Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 254/2025-56

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 22.500,- Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žaloba pro částku 22.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.10.2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba pro částku 22.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.10.2024 do zaplacení se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 22.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 17.10.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) dne 8.4.2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kdy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby). Úroky měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 7.500,- Kč vždy k 15 dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.4.2024. I přes upomínky žalovaný neuhradil pravidelnou měsíční splátku úvěru splatnou 15.4.2024, případně další splátky úvěru. Ke dni sepisu návrhu je žalovaný v prodlení se třemi neuhrazenými splátkami úvěru po 7.500,- Kč. Pohledávku 22.500,- Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru právní předchůdce žalobce postoupil dne 1.10.2024 na žalobce na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 a ze dne 1.10.2024 a předávacího protokolu č. hodnota. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 6.10.2024. Žalobce požaduje zaplacení částky 22.500,- Kč, která představuje smluvní úrok ve výši 15% měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne 16.4.2024 (den následující po splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení). Dále žalobce požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení.

V podání ze dne 16.10.2025 žalobce uvedl, že právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vyžádal si a žalovaný předložil: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti – kopii rodného listu, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, dodatečný doklad o příjmech – 3 výplatní pásky. Dále si vyžádal výpis z insolvenčního rejstříku (bez negativního záznamu), výpis z centrální evidence exekucí (bez negativního záznamu, výpis z databáze neplatných dokladů (bez negativního záznamu), výpis z OR zaměstnavatele (bez negativního záznamu), výpis z registru SOLUS (bez negativního záznamu) a platebních informací (bez negativního záznamu). Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 0, číslo jeho bankovního účtu a zaměstnavatele (právnická osoba). Jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činila částka 23.602,- Kč, náklady na bydlení 5.200,- Kč, pravidelné finanční závazky, jednorázové závazky a sázky 0, finanční zůstatek spotřebitele 10.902,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 7.5600,- Kč.

V podání doručeném soudu dne 20.3.2026 žalobce omluvil svou neúčast při jednání soudu nařízeného na 27.5.2026 a sdělil, že na žalobě trvá v plném rozsahu.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Předávacího protokolu č. hodnota k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 společnost právnická osoba. postoupila na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě. Dopisem ze dne 6.10.2024 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno do její datové schránky dle ust. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota ze dne 8.4.2024 soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky a následně verifikoval pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalované na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), kdy částka ve výši 50.000,- Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15.3.2025 (čl. IV 4.4 smlouvy) a zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako sazba měsíční a její výše činí 15 % p.m.(čl. IV 4.5 smlouvy). V čl. V 5.1 si strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše každé jednotlivé splátky úroku činí 7.500,- Kč splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru).

Žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného spolu s výpisem z evidence neplatných dokladů s negativním výsledkem ohledně dokladu žalovaného.

Žalobce doložil výpis z lustrace v registru SOLUS, REPI (registr platebních informací), Centrální evidence exekucí (výsledek lustrace) a insolvenčního rejstříku, které jsou ohledně osoby žalovaného negativní.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.1.2024 do 31.1.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 6.415,14 Kč a konečný zůstatek 456,79 Kč. Příjmy činila částka 29.846,- Kč, kdy částku 27.846,- Kč poukázala dne 11.1.2024 společnost právnická osoba a výdaje činila částka 35.804,35 Kč.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.2.2024 do 29.2.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 456,79 Kč a konečný zůstatek 1.085,67 Kč. Příjmy činila částka 24.241,- Kč, kdy částku 19.241,- Kč poukázala dne 12.2.2024 společnost právnická osoba a výdaje činila částka 23.612,12 Kč.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.3.2024 do 31.3.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 1.085,67 Kč a konečný zůstatek 527,65 Kč. Příjmy činila částka 41.220,- Kč, kdy částku 23.720,- Kč poukázala dne 11.3.2024 společnost právnická osoba a výdaje činila částka 41.778,02 Kč.

Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost právnická osoba bylo zjištěno, že tato má mimo jiné jako předmět podnikání výroba, obchod a služby, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů a telekomunikačních zařízení.

Žalobce předložil kopii výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec 2023, leden a únor 2024, ze kterých soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činila částka 28.000,- Kč a v únoru 2024 měl srážku 5.000,- Kč na přednostní exekuci.

Z detailu platby ze dne 9.4.2024 soud zjistil, že dne 8.4.2024 byla poukázána z účtu č. č. účtu částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.

Z detailu platby ze dne 9.4.2024 soud zjistil, že dne 9.4.2024 byla poukázána z účtu č. č. účtu částka ve výši 50.000,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.

Z upomínky č. hodnota ze dne 22.4.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.4.2024 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení dopisu spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč.

Z upomínky č. hodnota ze dne 5.5.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.4.2024 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 20.5.2024 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 500,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn v plné výši včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.

Z oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení ze dne 16.10.2024 bylo zjištěno, že tímto žalobce oznamoval žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou (ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 8.4.20242) v nominální hodnotě 45.000,- Kč na žalobce a zároveň jej vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 51.400,- Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy.

Předžalobní upomínkou ze dne 6.10.2024 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 51.400,- Kč do 16.10.2024, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 6.10.2024.

Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově, ze dne datum, č.j. hodnota bylo zjištěno, že žalobcem je právní předchůdce žalobce a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 50.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 50.000,- Kč od 6.10.2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč nebo proti elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla dne 8.4.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000,- Kč, které byly žalovanému vyplaceny dle podmínek stanovených ve smlouvě. Skutečnost, že žalovaný obdržel částku 50.000,- Kč žalobce doložil. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě spolu s úrokem. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně. Právní předchůdce žalobce odeslal žalovanému dne 22.4.2024 1. upomínku a dne 5.5.2024 2. upomínku z důvodu, že žalovaný neuhradil splátku úvěru splatnou dne 15.4.2024. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se právní předchůdce žalobce domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení v odpovídající výši této částky a úhrady nákladů řízení. Elektronický platební rozkaz byl vydán a dle tvrzení žalobce nabyl právní moci.

Podle , (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle tvrzení žalobce měl právní předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 23.602,- Kč, náklady na bydlení 5.200,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 0,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 10.902,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce dále prověřil na základě informací uvedených žalovaným, výplatními pásky, výpisy z účtu žalovaného a šetřením v databázích. Uváděné příjmy žalovaného byly dokládány výplatní páskou za měsíc prosinec 2023 a leden a únor 2024. Průměrný příjem žalovaného činila částka 28.000,- Kč a v únoru byla stržena částka 5.000,- Kč na přednostní exekuci. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného právní předchůdce žalobce počítal s náklady na bydlení ve výši 5.200,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl. Z předložených výpisů z účtu vyplývá, že měsíční zůstatek na účtu žalovaného nedosahuje výše splátky stanovené právním předchůdcem žalobce na poskytnutý úvěr. Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného (nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení). Je třeba poukázat na to, že již vstupní data na základě, kterých byl skóring proveden by měly odpovídat skutečnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Došlo tak k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Žalobce požaduje žalovanou částku 22.500,- Kč jako smluvní úrok ve výši 15% měsíčně z poskytnuté částky 50.000,- K za období 90 od 16.4.2024 (jak je uvedeno v návrhu). Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, ani k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku. Soud proto žalobu pro částku 22.500,- Kč s příslušenstvím zamítl, kdy žalovaný pro neplatnost smlouvy neměl povinnost smluvní úrok platit a o bezdůvodném obohacení již bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.