Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 321/2026

-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci oprávněného Bumažnaja fabrika Spartak, se sídlem v Mogilevské oblasti - Šklov, Frabričnaja 26, Běloruská republika, zastoupeného Mgr. Jiřím Hölblingem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 24, proti povinné INTERSERVICE & Co., a. s., se sídlem v Praze 10 - Uhříněvsi, Dopravní 500/9, identifikační číslo osoby 25277111, zastoupené Mgr. Michalem Švecem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, o uznání a povolení výkonu cizího rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2025, č. j. -169, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1) Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. -169, k odvolání povinné potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2023, č. j. -39, ve výroku I, jímž soud prvního stupně uznal rozhodnutí Hospodářského soudu Mogilevské oblasti č. j. ze dne 3. 8. 2021 (dále „cizí rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 25. 8. 2021; ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, o náhradě nákladů řízení, odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení. Cizím rozhodnutím bylo povinné uloženo, aby oprávněné zaplatila částku 19 401,15 EUR za povinné oprávněnou dodané zboží (výrobky).

2) Odvolací soud po doplnění dokazování (bod 10 až 16 odůvodnění) citoval čl. 54 odst. 1 písm. a), čl. 55 odst. 1 a 3, čl. 56 odst. 1 a 2, jakož i čl. 60 písm. a) až e) Smlouvy uzavřené 12. 8. 1982, č. 95/1983 Sb., mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (k tomu viz vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.), která zůstává nadále v platnosti ve vztazích mezi Českou republikou a Běloruskou republikou (viz odst. 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu - dále „Mezinárodní smlouva“), citoval dále , odst. 4 a odst. 5 , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále „“), načež uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže se v řízení o uznání cizího rozhodnutí „omezil v zásadě na zkoumání toho, zda (…) rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti, zda byl povinný řádně předvolán na jednání Hospodářského soudu Mogilevské oblasti a zda nebyly dány překážky uznání rozhodnutí uvedené v “ Mezinárodní smlouvy. Rovněž odvolací soud po provedeném dokazování konstatoval, že povinné bylo předvolání na jednání před běloruským soudem prvního stupně konané 3. 8. 2021 řádně doručeno, cizí rozhodnutí následně bylo povinné doručováno dne 7. 5. 2021 uložením na adresu jejího sídla v Praze 10, Dopravní 500/9, a následně po nevyzvednutí v úložní době „vložením do schránky uživatele“ dne 24. 5. 2021, kdy nabylo právní moci, jak prokazuje spis ve věci dožádání doručování písemností běloruského soudu prvního stupně sp. zn. . Tuzemskému soudu nepřísluší revize věcné správnosti rozhodnutí cizího soudu (namítané neplatnosti plné moci z 6. 6. 2014, kontraktačních ujednání či údajné kompenzace za zmařenou investici povinné v Bělorusku), neboť takový postup by byl v rozporu s Mezinárodní smlouvou. Námitky v tomto směru mohla povinná uplatnit při jednání běloruského soudu či v opravném prostředku proti cizímu rozhodnutí. Tuzemský soud rovněž nemá pravomoc přezkoumat správnost vyznačení doložky právní moci na cizím rozhodnutí.

3) Proti rozsudku odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), tak, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, přičemž „nejsou dány podmínky nepřípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení “.

4) Dovolatelka namítala, že soud prvního stupně „nedostatečně zjistil skutkový stav“, odvolací soud následně chybně „právně posoudil a vyložil“ obsah Mezinárodní smlouvy, k čemuž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2021, sp. zn. , od kterého se odvolací soud v případě otázky „nemožnosti posouzení základních otázek platnosti právního jednání či povahy právní moci“ ve smyslu odchýlil. Již sama skutečnost, že se soud nevypořádal s námitkami účastníka řízení, které mají současně vztah k posuzované věci, „zásadně zakládá protiústavnost“ napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu d. Konkrétně seodvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně neodůvodnil „zamítnutí (běloruským soudem) návrhu povinné o provedení svědeckých výslechů“ (zástupce povinné B. S., komerčního ředitele oprávněné A. V. Pogrebkova a bývalého ředitele oprávněné S. M. Š.), čímž porušil zmíněné, ústavně zaručené právo povinné na spravedlivý proces.

5) Povinná vylíčila důvody neplatnosti právního jednání v bodu III. dovolání (jednání proběhlo s povinné „neznámými osobami“ na základě kopie neplatné plné moci, originály „dohody /…/ ke kontraktu na dodávky produkce fabriky oprávněné“ se ztratily, povinná dohodu nepodepisovala, neboť na dohodě „neodpovídá pravosti“ podpis jejího zástupce ani razítko) a rozporovala skutečnost, že jí bylo cizí rozhodnutí doručeno a že proti němu nepodala opravný prostředek. Namítala, že cizí rozhodnutí nabylo právní moci ještě předtím, než jí bylo doručeno. Přesto proti němu podala povinná dne 8. 12. 2021 odvolání, které bylo „usnesením odvolací instance č. j. /A ze dne 21. 12. 2021 povinné vráceno bez projednání z důvodu, že lhůta pro jeho podání již vypršela“. S odkazem na odvolací instanci stejným způsobem rozhodl běloruský vrchní soud (bod IV dovolání). Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

6) Oprávněná se k dovolání protistrany nevyjádřila.

7) Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) rozhodl o dovolání povinné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , vezněnípozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, vezněnípozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a po zjištění, žedovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( a contrario), resp. není pro vady obsahu projednatelné ( ve spojení s ).

8) Podle y jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

9) Podle ustanovení se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

10) Podle ustanovení uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení řízení, pro které se odstavec 2 použije obdobně. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje.

11) Podle ustanovení cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.

12) Především je namístě připomenout, že výkon cizího rozhodnutí, jež podléhá úpravě podle ustanovení až 16 ZPMS, lze provést jen soudním výkonem rozhodnutí, přičemžexekuci prostřednictvím exekučního řádu lze v takovémto případě provést pouze tehdy, bylo-li rozhodnutí uznáno postupem podle ustanovení , tedyrozsudkem soudu, který je třeba odůvodnit, a to jak v případě vyhovění návrhu na uznání cizího rozhodnutí, tak i v případě jeho zamítnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., srov. dále ex. řádu).

13) Namítá-li dovolatelka porušení jejího práva na spravedlivý proces ve formě výtky, žese odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně neodůvodnil „zamítnutí (běloruským soudem) návrhu povinné o provedení svědeckých výslechů“, označuje fakticky vadu předchozího (tuzemského) exekučního řízení, ke které dovolací soud v případě nepřípustného dovolání nepřihlíží, a to ani tehdy, pokud by taková vada řízení nastala (srov. větu druhou ). Z hlediska obsahu dovolání je však pravděpodobnější, že okolnost absence důvodů k „neprovedeným důkazům“ a z toho dovozovaného porušení práva na spravedlivý proces klade dovolatelka do souvislosti s kritizovaným postupem běloruského soudu. Dovolává se tak dodržení základních norem procesního práva jakožto důvodu, pro který nelze cizí rozhodnutí uznat.

14) Ochrana základních práv jednotlivce patří k ústředním principům právního řádu vČeské republice a představuje jeho klíčový prvek; proto uznání rozhodnutí, které neobstojí zhlediska ochrany základních (a tedy i procesních) práv, by bylo v rozporu s veřejným pořádkem a v konečném důsledku i se samotným ústavním pořádkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2016, sp. zn. ); půjde tedy o porušení podstatné právní zásady, jež nese znaky práva základního (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018, sp. zn. ). K základním normám procesního práva zaručujícím stranám právo na spravedlivý proces náleží zejména právo být slyšen. Jelikož náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, lzeve státě uznání rozhodnutí (případně jeho výkonu) zohlednit pouze zcela zásadní procesní vady spočívající především v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit (srov. VAŠKE, Viktor. Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 45, dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. ).

15) K zamezení možnosti dovolatelky stran uplatnění základních procesních práv však v posuzované věci před běloruskými soudy nedošlo. Důvody neprovedení některých důkazů běloruským soudem (jejich opodstatněnost) Mezinárodní smlouva s odepřením uznání rozhodnutí nespojuje (čl. 60 ve spojení s ), k čemuž je namístě zdůraznit, že znění (obsah) Mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a kterou je Česká republika vázána, má pro řešení otázky (ne)uznání cizího rozhodnutí prioritní význam (srov. y). K témuž je nutné podotknout, že dovolatelka předestřenými otázkami nezpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu co do jejího řádného předvolání k jednání běloruského soudu a možnosti (byť nevyužité) se tohoto jednání účastnit.

16) Argumentace povinné založená na neplatnosti kontraktu účastnic, na zjištění skutkového stavu věci, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů před běloruským soudem prvního stupně, tj. argumentace směřující do věcné podstaty cizího rozhodnutí, nemůže obstát, neboť uvedené námitky nemohou představovat relevantní důvody pro odepření uznání cizího rozhodnutí ve znění posuzované Mezinárodní smlouvy, přičemž rovněž z hlediska českého právního řádu (potažmo přímo aplikovatelných norem evropského práva) není přípustné, aby cizí rozhodnutí bylo (exekučními) českými soudy meritorně přezkoumáváno.

17) Obdobně i „procesní“ námitka povinné, že „cizí rozhodnutí nabylo právní moci ještě předtím, než jí bylo doručeno“, je zavádějící v tom smyslu, že dovolatelka opomíná (resp.přehlíží) v českém právním řádu obvyklý institut náhradního doručení cizího rozhodnutí a zdůrazňuje toliko okamžik, kdy se s obsahem cizího rozhodnutí fakticky seznámila. V důsledku náhradního doručení opožděně podaný opravný prostředek proti cizímu rozhodnutí tudíž nemůže znamenat, že by dovolatelka byla na svých právech krácena a že by bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

18) Jestliže se odvolací soud při řešení dovolatelkou ohlášených otázek neodchýlil odustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemohou být přiléhavé ani odkazy dovolatelky na konkrétní judikaturní rozhodnutí ve vazbě na prosazované hledisko přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání v souladu s odmítl.

19) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).

20) Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , který vyslovil, že jsou-li splněny důvody proodmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh naodklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinné v Ústavním soudem akceptované přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 6. 2026

JUDr. Aleš Zezulapředseda senátu