

5. Podle stěžovatelky zanikl důvod zajištění nejpozději dne 29. 1. 2025, kdy uhradila veškeré dodatečné platební výměry uložené správcem daně v souvislosti s přezkoumávanou věcí. Stěžovatelka není obviněnou ani zúčastněnou osobou, považuje se fakticky za poškozenou, neboť z jejího majetku byly odčerpány finanční prostředky, a to i na daň z příjmu fyzických osob statutárního zástupce, který přijal vratku peněz stěžovatelky. Z uvedených důvodů má za to, že není důvod nadále zadržovat její majetek. Podle stěžovatelky není vůči ní možno aplikovat § 102 trestního řádu, neboť se jí nedostalo žádného výnosu z trestné činnosti. Městský soud se mýlí, tvrdí-li, že stěžovatelce je možné uložit trest propadnutí věci či ochranné opatření zabrání věci. Vyloučeno je i zabrání peněz podle i odst. 3 . Postup podle by byl možný pouze prokázalo-li by se, že zajištěné peníze jsou výnosem z trestné činnosti, o čemž však neexistuje žádný důkaz.

6. S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatelka Ústavnímu soudu navrhla napadená rozhodnutí zrušit.

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

7. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (y) a nikoli další instancí v systému orgánů veřejné moci. Ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která mají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody. Jinými slovy Ústavní soud zasahuje do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení až tehdy, představuje-li porušení "běžné zákonnosti" zároveň i porušení základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná "nesprávnost" napadeného rozhodnutí, ať je dovozována z hmotného či procesního práva a Ústavní soud zasáhne teprve při zjištění nejzávažnějších pochybení, jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo jsou-li projevem libovůle.

9. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu jsou opatřeními zasahujícími do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana y či Protokolu. Podle judikatury Ústavního soudu (například nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015

sp. zn.

) jde o prostředek dočasný, zatímní a zajišťovací, nepředstavující však konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti takových dočasných majetkových zajišťovacích institutů vychází Ústavní soud z jejich smyslu a účelu, kterým je náležité zjištění trestné činnosti, spravedlivé potrestání pachatelů a snaha co nejvíce eliminovat škodu způsobenou trestnou činností (viz nález ze dne 2. 12. 2013

sp. zn.

či usnesení ze dne 1. 7. 2004

sp. zn.

). Omezení majetkových práv zákonem stanoveným postupem a ze zákonných důvodů není zbavením vlastnického práva, ale opatřením týkajícím se užívání majetku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008

sp. zn.

) a není ani porušením presumpce neviny (y). V průběhu řízení je možné i opakovaně žádat o zrušení zajištění; v okamžiku, kdy zajištění není nutné pro účely trestního řízení, mohou je orgány činné v trestním řízení omezit či zrušit i bez návrhu.

10. Z usnesení policejního orgánu se podává, že u stěžovatelky byla v návaznosti na trestní řízení provedena daňová kontrola (daň z přidané hodnoty a daň z příjmu právnických osob). V jejím důsledku byla doměřena dodatečná daňová povinnost a daň byla (dne 29. 1. 2025) uhrazena. Následně (dne 4. 2. 2025) byly uhrazené dodatečné platební výměry napadeny odvoláním, a nenabyly tedy právní moci. Výsledky daňové kontroly byly zpochybněny a v důsledku odvolání může, mimo jiné, být i uhrazená částka daňovému subjektu vrácena. Za této situace je návrh na zrušení zajištění předčasný, a proto policejní orgán návrh zamítl.

11. Podle stěžovatelky jsou závěry policejního orgánu alibistické a postup orgánů činných v trestním řízení tak závisí (byl delegován) na jednání daňového úřadu, který není vázán lhůtami trestního řádu.

12. Městský soud v napadeném usnesení k otázce důvodnosti zajištění odkázal na své předchozí rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. a uvedl, že k zajištění nedošlo podle § 47 trestního řádu (zajištění nároku poškozeného - České republiky). Vzhledem k postupu v trestním řízení lze předpokládat jeho ukončení v létě tohoto roku, přičemž již byly uzavřeny dohody o vině a trestu. I proto je možné předpokládat, že meritorním rozhodnutím budou uloženy majetkové sankce (trest propadnutí náhradní hodnoty, ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty).

13. Pro zajištění majetku v této fázi řízení postačuje jistá míra pravděpodobnosti a rozhodnutí (omezení) není konečné. Z napadeného usnesení i z usnesení policejního orgánu je seznatelné, jaké důvody vedly k rozhodnutí. Usnesení městského soudu bylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou, odůvodnění odpovídá příslušnému stadiu trestního řízení a z ústavněprávního pohledu obstojí. Negativní dopad na stěžovatelku neznamená bez dalšího, že jde o nezákonné rozhodnutí a nejde o porušení jejích základních práv.

14. Z judikatury Ústavního soudu jsou též patrné požadavky, které by měla rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení při aplikaci majetkových zajišťovacích institutů splnit. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (y), musí být vydána příslušným orgánem (, y), nemohou být projevem svévole (y a a 3y) a musí být odůvodněna. Rozsah zajištěného majetku musí být přiměřený nejen sledovanému cíli, tedy náležitému zjištění trestné činnosti a spravedlivému potrestání pachatelů, ale i snaze co nejvíce eliminovat a reparovat způsobenou škodu (nález

sp. zn.

). Napadené usnesení uvedené požadavky splňuje.

15. Předkládá-li stěžovatelka své hodnocení, jaké tresty či ochranná opatření mohou či nemohou být v trestním řízení uloženy, nelze než takové úvahy považovat za předčasné. Meritorní posouzení trestní věci není předmětem ústavní stížnosti proti rozhodnutí o zajištění věci.

16. Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že rozhodnutím městského soudu byla porušena její základní práva. Jeho postup byl v souladu s procesními předpisy a rozhodnutí bylo dostatečně a srozumitelně odůvodněno.

17. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu