Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1402/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Adamem Szmolenem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2026 č. j. -262, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a L. V. a nezletilého M. V., jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva podle , , a odst. 2d a Úmluvy o právech dítěte.

2. Současně navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavní soudu odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 30. 1. 2026 č. j. -246, 11 P a Nc 429/2025 a ke společnému řízení spojil řízení o neshodách stěžovatele a vedlejší účastnice (dále jen "matka") jako rodičů vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") o významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti a řízení o péči a výživě nezletilého (výrok I), nezletilému ustanovil město X opatrovníkem k zastupování v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé podle § 466 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") s tím, že se toto rozhodnutí vztahuje i na případná další řízení, pokud budou zahájena do pravomocného skončení posledního z probíhajících řízení, s výjimkou řízení, kde byl jmenovaný opatrovník navrhovatelem, (výrok II) a zamítl návrh matky na přenesení příslušnosti na Okresní soud v Havlíčkově Brodě (výrok III).

4. K odvolání matky Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení okresního soudu v napadeném výroku III tak, že okresní soud přenáší svou příslušnost na Okresní soud v Havlíčkově Brodě a že posledně uvedenému soudu bude po právní moci usnesení postoupen opatrovnický spis. K tomu uvedl, že zde byla dána věcná i místní příslušnost okresního soudu, ten však vydal ve věci péče soudu o nezletilého rozsudek ze dne 1. 4. 2025 č. j. -160, ve kterém určil místo bydliště nezletilého na adrese XY, tj. v obvodu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Došlo tedy ke změně okolnosti, podle které se příslušnost posuzuje (§ 5 z. ř. s.), a tudíž byly naplněny zákonné předpoklady pro její přenesení.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl contra legem, neboť z fakultativního institutu přenesení příslušnosti podle § 5 z. ř. s. učinil povinnost. Má za to, že jde pouze o možnost, a interpretaci krajského soudu označuje za exces. S poukazem na mj. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019 sp. zn. či nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2015

sp. zn.

(N 7/76 SbNU 115) namítá, že v napadeném usnesení zájem dítěte nefunguje jako skutečné rozhodovací kritérium, ale jen jako slovní obrat zakrývající absenci individuální úvahy. Krajský soud nezohlednil, že probíhá řízení o jeho návrhu na změnu péče tak, že by o nezletilého rodiče pečovali v týdenních intervalech. Nelze proto přijmout premisu, že těžiště života nezletilého je stabilně a výlučně v obvodu soudu navrhovaného matkou, a závěr krajského soudu je tudíž předčasný, nehospodárný a bezpředmětný.

6. Stěžovatel dále namítá, že jeho argumentace nebyla náležitě vypořádána, a tudíž odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyhovuje ústavním požadavkům [nález ze dne 24. 8. 2021

sp. zn.

(N 148/107 SbNU 247)]. Došlo-li k přenesení místní příslušnosti bez individuálního posouzení zájmu dítěte a dalších okolností a stalo-li se tak na základě nesprávné teze, jak bylo zmíněno sub 5, došlo k porušení práva účastníků řízení na zákonného soudce [nález ze dne 23. 2. 2021

sp. zn.

(N 39/104 SbNU 403)]. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu bylo třeba podle stěžovatele zohlednit procesní historii, stadium řízení, kontinuitu rozhodování, hospodárnost řízení a dopad do práv účastníků, krajský soud však jako rozhodné kritérium zvolil geografickou vazbu k místu bydliště matky. Ve stadiu otevřeného sporu o péči nešlo o neutrální organizační krok, ale krajský soud posílil postavení jednoho z rodičů. V návaznosti na výše uvedené poukazuje stěžovatel na judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti soudů posuzovat zájem dítěte, řádně odůvodnit svá rozhodnutí a respektovat kogentní normy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení žádný takový prostředek k dispozici neměl.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu obecných soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Stěžovatel v prvé řadě vytýká krajskému soudu nesprávnou interpretaci § 5 z. ř. s. Ústavní soud však nemá, co by krajskému soudu z hlediska ústavnosti (a ani věcné správnosti) vytknul. Uvedené ustanovení zakotvuje (kumulativně) dvě podmínky, za nichž je soud oprávněn přenést svou příslušnost - první je změna okolností pro posouzení příslušnosti a druhou je zájem dítěte. Vzhledem k tomu, že orgány veřejné moci jsou povinny postupovat vždy v souladu s nejlepším zájmem dítěte, je to v případě splnění obou podmínek současně povinností soudu (srov. rovněž Lavický, P., a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních: Praktický komentář, Wolters Kluwer, 2015, § 5, bod 5, podle kterého slovo "může" vyjadřuje kompetenci soudu k přenesení příslušnosti). Současně platí, že i když je u soudu, kam má být řízení přeneseno, naplněna podmínka blízkosti, je to právě zájem dítěte, co ponechává soudu určitou míru uvážení o (ne)přenesení příslušnosti (srov. Jirsa, J., a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2023, komentář k § 5). Jak sám stěžovatel argumentuje (poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ) v zájmu dítěte je, aby rozhodl soud, který k tomu má nejlepší podmínky.

10. Naplnění první podmínky (§ 5 věta první ve spojení s § 4 odst. 2 z. ř. s.) stěžovatel nezpochybňuje. Jde-li o posouzení druhé podmínky krajským soudem (tj. zájem dítěte), z napadeného usnesení je patrno, že nezletilý se podle sdělení opatrovníka zdržuje ve XY více než rok, zde rovněž vykonává působnost i místně příslušný orgán sociálněprávní ochrany. Opatrovník proto vyjádřil názor, že by řízení mělo probíhat v místě skutečného bydliště, neboť tam má soud nejlepší předpoklady pro zjištění skutkového stavu věci, provádění dokazování i spolupráci s místními institucemi.

11. Stěžovatel v ústavní stížnosti sice vytkl krajskému soudu, že se nezabýval celou řadou kritérií, nicméně jeho věcná argumentace spočívala a spočívá v podstatě jen v tom, že podal u okresního soudu návrh, aby se mohl na péči o nezletilého podílet co největší možnou měrou. Sama tato skutečnost však ještě oporu pro závěr, že by se přenesení příslušnosti neslučovala s účinnou ochranou práv nezletilého, neskýtá, naopak z důvodů zmíněných opatrovníkem se jeví, že aktuálně je to Okresní soud v Havlíčkově Brodě, jenž má pro projednávání podaného návrhu a rozhodnutí o něm nejlepší podmínky. Závěr krajského soudu, byť by zde bylo namístě explicitní vyjádření k zájmu dítěte, se z hlediska ústavnosti neakceptovatelným nejeví.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl o samotné ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu