Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 Co 79/2026-82

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a Mgr. Dity Staňkové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

proti

žalované: Česká republika-orgán, IČO IČO sídlem adresa

o zaplacení částky 17 456 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 1. 2026, č. j. -60

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 17 456 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 20. 5. 2025 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 700 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady újmy z titulu nesprávného úředního postupu žalované jako nadřízeného správního orgánu při vyřizování stížnosti podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “), když žalobci bylo uloženo usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, vedeném pod sp. zn. spisová značka, uhradit náklady řízení v částce 17 456 Kč.

3. Žalovaná nárok neuznává. Ač ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nečinnosti, když orgán rozhodlo o stížnosti žadatele jméno FO, předložené dne 22. 7. 2024, až dne 27. 9. 2024, tedy po uplynutí zákonné 15denní lhůty stanovené § 16a zákona 106/1999, není tvrzená škoda v příčinné souvislosti s tímto pochybením. Nadto bylo možné tvrzené škodě ze strany právnická osoba zabránit.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 12. až 17.), přičemž se vypořádal i s tím, z jakého důvodu z některých provedených důkazů žádná skutková zjištění významná pro posouzení věci nečinil, resp. proč neprováděl další dokazování (bod 17. a 18.).

5. Prvostupňový soud věc posoudil podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “), zejména podle , 2, , a . Vyšel z toho, že žalobce uplatnil nárok na skutečnou škodu, sestávající z uhrazených nákladů soudního řízení o žalobě proti jeho nečinnosti, která měla vzniknout v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované spočívající v nerozhodnutí o námitkách pana jméno FO (dále jen „Žadatele“) v zákonné lhůtě. Uzavřel, že žalovaná se tím, že nerozhodla v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů podle zákona 106/1999, dopustila nesprávného úředního postupu. Ohledně vzniku škody vzal za prokázané, že žalobce uhradil náklady soudního řízení o žalobě proti nečinnosti ve výši 17 456 Kč, čímž došlo ke zmenšení jeho majetkového stavu. Tento stav lze označit jako majetkovou újmu, která nastala v majetkové sféře žalobce. Prvostupňový soud dále uzavřel, že pokud by žalovaná postupovala v souladu s právní úpravou a o stížnosti rozhodla v zákonné lhůtě, nemohlo by dojít ke vzniku škody (spočívající v uložení povinnosti nahradit náklady řízení), jednak proto, že by Žadatel pravděpodobně vůbec žalobu proti nečinnosti nepodal, a pokud by ji podal, nemohla by být úspěšná, a tedy by nebyl dán důvod pro přiznání nákladů řízení Žadateli. Neztotožnil se s námitkou, že žalobce mohl předejít vzniku škody tím, že by o žádosti Žadatele rozhodl i bez rozhodnutí nadřízeného orgánu v rámci prevence škod. Žalobci nelze vyčítat postup podle pořadu práva. Nadto to byl žalobce, který se aktivně snažil minimalizovat škodu tím, že urgoval nadřízený orgán. Činností/nečinností žalobce tak nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

6. Ačkoliv z výše uvedeného vyplývá naplnění obecných předpokladů odpovědnosti, považoval prvostupňový soud za zásadní, že žalobce se domáhá odpovědnosti státu za škodu za nesprávný úřední postup v řízení, v němž vystupoval jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona 106/1999 a žalovaná jako nadřízený orgán. Současně zdůraznil, že Žadatel se domáhal postupem podle tohoto zákona sdělení dat ohledně rozhodovací praxe žalobce v oblasti dopravních přestupků. Uvedené je významné pro posouzení, v jaké působnosti (přenesené či samostatné) jsou informace poskytovány. Platí totiž, že v případě územních samosprávných celků (obcí a krajů) je pro určení, kdo je povinným subjektem (a jeho nadřízeným orgánem) a v jaké působnosti jsou informace podle zákona 106/1999 poskytovány, resp. žádosti o informace vyřizovány, klíčové rozlišení, zda se informace týkají samostatné působnosti územního samosprávného celku, nebo působnosti přenesené (tj. výkonu státní správy v přenesené působnosti). Samostatné působnosti se týkají například informace o nakládání s majetkem obce, zřizování a rušení příspěvkových organizací a organizačních složek obce, poskytování dotací aj. Přenesené působnosti se týkají informace o přeneseném výkonu státní správy, například na úseku stavebního a územního rozhodování, živnostenském, ochrany životního prostředí atd. Ve vztahu k samostatné působnosti je přitom jediným povinným subjektem územní samosprávný celek, nikoli jeho jednotlivé orgány (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

7. Prvostupňový soud uzavřel, že informace byly poskytovány z činnosti žalobce v přenesené působnosti, neboť podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, je působnost stanovená orgánům obce a kraje výslovně výkonem přenesené působnosti. Činnost žalobce při poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím byla výkonem působnosti přenesené, a nikoli samostatné. Právní úprava odpovědnosti státu za škodu umožňuje domáhat se regresní náhrady po státu v případech, kdy se jedná o činnost výslovně v samostatné působnosti ( ). A contrario jedná-li se o činnost v přenesené působnosti, nelze se takové regresní náhrady úspěšně domáhat, a nárok na náhradu škody vůči žalované tak není po právu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítá, že na daný případ vůbec nenapadl nedopadá. Žalobce se regresní úhrady vůbec nedomáhal. Svůj nárok uplatnil podle jako „primární“ nárok subjektu, kterému byla způsobena škoda nesprávným úředním postupem (nevydáním rozhodnutí včas v zákonné lhůtě), nikoliv jako „sekundární“ regresní nárok územního celku, který sám byl povinen předtím uhradit někomu jinému podle . Žalobce náklady soudního řízení žadateli neuhradil na základě , ale na základě rozsudku vydaného podle Ostatně žadatel neuplatňoval svůj nárok na úhradu nákladů řízení podle . Nadto se týká škody způsobené nezákonným rozhodnutím, ale žalobce se domáhá škody způsobené nesprávným úředním postupem. Smyslem tohoto ustanovení není vyloučit možnost územního celku domáhat se regresní náhrady proti nadřízenému orgánu za škodu ve věcech týkajících se v přenesené působnosti, když tento zákon s tím vůbec nepočítal. Je-li podle komentářové literatury smyslem zajistit, aby důsledky způsobené újmy dopadly na ty subjekty, jež újmu skutečně svým jednáním způsobily, je absurdní použitím tohoto ustanovení vyloučit náhradu škody v tomto případě, když soud prvního stupně dokonce uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vzniku škody, to vše v příčinné souvislosti. Soud prvního stupně se přitom nijak nezabýval tím, zda se lze domáhat škody přímo podle . Zdůrazňuje, že podle komentářové literatury, kterou cituje, odpovídá stát za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním jiným osobám než účastníkům řízení, v jehož rámci k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Z ničeho neplyne, že takovou osobu by nemohl být i prvostupňový orgán, pokud mu vznikne škoda v důsledku nesprávného úředního postupu druhostupňového orgánu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasí s tím, že věc byla nesprávně právně posouzena podle . Žalobce se regresního nároku nedomáhá. Podle judikatury správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. bod 32. odůvodnění, nebo rozsudek Krajského soudu v adresa sp. zn. ) se uplynutím lhůty pro rozhodnutí o stížnosti nečinným vedle orgán stal i samotný právnická osoba, a to ohledně poskytnutí požadovaných informací, neboť nadále již nemohl podmiňovat poskytnutí informací žadateli požadováním úhrady za jejich poskytnutí. Právě nečinnost právnická osoba ohledně poskytnutí požadovaných informací byla příčinou toho, že nečinnostní žaloba podaná žadatelem byla podána důvodně, v důsledku čehož byly vůči právnická osoba přiznány náklady soudního řízení o nečinnostní žalobě, jejichž náhrady se žalobce v tomto řízení domáhá. právnická osoba měl na svou nečinnost ohledně poskytnutí informací, byť její vznik nezpůsobil, reagovat, a i s ohledem na prevenční povinnost ve smyslu nečinnost odstranit tím, že by požadované informace žadateli poskytl bez požadování úhrady nákladů na jejich vyhledání. Částka představující oprávněné požadované náklady na vyhledání informací (ve výši 1 392 Kč), která by při dodržení tohoto správného postupu nebyla právnická osoba žadatelem o informace uhrazena, by pak mohla představovat škodu, která je v příčinné souvislosti s pochybením orgán, Odboru komunikace, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě. Této škody se však žalobce nedomáhá. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Je třeba přisvědčit účastníkům, že věc byla nesprávně právně posouzena podle , neboť žalobce se regresního nároku nedomáhá. Přesto je správný závěr soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná.

12. Žalobce se svého nároku domáhá s tvrzením, že žalovaná se tím, že nerozhodla v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů podle zákona 106/1999, dopustila nesprávného úředního postupu podle .

13. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem se uplatní pouze tam, kde jde o výkon veřejné moci. Odpovědnost podle je odpovědností veřejné moci vůči osobám v nerovném postavení. Cílem úpravy je kompenzovat zásahy veřejné moci do základních práv či majetkových práv jednotlivců. Orgán veřejné moci nemá základní práva, která by mohla být porušena jiným orgánem. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že odpovědnost státu chrání jednotlivce, nikoli jiné státní instituce.

14. Odvolací soud tak uzavírá, že v této věci není prostor pro uplatnění náhrady škody podle tohoto zákona, jelikož mezi jednotlivými orgány při výkonu veřejné moci nárok na náhradu škody podle neexistuje. Z tohoto důvodu napadený rozsudek potvrdil podle včetně nákladového výroku.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a Procesně úspěšné žalované vznikly náklady odvolacího řízení podle a ve spojení se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. představované paušální náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč za vyjádření k odvolání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.