Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 994/2026

-421

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr.Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Oswald Invest a.s., IČO 05314585, se sídlem vBohuňovicích, V drahách 39, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované CETIN a.s., IČO 04084063, se sídlem vPraze, Českomoravská 2510/19, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky vOlomouci ze dne 17. 12. 2025, č. j. -375, takto:

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení místnosti užívané žalovanou pro provozování telekomunikačního zařízení nacházející se v

přízemí jihovýchodního rohu stavby č. p.

XY

, která je součástí pozemku parc. č. st.

XY v katastrálním území XY

. Žalovaná užívá tyto prostory pro umístění a provoz telekomunikačního zařízení veřejné komunikační sítě (telefonní ústřednu), ačkoli jí podle názoru žalobkyně nesvědčí zákonné věcné břemeno. Právního předchůdce žalobkyně neinformovala o výkonu práva plynoucích z

věcného břemene a

s

právním předchůdcem žalobkyně uzavřela 1. 4. 1994 nájemní smlouvu, která

byla k

31. 12. 2008 ukončena výpovědí. Poté užívala místnost bez právního důvodu, určitou dobu však poskytovala žalobkyni peněžitou náhradu za užívání předmětných prostor. Od 1. 1. 2019 náhradu neposkytuje. Ústředna není podle názoru žalobkyně součástí telekomunikačního vedení; pouze k

umístění telekomunikačního vedení mohlo přitom zákonné věcné břemeno vzniknout.

2. Žalovaná namítala, že věcné břemeno vzniklo ze zákona, splnění dalších povinností (zejména notifikační povinnosti) nebylo třeba. Uzavřená nájemní smlouva byla neplatná, představovala jen dohodu upravující náhradu nákladů vsouvislosti se zákonným věcným břemenem. I kdyby zákonné věcné břemeno nevzniklo, došlo by kjeho mimořádnému vydržení. Podle názoru žalované je telefonní ústředna součástí telekomunikačního vedení, neboť ji nelze oddělit, aniž by došlo kznehodnocení věci. Ústředna a telefonní kabely proto následují stejný právní osud, zákonné věcné břemeno vzniklo i ve vztahu kústředně.

3. Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. -252, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí znásledujících skutkových zjištění. Žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, v katastrálním území XY. Do budovy byla nejpozději vroce 1989 nebo 1990 umístěna právní předchůdkyní žalované analogová ústředna, která byla vroce 1997 nahrazena ústřednou digitální. Právní předchůdkyně užívala místnost, kde byla ústředna umístěna, od 21. 3. 1994 na základě nájemní smlouvy, která byla k31. 12. 2008 ukončena výpovědí. Na výzvu odmítla místnost vyklidit.

5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2025, č. j. -375, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), změnil nákladový výrok II (výrok II) a výrokem III rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

6. Odvolací soud rozhodoval poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí vtéto věci zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. , a věc vrácena odvolacímu soudu kdalšímu řízení.

7. Odvolací soud byl vázán právním názorem dovolacího soudu, podle kterého oprávnění stavět (zřizovat) aprovozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných avytyčovacích bodů ( , o telekomunikacích)se nevztahuje na stavbu (zřízení) a provoz telekomunikačního vedení uvnitř cizích budov. Zabýval se proto obranou žalované, kteránamítala, že právo odpovídající věcnému břemenu nabyla vydržením. Odvolací soud neshledal podmínky pro nabytí tohoto práva mimořádným vydržením, neboť neměl zaprokázané, že právní předchůdkyně žalované právo vykonávaly s úmyslem mít ho pro sebe, protože nemovitost užívaly na základě souhlasu tehdejšího vlastníka a jako oprávněné zvěcného břemene nevystupovaly po dobu potřebnou kmimořádnému vydržení.

8. Dovodil však, že právní předchůdkyně žalované se chopila držby práva odpovídajícího věcnému břemenu (začala jej fakticky vykonávat) dne 1. 1. 2009, vyjádřila rovněž svůj úmysl, že po skončení nájemní smlouvy bude dál nemovitost užívat pro sebe na základě zákonného věcného břemene, o kterém se domnívala, že jí svědčí, vlastník nemovitosti takové užívání trpěl a existenci věcného břemene již nezpochybňoval. Právo odpovídají věcnému břemenu tak od ledna 2009 vykonávala v omluvitelném omylu do 31. 5. 2015, stejně jako poté žalovaná, která tak ke dni 2. 1. 2019 právo odpovídající věcnému břemenu vydržela. Odvolací soud se zabýval také „otázkou pravosti držby ve smyslu § 1090 o. z., a to otázkou kvalifikovaného titulu“, za který vposuzované věci považoval zákon, a podotkl, že domněnka pravosti držby nebyla vyvrácena.

II.Dovolání a vyjádření k němu

9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné

dovolání, jehož přípustnost opírá o §

237 , ,

(„“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v

10. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení následujících právních otázek:

1) Otázka podmínek řádného vydržení podle , , (dále „o. z.“). Uvedl, že odvolací soud považoval za „kvalifikovaný titul“ prodržbu práva odpovídající věcnému břemenu zákon. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušen, však vyloučilo, že by zákon o telekomunikacích mohl představovat právní titul vedoucí ke vzniku věcného břemene ktíži budovy. Mohlo tak jít nanejvýš o titul domnělý (putativní), který však s ohledem na znění o. z. k řádnému vydržení nepostačuje (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). 2) Otázka dobré víry držitele v poctivost držby. Omyl žalobce – profesionála v oboru – nepovažuje za omluvitelný právní omyl (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ), dobrá víra navíc nebyla prokázána po celou vydržecí dobu, neboť sama žalovaná a její právní předchůdce projevili pochybnosti o existenci práva odpovídajícího věcnému břemenu několikrát (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ).

11. Namítá rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé. Navrhuje, aby

Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví, případně aby

napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k

dalšímu řízení.

12. Žalovaná označila dovolání za zcela nepřípustné, neboť konkrétní otázky hmotného či procesního práva podle jejího názoru nevymezuje. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, v souladu se současnou rozhodovací praxí, důvodná podle jejího názoru není aninámitka překvapivosti rozhodnutí. Má za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu a že se odvolací soud detailně vypořádal i snámitkou žalobce ohledně absence řádné a poctivé držby. Žalovaná je nadále přesvědčena, že jí svědčí zákonné věcné břemeno, předchozí rozsudek dovolacího soudu, který nepovažuje za správný, nebylo možné napadnout ústavní stížností. Dodala, že případné vyklizení by ani nebylo možné realizovat ve lhůtě, kterou žalobkyně navrhuje.

III.Přípustnost dovolání

13. Podle §

237

není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného vdovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

15. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení podmínek řádného vydržení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV.Důvodnost dovolání

16. Podle § 1260 odst. 1 služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo

vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

17. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je anabude věc do vlastnictví.

18. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud bynáleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

19. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

22. Podle § 989 odst. 2 o. z. jiné právo (než vlastnické právo – poznámka dovolacího soudu) drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, akomu jiné osoby ve shodě s ním plní (odst. 2 o. z.).

23. Nejvyšší soud se podmínkami řádného vydržení v režimu , , zabýval zejména v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. , jenž byl uveřejněn pod číslem 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. Vyložil, že držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá ( ve spojení s o. z.) a pravá ( o. z.); naopak nemusí být řádná ve smyslu o. z.; to výslovně uvádí i důvodová zpráva: „Zároveň se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Z formulace, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou, je dostatečně zřejmé, že nejde ořádnou držbu ve smyslu , nýbrž že se má na mysli jiný případ“. Držba se tak musí opírat oprávní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. Např. je uzavřena ohledně věci platná kupní smlouva, avšak vlastnické právo na kupujícího nepřejde, neboť prodávající nebyl vlastníkem věci (a také nebyly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného). Právní důvod způsobilý založit řádné vydržení takmusí existovat a být platný (nepostačuje právní titul putativní), neboť řádné vydržení je právním institutem, jež zhojuje pouze nedostatek práva na straně převodce (jde-li ovydržení vlastnického práva) nebo zřizovatele (jde-li ovydržení jiného práva, např. práva stavby – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2025, č. j ).

24. Odvolací soud označil za potřebný „kvalifikovaný titul“ v dané věci zákon. O právním titulu, na základě kterého se žalovaná držby práva odpovídajícího věcnému břemenu ujala, však uvažoval jen z hlediska poctivosti držitelky, tedy omluvitelnosti právního omylu, že na základě zákona jí právo odpovídající věcnému břemenu umístění telefonní ústředny uvnitř cizí budovy svědčí. Nezabýval se však již tím, zda je splněna podmínka řádného vydržení stanovená v o. z., tedy zda se držba zakládala na právním titulu, který by postačil ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemenu, pokud by bylo zřízeno oprávněnou osobou. Spokojil se tedy s právním titulem putativním, který k řádnému vydržení podle , , nepostačuje. Byl přitom rovněž vázán právním názorem dovolacího soudu, že ze zákona věcné břemeno, kterého se žalovaná dovolává, nevzniklo.

V.Závěr

25. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle

§

241a odst. 1 , dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku, proto

se

pro nadbytečnost ostatními dovolacími námitkami nezabýval a podle

§ 243e odst. 1

napadený rozsudek zrušil a

věc mu vrátil podle

§ 243e

odst. 2 věty první k

dalšímu řízení.

26. Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán ( věta první část věty za středníkem ve spojení s ).

27. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 5. 2026

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu