Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 59/2026-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 48 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 775,23 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 775,23 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 500 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 24. 10. 2022, uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), dle které poskytla banka v hotovosti, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému zhodnocením informací získaných od žalovaného, peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané prostředky společně s poplatky, a to v měsíčních splátkách. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně, zaplatil pouze celkem 1 500 Kč, zbytek dosud neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje vrácení jistiny ve výši 48 500 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 28. 4. 2025 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usneseními ze dne 9. 3. 2026 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Listinami označenými jako Žádost o spotřebitelský úvěr s datem 24. 10. 2022 včetně listin y nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota s datem 24. 10. 2022, má soud v řízení za prokázáno, že se v těchto listinách jsou upraveny podmínky pro poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 50 000 Kč včetně úpravy úroků, splácení, přičemž v listin ě žalovaný prohlásil, že předmětnou částku převzal v hotovosti. Listino u označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 28. 4. 2025, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného o úhradu dlužných částek.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dle písemné úvěrové smlouvy převzal žalovaný od žalobkyně částku 50 000 Kč, na tuto zaplatil 1 500 Kč, nic dalšího nezaplatil. Úvěruschopnost žalovaného si banka neověřovala. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 50 000 Kč, přitom žalovaný zaplatil 1 500 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 48 500 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům zamítl.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 82 %, neboť z původně žalované částky 58 978 Kč (s připočtením úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), bylo žalobkyni vyhověno v částce 48 500 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 18 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 64 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady představují celkovou částku 4 844 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 1 940 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 904 Kč (tj. za 3 úkony právní pomoci po 700 Kč – příprava a převzetí věci, předžalobní kvalifikovaná výzva, sepis žaloby, dále 300 Kč jako 3 režijní paušály po 300 Kč za poskytnuté úkony, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ), to vše včetně 21 % DPH. 64 % nákladů představuje 3 100 Kč. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.