Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 102/2026-38

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o 17 610 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku částka s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, žalovaný úvěr čerpal, ke dni datum nic nesplatil, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne datum náhradní formou dle (dále jen „ “), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným fyzickou nepodnikající osobou jako dlužníkem a společností právnická osoba., IČO IČO (dále také jen „věřitel“) jako úvěrujícím měla být dne datum uzavřena písemná smlouva o úvěru č. hodnota, žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, emailem, telefonním číslem a číslem účtu č. č. účtu. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši částka, který měl být poskytnut dne datum na bankovní účet žalovaného. Strany si měly ujednat poplatek za úvěr ve výši částka a úrok ve výši částka. Žalovaný měl celkem vrátit částku částka do datum jednorázovou platbou na účet věřitele. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky věřitele účinné k datu uzavření smlouvy. Soudu předložená nesoucí záznam smlouvy obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že podpis dlužníka byl proveden SMS kódem Anonymizováno dne datum v Anonymizováno hodin. Stejné potvrzení o podpisu dlužníkem bylo uvedeno i pod předsmluvním formulářem. Z profilu klienta soud zjistil, že věřitel o žalovanému měl informaci o výši čistého měsíčního výdělku ve výši částka jako zaměstnance Anonymizováno, žil sám, neměl vyživovací povinnost, náklady na služby a energie činily částka, ostatní náklady částka, bydlel u rodičů. Z interních záznamů o komunikaci soud zjistil, že telefon označený ve smlouvě jako telefon žalovaného a na email, rovněž označený ve smlouvě, jako email žalovaného, bylo v době od datum do datum odesláno 10 zpráv informujících o výši aktuálního dluhu a povinnosti tento zaplatit nebo si prodloužit lhůtu splatnosti. Z upomínky a předžalobní upomínky soud zjistil, že věřitel vyhotovil tyto dne datum a datum, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši částka do pěti dnů od doručení výzvy, jinak bude věc řešena soudně. Doklady odeslání nebyly soudu předloženy. Ze smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne datum postoupil věřitel pohledávku z označené úvěrové smlouvy s žalovaným postupníkovi společnosti právnická osoba, IČO Anonymizováno a tato jako postupitel další smlouvou z téhož dne žalobkyni. Obě postupní smlouvy měly přílohy, v nichž byla žalovaná pohledávka označena. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanému oznámila postoupení a současně ho před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dluhu ve výši částka do sedmi dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému odeslána poštou doporučeně dne datum na adresu trvalého bydliště.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Mezi žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem a společností právnická osoba. měla být dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky částka, splatné spolu s poplatkem částka a úrokem částka jednorázově do datum. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován svými osobními údaji včetně bankovního účtu, telefonního čísla a emailu. obsahující smlouvu ani předsmluvní formulář však neobsahovaly vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného, pouze údaj, že podpis byl učiněn prostřednictvím SMS kódu. Z interní karty klienta soud zjistil, že věřitel evidoval žalovaného jako zaměstnance Anonymizováno s čistým měsíčním příjmem ve výši částka, žalovaný měl žít sám, bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů, přičemž jeho měsíční náklady na služby a energie byly uváděny ve výši částka a ostatní náklady částka. Z interních údajů věřitele soud dále zjistil, že na žalovaným označený telefon a email byly v době od datum do datum zasílány zprávy upozorňující na vzniklý dluh a možnost jeho úhrady či prodloužení splatnosti. Soud dále zjistil existenci listin označených jako upomínky a předžalobní výzvy, avšak bez doložení jejich doručení žalovanému. Následně byla pohledávka smlouvami ze dne datum postoupena nejprve společnosti právnická osoba a poté žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dopisem odeslaným dne datum na adresu jeho trvalého bydliště. Z žádné z provedených listinných důkazů, ač soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, nevyplynulo, že by částka částka byla skutečně vyplacena či jinak poskytnuta žalovanému, k této skutečnosti nebyl předložen ani navržen žádný objektivně ověřitelný doklad, zejména výpis z bankovního účtu věřitele o provedení převodu na účet žalovaného.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení , (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Ověřování uzavření smlouvy soud posuzoval podle o. z., podle něhož se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, a podle o. z., podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V soukromoprávních vztazích lze podle použít i jiný typ elektronického podpisu než podpis uznávaný. To však samo o sobě neznamená, že jakýkoli technický autentizační prostředek bez dalšího prokazuje, že konkrétní osoba učinila právní jednání v určitém obsahu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Takový způsob autorizace může představovat prostý elektronický podpis či autentizační prvek, sám o sobě však bez dalších navazujících a spolehlivých důkazů neprokazuje bezpečně ani identitu jednající osoby, ani integritu podepisovaného dokumentu, tedy že souhlas byl dán právě se zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil. K obdobným závěrům dospěla i soudní praxe, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. . V projednávané věci žalobce neprokázal ucelený a věrohodný kontraktační řetězec, z něhož by bylo možno bez důvodných pochybností dovodit, že SMS kód použil právě žalovaný, že tento kód byl vázán ke konkrétnímu a neměnnému textu smlouvy a že předložené znění smlouvy odpovídá dokumentu, který měl být takto autorizován. Nebylo proto prokázáno, že by žalovaný smlouvu platně podepsal a že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy v písemné formě. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je již shora citovaný , o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že o. z. by měl být lex specialis k o. z. (viz Velký komentář I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v § až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. ). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu , o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní u (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu (např. formou SMS zprávy), je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. I tzv. IP adresa je jen unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Soud tedy uzavřel, že závazek ze smlouvy mezi účastníky nevznikl. To, co bylo plněno bez právního důvodu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle , 2 o. z. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána částka v žalované výši, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle a násl. o. z. na její úkor, kdy měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny, resp. nebylo prokázáno v jaké výši byly vyplaceny a v jaké byly žalovaným splaceny. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaný obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši jemu vyplacené částky a výši částky, kterou žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na u, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. ). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu , avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaný již zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení a výklad ustanovení , a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , negativně, protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.