Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 63/2026 - 63

[19] Stěžovatelka uzavírá, že krajský soud pochybil, pokud schválil postup žalované, která podle ní nezjistila všechny rozhodné okolnosti svědčící v její prospěch a nedostatečně individualizovala své závěry. Napadený rozsudek je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, skutková podstata, z níž žalovaná vycházela, navíc nemá oporu ve spisech, případně byla nesprávně vyhodnocena.

[20] Stěžovatelka proto navrhuje, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

[21] Společně s kasační stížností požádala stěžovatelka o odkladný účinek a ustanovení zástupce.

[22] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření k žalobě a doplnila, že stěžovatelka je vysokoškolsky vzdělaná žena, která přicestovala na území České republiky dne 20. 12. 2017 na krátkodobé vízum a po skončení jeho platnosti nevycestovala. Po vydání prvního rozhodnutí o správním vyhoštění v dubnu 2018 sice území opustila, již v květnu 2018 se však v době zákazu vstupu vrátila. Po následném zajištění za účelem realizace vyhoštění požádala o mezinárodní ochranu, po negativním ukončení azylového řízení však opět nevycestovala. Ani druhé rozhodnutí o správním vyhoštění z června 2023 nerespektovala a nedoložila žádný konkrétní úkon směřující k získání platného cestovního pasu nebo oprávnění k pobytu. Žalovaná dále uvedla, že stěžovatelka po dobu pobytu na území neplnila ani další povinnosti cizince podle § 103 zákona o pobytu cizinců. S výjimkou řízení o správním vyhoštění a řízení o mezinárodní ochraně pobývala na území neoprávněně, bez platného cestovního dokladu, nebyla zdravotně pojištěna a nehlásila místo pobytu. O povolení k pobytu v České republice podle dostupných informačních zdrojů nežádala a mezinárodní ochrana jí nebyla udělena ani na základě poslední žádosti podané již v zařízení pro zajištění cizinců. K realizovatelnosti vycestování žalovaná uvedla, že samotné vycestování zajišťuje Ředitelství služby cizinecké policie, které jí telefonicky potvrdilo reálnost vyřízení náhradního cestovního dokladu Ruska i následné eskorty stěžovatelky do země původu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[23] Stěžovatelka vznáší proti napadenému rozsudku několik námitek. NSS je pro přehlednost shrnuje následovně:

A. její návrat z nepřátelské země do Ruska by pro ni mohl znamenat bezpečnostní riziko;

B. napadený rozsudek je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný pro nedostatečné vypořádání žalobních námitek;

C. žalovaná ani krajský soud podle ní dostatečně neposoudily reálnou proveditelnost jejího vycestování do Ruska;

D. žalovaná podle stěžovatelky neodůvodnila, proč by k dosažení účelu vycestování nepostačovala zvláštní opatření namísto zajištění;

E. krajský soud podle stěžovatelky dostatečně nezohlednil proporcionalitu zásahu do její osobní svobody.

[24] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[25] Co se týče přípustnosti jednotlivých kasačních námitek podle , z judikatury NSS plyne, že námitky nejsou přípustné, opírají-li se jen o jiné důvody, než ty uvedené v , nebo o důvody neuplatněné v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno. Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti reagovat na argumentaci krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho závěry (viz usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. -63, č. 4051/2020 Sb. NSS).

[26] Tomu však stěžovatelka v části kasační stížnosti nedostála. Námitku, že její návrat do Ruska z tzv. nepřátelské země by pro ni mohl znamenat bezpečnostní riziko, v řízení před krajským soudem neuplatnila. V žalobě sice obecně namítala omezenou realizovatelnost návratů do Ruska, absenci přímého leteckého spojení, problematickou spolupráci se zastupitelskými úřady a obtíže při vydávání náhradních cestovních dokladů, netvrdila však, že by jí po návratu do Ruska hrozilo nebezpečí právě proto, že se vrací z České republiky jakožto Ruskem označené „nepřátelské země“, ani že by vůči osobám v obdobném postavení byla uplatňována konkrétní restriktivní opatření. Tuto argumentaci uplatnila až v kasační stížnosti, ačkoli jí nic nebránilo vznést ji již v řízení před krajským soudem.

[27] NSS nepřehlédl, že v řízení o zajištění cizince může být s ohledem na zásadu non-refoulement a požadavky unijního práva namístě přihlédnout i k okolnostem, které nebyly uplatněny již v řízení před krajským soudem. V bodě 44 rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. -39, č. 4456/2023 Sb. NSS, dovodil NSS z judikatury Soudního dvora EU, že „i české správní soudy jsou povinny při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění cizince, které vyplývají z unijního práva, tedy i ve věcech zajištění za účelem správního vyhoštění, na které dopadá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (návratová směrnice), přihlížet z moci úřední k vadám a nezákonnostem rozhodnutí o zajištění, které soudy zjistí, případně které vyjdou v řízení najevo, přestože nejsou součástí uplatněných žalobních bodů. Z toho rovněž vyplývá, že v řízení o kasační stížnosti zajištěného cizince proti rozsudku krajského (městského) soudu ve věci takového rozhodnutí o zajištění cizince se neuplatní obecné pravidlo, podle něhož jsou ve smyslu nepřípustné kasační námitky, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským (městským) soudem, byť tak učinit mohl. Ani přípustnost těchto námitek v řízení o kasační stížnosti ovšem bez dalšího nevede k závěru, že by stěžovatel v takovém případě mohl krajskému (městskému) soudu úspěšně vytýkat, že se těmito námitkami explicitně nezabýval.“ V nynějším případě však nejde o vadu či nezákonnost, které mohly být zjištěny soudem či vyplynout ze spisu, nýbrž o obecné tvrzení, že ČR je Ruskou federací vnímána jako nepřátelská země, které bylo poprvé uplatněno v kasační stížnosti, a to zcela obecně. Není žádný důvod, aby na takové obecné tvrzení dopadla judikatorně dovozená výjimka z nepřípustnosti námitek uplatněných poprvé až v řízení o kasační stížnosti. V tomto rozsahu je proto kasační stížnost podle nepřípustná.

[28] NSS dále posoudí přijatelnost zbývajících kasačních námitek.

[29] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( ). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[30] Krajský soud dle stěžovatelky nedostatečně odůvodnil svůj rozsudek, nevypořádal se s námitkami obsaženými v žalobě a pouze formalisticky odkazoval na závěry žalované. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. -130, č. NSS, či ze dne 29. 7. 2004, č. j. -52). NSS napadený rozsudek za nepřezkoumatelný nepovažuje. Krajský soud srozumitelně vyložil, proč považoval rozhodnutí žalované za přezkoumatelné, proč měl za splněné podmínky zajištění podle zákona o pobytu cizinců, proč nepovažoval zvláštní opatření za účelem vycestování za dostatečná a proč neshledal přítomnost překážky vycestování stěžovatelky. To, že se stěžovatelka s jeho závěry neztotožňuje, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

[31] Otázkou reálné možnosti vycestování se již zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 23. 11. 2011, č. j. -150, č. 2524/2012 Sb. NSS, kde dovodil, že správní orgán je povinen zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona o pobytu cizinců možnými překážkami vyhoštění, vycestování nebo předání tehdy, jsou-li mu v době rozhodování známy nebo vyšly-li v řízení najevo. V takovém případě je musí předběžně posoudit a učinit si úsudek, zda je vyhoštění, vycestování nebo předání alespoň potenciálně možné. O zajištění naopak nelze rozhodnout tehdy, pokud zákonný účel omezení osobní svobody pravděpodobně nebude možné uskutečnit. Rozšířený senát následně v bodě 31 uzavřel, že „pokud správní orgán po předběžném zhodnocení všech jemu známých skutečností, jež by mohly vylučovat správní vyhoštění, vycestování či předání cizince, dospěje k závěru, že správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince je i přes tyto skutečnosti alespoň potenciálně možné, je oprávněn rozhodnout o zajištění cizince.“

[32] Krajský soud z těchto východisek nevybočil. Posoudil, zda v době rozhodování žalované existovala překážka vycestování stěžovatelky, a vysvětlil, proč vycestování do Ruska nepovažoval za předem vyloučené. Zohlednil přitom, že stěžovatelka netvrdila konkrétní individuální překážku návratu do země původu, poukazovala pouze na obecné okolnosti související s dopravní dostupností Ruska, absencí přímých letů, komplikovanou komunikací se zastupitelskými úřady a s mezinárodní situací. Při podání vysvětlení naopak uvedla, že jí v Rusku nic nehrozí, nemá tam problémy se státními orgány ani soukromými osobami a v případě návratu jí nehrozí vážné nebezpečí, navíc řízení o její žádosti o mezinárodní ochranu již bylo pravomocně skončeno neúspěšně. Žalovaná tedy postupovala v souladu s bodem 25 výše citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS, že „smyslem řízení o zajištění cizince není konečné posouzení otázky, zda má být tomuto cizinci uděleno správní vyhoštění nebo zda má být předán na základě mezinárodní smlouvy či má jinak nuceně vycestovat z území ČR, ale pouze vytvoření podmínek pro to, aby tento hlavní účel mohl být realizován a nebyl předem zmařen tím, že se cizinec bude skrývat či se jinak vyhýbat realizaci případného správního vyhoštění, předání či vycestování z území ČR.“ Kasační argumentace stěžovatelky proto nepředkládá novou právní otázku přesahující její vlastní zájmy, nýbrž pouze obecně polemizuje s aplikací ustálených judikaturních závěrů na skutkové okolnosti její věci.

[33] Otázkou podmínek, za jejichž splnění lze namísto zajištění použít zvláštní opatření, se již také zabýval rozšířený senát, a to v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. -38, č. 3559/2017 Sb. NSS, které správně použil i krajský soud. Zejména v bodech 25 a 29 usnesení rozšířený senát NSS dovodil, že zajištění cizince nesmí být automatismem a správní orgán musí vždy zvážit možnost použití zvláštních opatření. To však neznamená, že by policie musela zvláštní opatření nejprve uložit a teprve po jejich neúspěchu přistoupit k zajištění. Zvláštní opatření lze použít jen tehdy, lze-li předpokládat, že cizinec bude schopen plnit z nich plynoucí povinnosti a že jejich uložením nebude ohrožen výkon správního vyhoštění či vycestování. Při této úvaze je třeba hodnotit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností.

[34] Tyto závěry jsou použitelné i při zajištění podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. NSS to výslovně uvedl v bodech 17 až 20 usnesení ze dne 12. 2. 2026, č. j. -29. V případě cizince, který nevycestoval ani po uplynutí lhůty k dobrovolnému opuštění území, již existují konkrétní poznatky o tom, jak se postavil ke své povinnosti území opustit. Volba zajištění proto v takových případech zpravidla přichází v úvahu, nebrání-li tomu výjimečné individuální okolnosti.

[35] Krajský soud se od těchto východisek neodchýlil. Nevycházel pouze z obecného rizika maření vycestování, ale z konkrétní pobytové historie stěžovatelky. Přihlédl k tomu, že již v roce 2018 porušila zákaz vstupu, následně nerespektovala ani rozhodnutí o správním vyhoštění z roku 2023, dlouhodobě pobývala na území bez oprávnění a bez platného cestovního dokladu, nedoložila kroky směřující k jeho získání a při pobytové kontrole vystupovala pod jinou identitou. Závěr o nedostatečnosti zvláštních opatření tedy nebyl založen na pouhém obecném odkazu na riziko maření vycestování.

[36] Stěžovatelka sice namítá, že se neskrývala ani se nevyhýbala správním orgánům, ale nevyvrací závěry žalované. Z ustálené judikatury NSS plyne, že posouzení možnosti zvláštních opatření nezávisí pouze na subjektivním postoji cizince, zda je ochoten se jim podrobit, ale na objektivním hodnocení jeho celkové situace správním orgánem. V bodě 12 rozsudku ze dne 13. 3. 2020, č. j. -18, NSS řekl, že „uložení mírnějšího opatření je tedy vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je zcela samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců.“

[37] Již zmiňované usnesení rozšířeného senátu č. j. -38 v bodě 41 říká, že „je povinností správního orgánu zvážit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince).“ Následná polemika stěžovatelky o tom, že chce dále spolupracovat a nijak nemařila vycestování, není přijatelnou námitkou.

[38] Ze stejných důvodů nezakládá přijatelnost ani námitka nedostatečného zohlednění proporcionality zásahu do osobní svobody. Krajský soud nepominul osobní situaci stěžovatelky, zabýval se jejími rodinnými vazbami, tvrzenou závislostí dcery na její pomoci i délkou jejího pobytu v České republice. Stěžovatelka v kasační stížnosti pouze nesouhlasí s tím, jak krajský soud tyto okolnosti vyhodnotil v poměru k jejímu dosavadnímu pobytovému jednání.

[39] Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti nově poukazuje na obtíže spojené s pobytem v zařízení pro zajištění cizinců, komplikované soužití s ostatními klienty zařízení, přístup sociálních pracovníků a celkové podmínky pobytu v zařízení, jde o argumentaci, kterou v žalobě v této podobě neuplatnila, ačkoli jí v tom nic nebránilo. V tomto rozsahu je proto kasační stížnost podle nepřípustná. Nad rámec toho NSS dodává, že tato tvrzení míří především k podmínkám výkonu zajištění, nikoli k otázce, zda byly v době vydání rozhodnutí žalované splněny zákonné podmínky zajištění.

[40] Lze proto uzavřít, že ve věci stěžovatelky nedošlo k naplnění žádné z výše uvedených podmínek přijatelnosti, a NSS proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.

[41] NSS nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože ve věci rozhodl přednostně, bezodkladně poté, co byly splněny podmínky řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

[42] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle

[43] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. -33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává.

[44] Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. Richardu Polmovi, advokátovi, který byl stěžovatelce k její žádosti ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2026, č. j. –48, a jehož náklady tak nese stát, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení (včetně první porady se stěžovatelkou), podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“). Za tento úkon náleží zástupci stěžovatelky odměna ve výši 4 620 Kč podle a advokátního tarifu. Dále zástupci stěžovatelky náleží náhrada hotových výdajů (režijní paušál ve výši 450 Kč podle advokátního tarifu). Celkem tedy zástupci stěžovatelky náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč. Tuto částku mu Nejvyšší správní soud vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. června 2026

Pavel Molek

předseda senátu