Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1023/2026

-260

USNESENÍ

R. M.

K. B.

, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. -234, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. -162, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 8. 2024, č. j. -170, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem „nemovitostí – pozemku pč. st. XY, zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY čp. XY, rod. dům, stavba stojící na pozemku pč. st. XY, pozemku pč. XY zahrada, pozemku pč. XY zahrada, vše zapsané na LV č. XY, okres XY, obec a k. ú. XY, jež je veden u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY“ (dále jen „nemovitosti“, příp. „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, č. j. -234, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu a navrhla odklad jeho vykonatelnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Za vyřešenou v rozporu s rozhodováním dovolacího soudu, případně dosud neřešenou, dovolatelka označila a) otázku povinnosti účastníka řízení (žalobce) navrhnout procesní nástupnictví podle , dojde-li po zahájení řízení k singulární sukcesi na straně žalovaného, a b) otázku důsledků nepodání takového návrhu. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně směšuje hmotněprávní převod vlastnického práva s procesním postavením účastníka řízení. Podle dovolatelky odvolací soud v napadeném rozhodnutí vytvořil neexistující povinnost podat návrh podle , citované ustanovení nesprávně vyložil, nesprávně posoudil naléhavý právní zájem na požadovaném určení a ignoroval erga omnes účinky určovacího rozsudku. Rozpor shledává s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , „sp. zn. “, „sp. zn. “ a „sp. zn. “, „sp. zn. “, „sp. zn. “ a „sp. zn. “. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Bez ohledu na to, že žalobkyně v dovolání uvádí řadu neexistentních (smyšlených) rozhodnutí Nejvyššího soudu, otázky, které v dovolání formuluje (ve třech různých formulacích vyjadřuje totéž), přípustnost dovolání nezakládají. Napadené rozhodnutí na nich částečně nespočívá a v části, ve které na otázkách spočívá, konvenuje s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. , shrnul, že k procesnímu nástupnictví podle nedochází na rozdíl od ze zákona a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví. S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.

Má-li žalobkyně zato, že odvolací soud se odchýlil od závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , přehlíží, že citované usnesení vycházelo z právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, která explicitní úpravu tzv. singulární sukcese neobsahovala. Ustanovení bylo do vloženo až s účinností od 1. 1. 2001.

Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu, že naléhavý právní zájem na určení nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. ), stejně jako závěr odvolacího soudu, že právní zájem je třeba zkoumat nikoli k okamžiku podání žaloby, ale musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. ).

V souzené věci bylo třeba otázku naléhavého právního zájmu poměřovat tím, že žalovaná nebyla v době rozhodování odvolacího soudu v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí. S ohledem na to odvolací soud správně (v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu) uzavřel, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nepřípustně a v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. odmítl jí navržené důkazy pouze na základě svého okamžitého procesního názoru, resp. jen proto, že nepodala návrh na procesní nástupnictví podle o. s. ř, a viní-li odvolací soud, že tím porušil , a 2 a y i zásadu spravedlivého procesu, nenapadá žádný závěr odvolacího soudu, jež by vyplýval z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž odvolacímu soudu je vytýká, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě – pokud by jí skutečně řízení bylo postiženo – však dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Proto přípustnost dovolání nezakládá. Nadto je vhodné uvést, že odvolací soud neodmítl provést důkazy proto, že žalobkyně nepodala návrh podle , jak nesprávně dovozuje, ale proto, že by provedení navržených důkazů nezměnilo ničeho na tom, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, což bez dalšího postačuje k zamítnutí žaloby.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Jelikož bylo dovolání žalobkyně v přiměřené době odmítnuto, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti podle , jenž jako návrh akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2026

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu